Koně se také střílejí

Až mě samotnou překvapilo, že mě tohle téma vůbec nechytlo a jak povrchní film se z toho vyklubal. Slibovala jsem si od něho jasnou pětihvězdičkovou záležitost. Žádná hluboká kritika společnosti se tam neodehrává, ta zůstává jen na papíře. Řeší se jen vzájemné konflikty, v neúnosné míře fyziologické stavy zúčastněných, vůbec to nejde k podstatě a jenom to klouže po povrchu...přízemní, uměle vykonstruované a vypočítané na efekt, nevěřila jsem tomu. A závěr to pohnojil a směle film nasměroval do kategorie brakových. Možná vidět to o pár let dřív, teď už mi film připadá zestárlý a postrádající svůj možný původní smysl. (20.08.2011)

Kdyby to nepokazil ten až přehnaně pesimistický a nihlistický závěr, tak bych tam i těch 5* dal úplně bez problémů. Koně se také střílejí nám představují jednu taneční soutěž, ve které několik desítek párů bojuje o 1 500 dolarů. A jelikož je krize, lidi zrovna moc peněz nemají, tak pro tuhle částku jsou schopní udělat všechno. No jo, jenže tahle taneční soutěž trvá dva měsíce, a to pouze jen s přestávkami na spánek a pak malými, desetiminutovými. Jenže peníze jsou peníze, a tak všechny ty páry bojují do totálního vyčerpání, případně i smrti, a i kdyby někdo při tom všem tancování zemřel, soutěž to nezmění, furt se jede dál. Osobně jsem v celém v tom filmu viděl jakéhosi předchůdce všech těch dnešních hororů o lidech uvězněných v uzavřených místnostech a jsou zde, pod vidinou nějaké výhry, psychicky nebo fyzicky (nebo nejlíp obojí) deptáni nějakými magory (př. Úniková hra nebo třeba Would you Rather), jenom s tím rozdílem, že tady se neumírá. A musím přiznat, tohlecto taneční šílenství, po kterém už nikdy nepůjdu tancovat, bylo dost poutavé a napínavé. Dále to mělo velmi dobře vedený děj, zajímavé postavy a několik neskutečně silných scén, při kterých jsem ani nedýchal (oba dva eliminační běhy - a ten pohled té těhotné ženy, co se tam málem zřítila vysílením k zemi, nikdy z hlavy nevymažu, stejně jako jednu scénu z druhého běhu, kterou zde ale napsat nemůžu, jelikož by to byl spoiler). Celý film má dost depresivní atmosféru a vedoucí téhle soutěže byli celkem svině, zase ti lidi v tom byli dobrovolně a mohli beztrestně odejít, tak těžko někoho brát jako toho horšího. Fakt, nebýt toho úplně přehnaného nihilismu na konci, který nám vlastně říká, že celý svět je jenom depresivní kolotoč, ze kterého se dostaneme jenom smrtí, jinak budeme trpět až do vysílení (což značí poslední záběr na zbytek soutěžních párů), to už mi přišlo i mimo realitu. On celý svět a život obecně není jenom jedno trápení za druhým, naopak, nabízí i příjemné a radostné chvíle, což tenhle film poněkud ignoruje. To mi celkem vadilo. Jinak ale nemám co vytknout. V průběhu filmu to nabízí i pár zajímavých myšlenek. Silné 4* (01.12.2019)

Fyzickou únavu z protagonistů filmu na diváka lze přenést asi jen stěží, ale tu psychickou stránku vyčerpání jsem poměrně brzy začal pociťovat i já. Tak depresivně nechutné podobenství konzumní společnosti aby jeden pohledal... Tam, kde to ještě prvních 10 minut vypadá na nevinnou taneční soutěž, tam se brzy rozpoutává emoční peklo plné deprese a zhnusení. Sydney Pollack vytasil geniální nápad ohledně pojetí snímku, který se z valné části odehrává během akce na tanečním parketu, často za doprovodu živého orchestru a rozesmátého konferenciéra, ale pocitově spíše než zábavu připomíná hrůzostrašný, bezvýchodiskový horor. Opravdu je ale tolik bezvýchodiskový i samotný život, který má podobenství odrážet? No přiznám se, že jsem alespoň v koutku duše doufal v nějaký drobný záblesk optimismu, třeba v podobě dobrovolného vystoupení ze soutěže ze strany jedné z dvojic, která by dokázala oproti ostatním najít uspokojení i bez peněz a nevidět pouze dvě východiska soutěžit až do vyčerpání nebo spáchat tu sebevraždu předčasně. Závěr mě rozdrtil a ani po vyslovení poslední symbolické věty jsem si neoddechl. Už ten film asi nebudu chtít znovu vidět, nakolik jsem si i k postavám nacházel jen stěží nějaký hlubší vztah. Celé dílo je na můj vkus příliš jednostranně pesimistické. To ale rozhodně nic nemění na vysokých kvalitách tohoto filmu, který zdobí nezapomenutelné herecké výkony v popředí s Jane Fondovou a v němž lze z dnešního pohledu vnímat i nadčasovou paralelu praktik různých obskurních reality-show. 85% (20.11.2020)

Pamatuji si tento film asi 35 let zpátky. Vysílala ho československá televize a mně se ségrou bylo něco kolem deseti let. Tenkrát nás na to babička nechala koukat a my pak celou noc nemohli spát. Říkal jsem si, co po tolika letech bude ten film pro mě znamenat. A již očima dospělého to byl znovu emotivní zážitek. V roce 1980 jsem netušil, že by se něčemu podobnému mohl někdo věnovat dobrovolně a ono je to tady. Dnes se to jmenuje reality show a pár magorů to dělá pro prachy a z exhibicionismu. Tenkrát to dělali z hladu a z nutnosti přežít. Skvěle natočené drama s výbornými herci. (25.01.2015)

"Koně se přece střílejí, tak proč by se nemohli střílet lidi". Silný film natočený podle útlé knížečky Horace McCoye o dívce, která si s postupujícím časem na tanečním maratonu uvědomuje únavu životem a požádá svého partnera o poslední službu prokazovanou raněnému koni, jsem viděla velmi dávno, ale jeho hutnou depresivní atmosféru a bolest, která na mě i vlivem přesvědčivého výkonu Jane Fondové padla, nezapomenu. (20.12.2005)