Koně se také střílejí

Proč hrát, když víte, že prohrajete? Kniha Horace McCoye je jednou z nejpochmurnějších, co jsem četl a film, ač vyznívá pokojněji, vám na optimismu také nepřidá. Mizérie, ve které se hrdinové snaží žít, je patrná z pouhých výrazů jejich nevyspalých tváří. Stále dokola. Znovu a znovu a znovu. Nekončící hodiny, dny a týdny. Někoho udrží při životě pohled na oceán. Někdo je vůči veškeré kráse světa imunní. Zbývá bolest, cynismus, nihilismus. Změny oproti knize jsou početné, ale podstatné zůstalo. Změnila se postava Glorie, s níž díky podání Jane Fondové více soucítíme, upozaděn byl oproti ní Robert (beztvarý Michael Sarrazin). Stejně jako knihu lze film, či minimálně výseky z něj, interpretovat prakticky dle libosti. Romance (chlapec potká dívku, chlapec ztratí dívku, chlapec získá dívku) míjí prvky náboženské (Rocky jako zástupce boha na zemi) a ty si podávají ruku s mediální satirou (kterou McCoy určitě nezamýšlel, Pollack možná ano, s vědomím zvrácenosti dnešních reality-show tuhle rovinu těžko přehlédnete). Mikrokosmos, v němž se tohle mísí přitom nepůsobí ani trochu vyumělkovaně, protože v něm všichni postupně ztrácejí potřebu cokoliv předstírat. 90% (12.10.2010)

Taneční maraton jakožto alegorie existenčního boje v době Deprese? Kvílící siréna, očíslovaní lidé a sprchy jako narážka na koncentrační tábory, které koneckonců byly jedním z nepřímých důsledků Velké hospodářské krize? Nebo snad pokračování Romerovy Noci oživlých mrtvol z 68'? Či tréninková skupina Jožo Pribilince v akci? Přiznávám se, že vyšší smysl Pollackova filmu mě jaksi minul. Soutěž byla na rozdíl od života o svobodné volbě, takže o nějakých bezvýchodiskových pocitech nemůže být řeč a film na mě tím pádem působil spíše odtažitě a nezúčastněně. No jo, Sydney, šířit depresi je snadné, radost jde ztěžka.. Všech 1500 dolarů pro toho černého uklízeče, který se snažil místo nesmyslných týdnů "proploužených" na parketě alespoň nějak čestně živit. (11.06.2010)

Yowza, yowza, yowza - hlaska z filmu popularni natolik, ze ji slychavam kolem sebe jeste v dnesni dobe. Pres veskera oceneni, nominace a chvalu musim za sebe vyjadrit spis zklamani - film mi prisel zdlouhavy a mel jsem problemy udrzet pozornost. Premisa zajimava, tanecni maratony uz jsou dneska neznamy pojem, ale nektere sceny se proste vlekly - ruzny to preslapovani a fylozofovani o nicem.. nevim no, za me tak maximalne prumer. (25.06.2021)

"Koně se přece střílejí, tak proč by se nemohli střílet lidi". Silný film natočený podle útlé knížečky Horace McCoye o dívce, která si s postupujícím časem na tanečním maratonu uvědomuje únavu životem a požádá svého partnera o poslední službu prokazovanou raněnému koni, jsem viděla velmi dávno, ale jeho hutnou depresivní atmosféru a bolest, která na mě i vlivem přesvědčivého výkonu Jane Fondové padla, nezapomenu. (20.12.2005)

Pollackův film hezky bez pozlátka a nehezky naturalisticky o životě. Divák přikován do sedadla, sleduje proměnu ,,obyčejných" lidí na ploužící se trosky na pokraji zhroucení (až smrti). O to je horší, že to podstupují dobrovolně, jen pro vidinu velké peněžité výhry...Jak příběh pomalu směřuje k strhujícímu tragickému závěru, uvědomuji si, že sleduji jeden z přelomových amerických snímků (kritika společnosti je tu všudypřítomná). A Jane Fonda zde září, tak jako později už málokdy. (10.06.2010)