Takoví jsme byli

Včera jsem film viděl už potřetí avšak s velkým časovým odstupem. A ke svému údivu jsem zjistil, že tak nějak vyčpěl. Zůstal jen Redford, Barbra a nezapomenutelný hit Way We There... To politické kolem mně něajk nebralo a rušilo. Ovšem to jiskření mezi úvodní dvojicí bylo fantastické! Souhlasím, že pokud existují nějaké TOP filmové páry Robert s Barbrou budou zcela jsitě v TOP Five! Z toho filmu na mne dýchla nostalgie ale spíše než na léta válečná tak na osmdesátky, kdy u nás kupodivu mohl běžet...Nedivím se, že po tomto filmu byl Redford sexysymbol. Mně se z jeho charisma málem kolena klepala také a to nejsem žena! .-) Palec nahoru za skvělý dabing Pavla Soukupa a Simony Stašové! Dnes už je to ale jen za 3 scénáře. * * * (16.04.2016)

Milostný příběh, který tentokrát netypicky stojí a padá na problému politické a vůbec společenské angažovanosti v roli hlavní překážky vztahu. Hubell je typický požitkář. Vše se mu daří téměř samo a mezi lidmi je oblíbený. Katie naopak funguje jako nonstop workoholička, ale zase tak moc se jí toho nedaří a už vůbec to pro ni není jednoduché. Přesvědčit někoho, aby se přiklonil k jejímu názoru, se zdá být téměř nadlidským úkolem. Tihle dva se i přesto sblíží, jak už to ve filmech bývá, ve filmu ale jejich vztah prochází zajímavými proměnami a kompromisy. Líbilo se mi, že ústředním problémem jejich soužití je zde naladění a pohled na svět, představovaný právě politikou, což vychází přímo z hrdinů samotných, než aby byl nastavený jejich okolím. Vytváří to mnohem větší prostor pro zamyšlení se nad tím, nakolik se může člověk působením lásky přizpůsobit druhému a potlačit vlastní náturu, aby to nebylo psychicky škodlivé. Vizuálně naopak docela typický hollywoodský film svým scénářem odhaluje důležité téma. (09.07.2014)

Byť to může znít jako to nejotřepanější klišé - líbí se mi, že Sydney nestojí ani vpravo, ani vlevo, ale zásadně na straně lásky. A ta, jak známo, hory přenáší. S ideovým konfliktem zamilovaného páru si však ne a ne poradit… Po celou stopáž jsem ty polibky a obětí prokládané uniformami, demonstracemi a honem na čarodějnice nějak nedával, až v samotném závěru jsem pochopil, že pan Pollack tímhle snímkem v podstatě velmi životně definoval jakýsi kvazi-subžánr „politické lovestory“. Zkrátka takové to domácí zamilované krasosmutnění, jen si k němu přimyslete Leninův portrét a trochu toho mccarthismu. Snad nejlépe však tenhle film vystihuje jeden jediný přívlastek – lidský. (12.09.2012)

V době svého uvedení obrovský hit a dodnes nejvýdělečnější film společnosti Columbia Pictures. Film, který definitivně udělal z Roberta Redforda sexsymbol Ameriky. Jemu samotnému se do natáčení příliš nechtělo, nechtěl působit jako jakýsi příštipek hlavní hvězdě filmu Barbry Streisand, proto se scenář mnohokrát přepisoval, než Redford na nabídku kývnul. A udělal dobře. Chemie mezi ním a Streisand má v tomto filmu sílu trinitrotoluenu. Dialogy, těžící s protikladu idealistické a lehce neurotické bojovnice za mír a lidská práva a pragmatického úspěšného scenáristy, je radost poslouchat. Streisand jsem do dnešních chvil nikdy moc nepřišel na chuť, ale tímhle filmem si mě získala. Scéna, kdy citově rozervaná přemlouvá Hubbella po telefonu, aby za ní zašel, je herecký koncert par excellence, jsou tam cítit opravdové emoce, herectví až na samou dřeň. Působivý nostalgický závěr a nádherná titulní melodie pak už jenom dotváří absolutní filmový zážitek. Dokonalost. (03.09.2009)

Ona a její rudé myšlenky. On a jeho neodolatelný úsměv. Ideální pár? Zapomeňte. Rozverná komedie? Taky vedle. Robert Redford jako modrooký sympaťák a Barbra Streisand jako americká Ninočka se zamilovávají a rozvádějí v klasicky střižené romanci, která chytá korozi, ale jenom místy. Sydney Pollack uměl vyprávět i poutavěji. 70% (24.04.2008)