Ikarie XB 1

Velmi zvláštní možnost spatřit herce staré gardy (Štěpánek, Smolík, Medřická) v sci-fi takřka hollywoodského stylu. V první polovině je snímek mírně zdlouhavý, ale zato velmi originální, ve druhé polovině naopak napětí stoupá, ale s ním i různá žánrová klišé. Co však filmu hodně přidává jsou povedené "retro" dekorace a hlavně skvělá kamera, která různými úhly, nájezdy a kompozičně vyváženými obrazy dokáže z minima vytvořit opravdovou podívanou. Polák je ojedinělý tvůrce, který svou tvorbu ve své době dokázal vyrovnat se špičkovou zahraniční produkcí (kromě Ikarie ještě ve Hře bez pravidel a ve vrchovaté měře v Nebeštích jezdcích). (29.08.2008)

Zajímavé spojení seriózní sci-fi s troškou patosu (který vyniká hlavně při monolozích Zdeňka Štěpánka). Film je na svou dobu malý zázrak (už kvůli žánru), ale důvod se dá najít v tom, že je (ne příliš vystopovatelnou) adaptací knihy polského spisovatele. Fascinuje mě taky ten věkový rozptyl herců (od téměř neviditelné Schoberové až k bardovi Smolíkovi). Polák dodal vědeckofantastické vidění, Juráček scénáristický um a trochu nechuti, Liška extravagantní hudební cit a vznikl zajímavý, i když z různých důvodů rozporuplný český snímek. 70%. (07.03.2023)

Úvodní Lackovičovo hysterické „Země není. Země nikdy nebyla!“ mi připomíná podobně hysterický výstup Petra Štěpánka v Každém mladém muži „Je mi dvacet!“ počínající jeho prohlášením, že „se rozhod, že žádný holky nejsou“. Když vzápětí čtu „Námět a scénář: Pavel Juráček“, jsem doma. Následuje klasický příklad jistého druhu filmů z 60. let: naivisticky všelidsko-morální drama ve formátu vizualizované rozhlasové hry s ultra charakterním projevem národních umělců. Při tom je zajímavé, že jde o film, který lze vskutku považovat za prototyp jistého druhu světových sci-fi trháků (vesmírná mise) (ČSSR 1963!). Což mě však na rozdíl od ostatních neplní nadšením. Spíše mě zaujala tehdejší představa taneční hudby budoucnosti. Za pozornost stojí konečné vyznění této vesmírné mise jako cesta z lidstva přes lidstvo k lidstvu – srov. nejen závěr, ale i veškeré příhody na cestě, též pokus s porodem. (25.08.2012)

Dnes možná více než úsměvný pohled do budoucnosti tak, jak si jej v třiašedesátém vyprojektoval režisér Polák, nicméně neměli bychom zapomínat, že tehdy byl vesmír terpve cosi jako tabula rasa, nepopsaný list, velká neznámá. Vůně nedozírných dálek, možnost nechat pracovat fantazii na plné obrátky, pokusit se o absurdní příběh vzdálený milion světelných let. A kosmická loď s posádkou snů, rozuměj hereckým Olympem (Štěpánek, Medřická, Lukavský, Lackovič, Kačírková, Smolík, Deyl, Macháček a další), se jen stěží odmítá. IKARIE je jistě film moderní, alespoň v rámci možností a doby, která na něj bezprostředně působila. Je zhmotněním představ tady a teď. Star Wars, Star Trek a další hrdinové následujících generací velkých i malých diváků se měli teprve zrodit. (27.04.2014)

Není to nejlepší film Jindřicha Poláka (tím jsou bezesporu Nebeští jezdci), není to ani nejlepší český sci-fi film (tím jsou podle mě Svěrákovi Ropáci, jestli je tedy můžu počítat do ranku sci-fi), ale rozhodně je to dodnes nenapodobený počin v dějinách českých sci-fi filmů. Na vážně míněný výpravný sci-fi snímek dnes nejsou finanční prostředky a před rokem 1989 zase nebyla ze zřejmých důvodů politická poptávka, a tak Ikarie XB1 ční v dějinách česko(slovenské) kinematografie jako ojedinělé torzo, torzo ale umělecky hodnotné a po těch dlouhých letech, které uplynuly od jeho vzniku, i stále divácky atraktivní, což je skoro s podivem. Není sice tak nadčasové jako třeba Kubrickova Vesmírná odysea (která mimochodem vznikla až pět let po Ikarii), ale kdyby tenhle film byl natočen v Hollywoodu, byl by dodnes citován ve všech filmových análech jako kultovní a přelomový film. V našem prostředí dal alespoň jméno vědecko-fantastickému časopisu a přispěl k rozšíření tohoto žánru. A to také není málo... (20.04.2007)