Nebeští jezdci

Neokázalý komorní, ale nesmírně silný film, který vznik v jediném kratičkém období kdy to bylo možné. Člověk přitom žasne nad tím, s jakým minimem prostředků film vznikal, aniž by to na něm bylo výrazněji poznat... Ano, samozřejmě v něm chybí souboje a na dnešní dobu je skutečně velmi málo akční... To je jistě daň právě tomu, že filmaři měli k dispozici jen několik málo letadel a navrch interiér letadla postavený v ateliéru na Barrandově. Toť vše, nepočítám-li navíc výběr autentických dobových filmových materiálů, které jsou do filmu také zařazeny. Na druhou stranu, právě díky tomu, že film neoslňuje souboji či akčními scénami je jeho výpověď tak koncentrovaná, opravdová a silná. Nelíčí jenom pohledné hrdinství, nelakuje na růžovo, neuhýbá před smrtí, strachem, bolestí... Jeho shlédnutí se podobá návštěvě toho vojenského hřbitova v úvodu filmu. Sluší se tiše smeknout... (22.08.2008)

Vrcholné dílo Jindřicha Poláka a vlastně nejlepší válečný československý film vůbec. I na uvolněný konec šedesátých let velmi odvážný snímek, byl zázrak, že se ho vůbec podařilo realizovat, vždyť přímo adoruje ideového nepřítele. V přímém srovnání s Tmavomodrým světem jasně vítězí, i když to srovnání asi není úplně spravedlivé. Jindřich Polák šel náročnější cestou - bez koprodukce a mezinárodních finančních prostředků se pokusil natočit film, pro který jsou finančně nákladné scény přímo podmínkou. Přesto se mu podařilo natočit přesvědčivé, sugestivní a strhující drama o českých pilotech působících v RAF. Šťastné bylo už obsazování rolí. Přímo životní výkon tu podává Jiří Hrzán (za zmínku stojí, že je to vedle snímku Hlídač jediná jeho role charakterní mimo jeho obvyklou škatulku komediálního herce) i Jiří Bednář, který vlastně jinou podobnou roli ani nikdy jindy nedostal. Oba hrají až překvapivě civilně, stejně jako většina ostatních. Jindřich Polák se vůbec obecně snažil vyvarovat zbytečného patosu (který zatěžuje Tmavomodrý svět) a jde cestou realistického postižení situace československých hrdinů - obyčejných chlapců a mužů... Kompozice je jednoduchá - ve filmu do sebe zapadají dvě plochy. Přesvědčivě natočené bojové scény stojí v opozitu ke scénám obyčejného života vojáků mimo službu, což je kolorit těch nejvšednějších věcí - běhání za holkami, zábavy, vtipkování, občasného pytláctví atd., do všeho ovšem neustále zasahuje všudypřítomná válka... Celý film vyvrcholí a korunuje podobenstvím vyznívající konec - scény na moři a záchranný gumový člun, v němž se střetávají sestřelený pilot RAF a pilot Luftwaffe, a kde je, na rozdíl od nebeských soubojů, nepříteli vidět do očí... Vynikající film a skutečná pocta našim válečným leteckým hrdinům... Podobné filmy: Tmavomodrý svět, Piloti, Tobruk, Muži bez křídel (23.06.2007)

Jiří Hrzán (Prcek) ve své životní roli dokázal, že byl sice malý vzrůstem, ale za to velký herec a jeho předčasným úmrtím přišel český film o hodně. Jiří Bednář (Študent) odehrával také svoji životní roli, škoda, že už nikdy podobnou příležitost nedostal. Nejlepší film o československých letcích ve službách Anglie a další z řady nezapomenutelných klasik 60. let. I přes částečné uvolnění společenských poměrů v roce 68 je až s podivem, že se podařilo tohle drama vůbec realizovat. Perla v československé kinematografii, kterou bude těžko nějaký film s podobnou tématikou (RAF) překonávat....... (19.02.2008)

Další z vrcholů filmové vlny šedesátých let si všímá zapovězeného tématu - západní armády a její nejvýraznější jednotky - letců. Ve své době šlo o průlomový čin a o prolomení mnohaletého tabu. Skutečnost, že šlo i o jiná hrdinství než o ta ze Svobodovy plakátové knihy Z BUZULUKU DO PRAHY, byla tehdy pro společnost objevná. Další konstatovaný rys - věcnost a střízlivost líčení bojového i specifického civilního života našich letců během druhé světové války - zapůsobila jako další novum knihy. Po poúnorové záplavě patetických propagandistických děl sovětského střihu se objevilo dílo, jdoucí téměř programově opačným směrem ze zcela odlišných východisek. Tehdy to znamenalo mnoho. Prakticky vše. Pokud bychom měli hledat pro JEZDCE v naší kinematografii ústrojná srovnání, platí, že je rozhodně jen obtížně lze srovnávat se svěrákovským TMAVOMDRÝM SVĚTEM. Mnohem víc společných rysů najdeme např. s filmy jako SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, rovněž usilujícími záměrně o odpatetizovaný pohled a spravedlivé vyrovnání s nesnadnou érou německé nacistické okupace. Tváře Pražského jara byly různorodě rozmanité. Rozhodně ne vnitrokomunistické. Převážně občanské. A otevíraly dveře a okna. Do všech stran. Aby tu znovu proudil volný a čerstvý vzduch. Volný a čerstvý "frišný" vzduch vane jak z díla tehdy 45letého Richarda Husmanna (občanského jméno scénáristy Filipa Jánského), tak z odkazu, který po sobě zanechali nejen tito naši národní hrdinové. (23.09.2007)

Podle mě se jedná o nejlepší český válečný film, respektive nejlepší český válečný film, který zobrazuje přímo válčení. Velice si vážím toho, že byla dodržena řeč jednotlivých národností, takže cizinci nebyli násilně předabováni. Díky tomu vzniklo spoustu odlehčujících a příjemných scén, které vnímáte o to výrazněji vzhledem k nepříznivé situaci okolo. A konec je vyšperkované drama o přežití. (30.11.2014)