Noc klavíristy

Socialistickou budovatelskou pospolitost padesátých let nahradila postupně privatizace tohoto monopolu – vše pod zocelující rudou vlajkou. Zatímco ta první odrážela válečnou zkušenost a jako taková byla srozumitelná a pochopitelná, byť její ideologizovaný umělecký obraz, založený sociálněrealistickou estetikou, dosud působí úsměvně, kouzlem nechtěného (a v druhé řadě děsí), druhý model, přežívající do současnosti, v níž se prolnul s tzv. politickou nadstavbou, působí mdle jako kdejaký pohled do denního tisku. Vleklá expozice tohoto všeobecného přiživování, otevírající film, byť završená zločinem, o nějž mu jde především, tedy zákonitě nudí a zoufalé herecké výkony normalizačních atrap těmi stojatými vodami nepohnou. Vše se promění, až když se objeví (při vší úctě k Brouskovi) Voska a Medřická. S Voskou, byť spoutaným koktavým scénářem, totiž promlouvá i jiný jazyk, než jakým vládnou předešlí účastníci (nebo spíše: jaký jim vládne), a to nejen jazyk odcházející kulturně vzdělané generace, ale i hudba, byť jí se zde trestuhodně nedostává příliš prostoru. Tehdy se pomalu začíná rodit i drama a kdo neusnul, se může začít dívat. (04.03.2017)

Václav Voska v jedné z mála větších filmových příležitostí v zajímavé vystavené i ztvárněne roli (az poněkud přiliš) zvědaveho postaršího klavíristy, kterému coby jedinému svědků noční vraždy nedá spát jakou roli v celém případu měl asi muž, který po sobě v podkroví jednoho činžovního domu zanechal několik vykouřených cigaret. V zasade detektivka z rodu těch, kdy divák dopředu zná vraha (Otakar Brousek st.) i jeho motivaci a vlastně jen sleduje, jak dojde k jeho odhalení. V tomto případě ale víc než policejní vyšetřování sledujeme spíše Václava Vosku, jak se snaží pátrat na vlastní pěst. A když už se dostane policie ke slovu, divák moc netuší, jak vlastně přišla ta tu správnou stopu. Pokud se však člověk soustředí především na Voskuv herecky výkon a pěknou hudbu Karla Svobody (s krásnou ústřední klavírní melodii), neměl by být zklamán. (17.12.2018)

"Dneska není tak důležitý peníze vydělat, jako vědět, kdy a komu je dát." Tak to máme uplácení, podvody, rozkrádaní majetku v socialistickým vlastnictví, nějakou tu vraždičku a jako zlatej hřeb zvědavýho klavíristu. Musím se přiznat, že světová kinematografie musela před příchodem mistra Tůmy hrozně trpět, protože si snad ani neuvědomovala, jakej je nedostatek vyšetřujících klavíristů. Tuto mezeru Tůma zaplnil a svým lidským přístupem jasně dokázal, že tudy cesta z průměru nevede. (31.12.2021)

Celkem koukatelná detektivka. Pro mne s tím kouzlem, že řadu těch míst znám z dětství... Brousek se nám tu objeví v roli chladnokrevného zabijáka což je role pro něj celkem nevídaná. Překvapilo mně, že ve filmu utopili Renaulta, protože v roce 1976 byl tento auťák vlhkým ale nedostupným snem nejednoho muže. Voska byl fajn, ale nechápal jsem to jeho soukromé paralelní vyšetřování s SNB. Co čekal? Film je plný hudby Karla Svobody a dotváří mu skvělou typickou kulisu půlky sedmdesátek. V té době se detektivek točilo mraky, žánr to byl diváky oblíbený (i my čísto hádali doma ,,kdo to byl...) a když si člověk dával pozor nebylo moc kam šlápnout vedle. Gauner byl vždycky lapen, protože u SNB jiný výsledek nepřipadal v úvahu a dotyční filmaři občas u režimu získali i malé bezvýznamné plus, které se vždycky hodilo buď pro ,,nezávislejší'' tvorbu, nebo pro smazání nějaké významného mínus z minula... Dávám za 3 vajly. * * * (20.12.2020)

Lábus coby hokejista, to je teprve poněkud komická figurka (asi ještě víc než Preiss na kraji města:) - - - Julie Jurištová jako dívka, která si tajně pozve do rodičovského bytu Bartošku a pak svým svědectvím pomůže titulnímu hrdinovi v rozřešení případu, vystupuje ve slabounkých, ale spojkách. Tak málo stačí! Film je jinak tak na lepší 3*, ale za pár luxusních scén dávám plnou palbu. (07.01.2008)