Špatná výchova

Špatná výchova opouští typický Almodóvarův svět ženských hrdinek (který si zcela vynahradí v následujícím filmu Volver) a představuje komplikovaný příběh režiséra Enriqua a jeho kamaráda a lásky z dětství Ignacia. Almodóvar rozehrál výbornou partii filmu ve filmu, s autobiografickým pozadím a vrstvami filmové iluze. (23.05.2006)

Almodóvar nás ve své osobní zpovědi provází bizarním barevným homosexuálním světem, kde jsou církevní prohřešky vyobrazeny s takovou samozřejmostí, jako že slunce zapadá na západě, Režisér záměrně neuhýbá kamerou při erotických scénách, naopak provokuje. Přes pestrost barev a explicitní scény se jedná o příběh (mozaiku příběhů) chladný jako kamenné sklepení, příběh, kde jsou prakticky všechny postavy svým způsobem záporné a příběh, kde je sex a není láska. (25.11.2012)

Vůbec jsem netušil, na jaký "žánr" se to vlastně hodlám dívat. Almodóvar + Gael García Bernal mi jako reklama více než stačili. A už úvodní titulky s "hitchcockovskou" hudbou mě decentně zmátly. Následně mě film s každou další minutou vcucával víc a víc. Struktura vyprávění mi přišla přímo fascinující; diváky záměrně plete a napíná. Vlastně na ní stojí většina pozitiv Špatné výchovy. Dobrá volba (bojím se říct nápad, aby mi někdo nevyjmenoval tucet filmů, které jsou vyprávěny podobným způsobem). (02.01.2007)

Dúhová variácia drámy s kriminálnym podtextom. Všetko podstatné sa odohralo v detstve, stará láska nehrdzavie ak ide o totožnú dušu. Identita totiž nie vždy jasná býva, no jasné je, že pod sukňou, šatami, či gaťami sa u Pedra vždy len penis skrýva. Pastelkovo krásne vyvedená spomienkovo-formatívna telenovela s autobiografickými črtami. Meno režiséra, zvolené trans/homo postavy a spôsob rozprávania ju predurčujú návštevníkom filmových klubov, sympatizantom a aktivistom ľudskoprávnych mimovládnych organizácií. Žiaľ, či už ide o melodrámy alebo o tieto kvázi hitchockoviny, vždy je to len na úrovni telenovely. Lepšej alebo horšej. U Almodóvara ide v podstate vždy o konštatne nízku myšlienkovú úroveň, bohato zachraňovanú prepiatymi farbami a celým tým LBGT podtextom, pričom práve uvedené záležitosti režiséra i jeho dielo často umelo vyzdvihujú, ako by išlo o nejaké hóch umenie. Pričom ide len o pekné farbičky, kolorovaný povrch. A za ten si zaslúži film maximálne 30%. (29.01.2013)

Jedno je neoddiskutovatelne: s poslednimi 2 veledily spanelskeho mistra se Spatna vychova merit nemuze. Opravdu se jedna v prvni a druhe polovine o zcela ruznorode filmy, ale kupodivu kde jini reziseri by skoncili asi vypiskani obecenstvem, Almodovar dokaze neustale drzet napeti a vzbuzovat ono vsemi rezisery tolik touzene neustale cekani na dalsi zaber, na dalsi vteriny pribehu. Prvni polovina je typicke almodovarske psychodrama, kdy clovek naucen predchozimy mistrovymi dily, jen s nejvetsimi obavami ceka, co na nej vytahne v dalsi scene zase za zvracenost... Druha polovina je slabsi, opravdu uz v krimi stylu, ale porad zajimava, neobvykla a plna zvratu. Almodovar proste umi "vypravet" a na jeho filmy je radost se pohledet, doufejme jen, ze Spatna vychova neni naznakem nejake tvurci krize ci absence novych napadu. (06.02.2005)