Death in the Saddle
Režie:
Jindřich PolákScénář:
Jiří CirklKamera:
Rudolf MiličHudba:
Evžen IllínHrají:
Rudolf Jelínek, Eduard Dubský, Radovan Lukavský, Jiří Sovák, Jana Kasanová, Miloš Vavruška, Josef Beyvl, Martin Růžek, Miloš Nesvadba, Ludvík Veselý (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dobrodružný příběh s kriminální zápletkou se odehrává v prostředí hřebčína. Ústřední postavou je mladík Tomáš Bouček (R. Jelínek), jezdčík v hřebčíně, který je vášnivým čtenářem kovbojek. Jeho slabost pro tuto četbu dosahuje takové míry, že se ho kamarádi rozhodnou vyléčit. Jejich kousky, prováděné věrně na způsob rodokapsů, využijí však skuteční zločinci k provedení loupežného přepadení, v němž jde i Tomášovi o život... (Česká televize)
(více)Videa (5)
Recenze (88)
V době natočení to byl trhák, který sledovalo ve vyprodaných biografech spousty diváků. Ovšem i v dnešní době je to příjemný film o chlapci, snícím o westernovém dobrodružství, který netuší, že něco podobného zažije na vlastní kůži. Skvělé herecké výkony, barevná kamera a ústřední píseň spolu s absencí propagandy (takových filmů z 50. let moc není) dělají z tohoto filmu velmi dobrou podívanou i dnes. ()
Průhledný děj prvoplánové agitky viděné mladýma očima, které přes opar indiánek ještě nestačily dohlédnout do velmi šedivé dobové současnosti. Ale současně skutečná romantika, povznášející dřinu v hřebčinci - tehdy jedno z nejhůře placených povolání - na poslání. A s tou romantikou přichází i skutečné posluchačské okouzlení. Je ho sice jako šafránu, ale zapřít se nedá. Stejně jako Polákova režie. Film-odraziště, film-příslib. Na konec padesátých let je toho poměrně dost. A to není málo. Určitě. ()
Na dobu vzniku téměř odvážné dílo. Kovbojové, koně, zbraně... Typy postav jsou ve svých charakterech roztomile naivní. První část filmu připomíná spíše romanci jako od Šrámka, naštěstí přišla i dramatická linka děje. Pobavil mě Jiří Sovák, jenž je mimo jiné ve svých 38 letech už starý. Naopak trpím na konci scény s koňskou honičkou. ()
,, Jen seno a stáj, tak voní náš kraj, i do oblak máš tu blíž... a nad údolím, kde zvedá se dým, dusot koní uslyšíš.. '' Kvůli tomuhle filmu jsem se naučil v mládí celou úvodní píseň -- a mezi klasikou písniček ,,k táboráku´´ celkem zapadla. Smrt v sedle je takový pokus o kriminálku šmrncnutou westernem. V tomto případě vyjímečně přecházím dobu vzniku filmu i jeho jistou naivitu. Bavilo mně to a na tohle se někdy klidně podívám znova. * * * ()
Bez rodokopasové linie by mohlo jít o další Krškovu adaptaci Šrámka: lyrické záběry přírody, mladá láska, vždy vzorně upravení herci. Westernová poetika do filmu proniká jen náznakově ve formě zpívání countryových písniček, točení lasem nebo jednotvárně nasnímaného cválání na koni s typicky ruským jménem Ivan. Jalová kriminální zápletka se rozbíhá až po nějakých čtyřiceti minutách her na kovboje, které jsou podány jako nezodpovědná, ba přímo nebezpečná kratochvíle, od níž by každý slušný socialistický občan měl v dospělosti přejít k rozumnějšímu trávení volného času. Hlavním postavou oproti pravým westernům není výrazně individualizovaný hrdina, který by jednal dle vlastních rozhodnutí, ale naivní plantážník, řídící se příkazy uvědomělých jezeďáků. Sám přitom není pro vyřešení spáchaného zločinu přínosný jinak než jako svědek. Namísto nespoutané akce v otevřené krajině mají nejdramatičtější scény filmu podobu relativně klidného popojíždění po vhodných cestách, přičemž veškeré potenciálně nebezpečné dění koordinují příslušníci SNB. Kromě cinemaskopického formátu tak západní kulturu reprezentují akorát zloduši, kteří mají cizí jména, ovládají cizí jazyky a pro peníze jsou schopni vraždit. Tuzemská snaha vyhovět poptávce po exotických dějových filmech západního střihu tak zplodila skoro dokonalou negaci koňských oper a jimi reprezentovaných hodnot. Nic to nemění na skutečnosti, že jakéhokoli dobrodružství lační doboví diváci byli kromobyčejně spokojeni a do kina jich do konce roku 1959 přišlo přes dva miliony. 50% Zajímavé komentáře: Marthos, vypravěč ()
Galerie (25)
Zajímavosti (16)
- Film si do kín prišlo pozrieť vyše tri milióny divákov. (Raccoon.city)
- Natáčelo se od 28. března do 4. října 1958. (GASTON73)
- Jiří Sovák (Mikota) vzpomínal, že "pro jezdecké scény mi připravili dvojníka, nějakého zubaře, amatérského jezdce. (..) Ten kousek před kameru vždycky nějak popojedu, říkal jsem si. To, co umím, mi stačí. Ovšem od vojny už uplynulo mnoho let a já po celou tu dobu, žel, na koni neseděl." Před samotným natáčením ovšem narazila kosa na kámen: "Trenér mi povídá: 'Pane Sováku, pojďte si zkusit toho vašeho koně. Váš dvojník si včera přerazil obratel. Spadl ve stáji z koně rovnou na hrábě!' Nic jiného nezbývalo, točit se muselo a já tedy, bez zvláštních kurzů a cvičení, jezdil sám. Na koních. Ne na jednom, na dvou. Na ostrá natáčení v jiných exteriérech vybraného koně nepřeváželi kvůli prodražení. Musel tedy zaskakovat jiný, který mu byl podobný. Jmenoval se Brus a byl to blbec, koňský blbec. (...) Řekli mi: 'Tak si ho projeďte, abyste věděl jak a co, protože zítra začínáme.' (...) Než jsem vyrazil, povídá mi šéf stáje odborně: 'Dejte pozor, zahazuje levou přední!' Dělal jsem machra a povídám: 'To je dobrý.' Nevěděl jsem ovšem, do čeho jdu. Kůň vyrazil normálně, dal se do klusu, rozběhl se - a v tom si to rozmyslel, změnil nohu. Tam nahoře, na koni, se to projeví nevídaným škubancem. Nějak jsem to tenkrát zvládl, zkoušel jsem trap a zastavit, klus a zastavit... Jakmile jsem nabyl trochu jistoty, rozpálil jsem koně přes louku. Samozřejmě že on, potvora, přehodil v největším trapu rytmus. Změnil krok. Zůstal jsem mu viset pod nosem jako nudle. Sjel jsem po jeho krku, naštěstí ho měl dost dlouhý, ušlajfoval jsem to. Brus bral všechno stoicky, klidně se mnou odkráčel do své stáje. Teprve tam jsem se pustil, ovšem padl jsem rovnou do kobylinců. Od té doby jsem tvrdil, že mám 'zbrusa' nové zkušenosti." (NIRO)
Reklama