Zítra vstanu a opařím se čajem

Cestování v čase po česku není prosto typicky českých přístupů, které tak trochu odnášejí i cestchtiví nacističtí důstojníci (možná připomínající i někoho jiného než pouze své německé předlohy). Děj se nevyhnul některým zakolísáním a nevyrovnanostem; přesto v českém prostředí patří ke špičce žánru. Hra se zlomyslnou náhodou je ukázkou našeho černého humoru, který má údajně v zahraničí budit dost velký rozruch pro svou ojedinělost. ZÍTRA lze považovat za jakýsi nádech v určité dobové části naší kinematografie. Nádech k rozkročení a dosahování nových uměleckých vrcholů v tvorbě pozdějšího desetiletí. Zdála by na to ukazovat kontinuita určitých jmen zejména v režisérově bližším okolí. I přesto - soudě podle ohlasů v dalších komentářích - je asi záhodno stavět tento film o něco výš, než jsem si původně myslel. (02.12.2007)

"Waterloo? Neznám. Snad Watergate..!" Josef Nesvadba tvrdil, že méně variant děje než sci-fi má už jen pornografie. Vůbec nechápu, jak mohl něco takového říct, protože třeba právě motiv přesunů v časoprostoru se dá využít nekonečně mnoha způsoby. Zvlášť, když se do věci vložil Miloš Macourek. Nápad s cestovní kanceláří, posílající klienty do dob dávno minulých, by sám stačil na mnohasetdílný seriál. Nesvadba s Macourkem si tady ale hlavně vynahradili, co jim zhatil Oldřich Lipský ve filmu Zabil jsem Einsteina, pánové!, v obavě, že diváci by něco tak složitého nechápali. Takže tentokrát není nijak ošizena duplikace téhož člověka v různých časových rovinách, v macourkovském duchu zkomplikovaná ještě dvojčaty. :o) Jsem hrdý a šťastný, že máme v českém filmu IMHO nejlepší film o cestování v čase vůbec. Když srovnáte Zítra vstanu, jehož scénář je jako složité soukolí s jedním jediným malým kazem (když Menšík řekne "Moment, takhle to nebylo!") s hollywoodskými filmy tohoto druhu, tak zjistíte, že i něco tak dokonalého jako Návrat do budoucnosti obsahuje víc mezer v logice a Dvanáct opic je proti Čaji jen laskavě přímočará vyprávěnka na dobrou noc. A k tomu všemu je to ohromná sranda. Schválně se podívejte na IMDB, kde jsou komentáře hned několika Britů, shodně vzpomínajících, že Tomorrow I Wake Up and Scald Myself with Tea běžel v roce 1981 v britské televizi a jak se jim líbil. Čtvrt století a jsou toho stále plní. :-) To je téměř dojemné. 100% (23.08.2006)

Tohle mi sedlo ještě o něco více než Zabil jsem Einsteina, pánové. Možná zde není až tolik humoru, ale jako sci-fi film, navíc z roku 1977, více než výborné. Napínavé, vtipné, dobře herecky obsazené (američtí turisté nebyli špatní, ale film stál jednoznačně na trojici neonacistů) a navíc cestování v čase vcelku přehledné a propracované. Skoro plný počet, ale parodování Hitlera drhlo a o trošičku víc humoru by nezaškodilo. (14.11.2009)

Dej tohto filmu s neobyčajnými zápletkami sa odohráva v neďalekej budúcnosti. Nacistickí dôstojníci, ktorým sa podarilo uniknúť pred spravodlivosťou, sa skrývali a užívali omladzovacie pilulky. Tak sa dočkali doby, keď je možné cestovať časom, a vymysleli plán. Z washingtonského múzea ukradnú vodíkovú bombu, dopravia ju Hitlerovi do roku 1944, a tak zvrátia priebeh druhej svetovej vojny. Hitler odmietne pomoc nacistov, neverí im a niektorých aj zlikviduje. Omylom totiž pristáli o tri roky skôr - je 8. decembra 1941. Hitlerove vojska stoja pred Moskvou a Japonci ukončujú prípravy na Pearl Harbor. Strašné je, že vo filme veci nedopadnú presne tak ako sa očakávalo alebo plánovalo. (27.08.2016)

V podstatě taková normalizační sci-fi pohádka o tom, co pozitivního pro bezpečnostní orgány by mohlo přinést objevení techniky s létáním v času v prvních poválečních dekádách – chycení pozůstalých nacistů. :o) Objektivně ze strany soudruhů v 70. letech by to v reálu spíše bylo chytání nepřátel komunismu a diverzantů, kteří by stroj času jistě rádi využili k zabránění februárového převratu '48 ;o)) ... ale OK, autorům zde šlo v rámci politické linie hlavně o základní konflikt 2. světové války, přičemž příběh by se mohl odehrávat kromě ČSSR prakticky v spoustě jiných krajin a v jakékoliv poválečné etapě. V porovnání s obdobným Zabil jsem Einsteina, pánové není druhá československá cesta v čase do válečných časů tolik třesknutá a překombinovaná, i když do pocitů geniálního filmu mi zde stále cosi chybí. Nebo přebývá? Na dramatické pojetí až přílišného šaškování v jistých místech (třeba to groteskní ozelenění a dočasné zkamenění napadených nacistů po využití plynu), jako čistá parodie to v jiných momentech až dramaticky vázne. Navzdory spoustě různých zápletek (včetně milostního příběhu) film ale drží pohromadě díky skvělému scénáři, není problém se v složitém ději orientovat a postupně nabírá hned několik překvapivých point. Netypické obsazení Petra Kostky do dnes již legendární hlavní dvojrole neminulo zajímavým účinkem, zatímco ukecaný Menšík a uřvaný Sovák po x-té v té samé v poloze v další crazy / sci-fi komedii nepřínesli už nic nového. Jako celek ojedinělá filmová zábava s krásnou nadsázkou! ,,Já vím, že jsi Jan! Já jsem taky Jan. My jsme teď oba dva Jan! Já jsem ty, rozumíš!? Já jsem ty ze včerejška. Ty jsi dnešní Jan." ...a pokud jde o triky ohledně nadpozemských letů, režisér J. Polák exceluje i po necelých 15 let od slavné Ikarie XB-1 – v barevném vizuálu a s novou technikou. 75% (10.11.2018)