Chicago

No sice jsem čekal trochu více, (hlavně po 6 Oscarech, z nichž jeden byl za Nejlepší film), ale i tak zdařilá komedie-muzikál. Pak se ke mně přiblížil můj naštvanej manžel a naběhl mi na nůž. A takhle to udělal ještě 10krát. Hrůza. Ale překvapuje mě, že Gere nebyl ani nominován na Oscara, za roli právníka a scénu, kdy je René jeho loutka, by si to zasloužil. (21.02.2008)

Jó jó, a to je ta Amériká... ..."Nás kazí jazz"... - nebo že by spíš ten špatný vkus? Ale ne, zas nechci být tak příkrý - je to prostě jen takové hulyvůdské oskárkové rozdováděné rozpustilé retro... Leč dle mého jen lehce nadprůměrný muzikál a spíše - krom pár momentů - jen průměrný film. Vyměkli Oscaři. Snad jen ty kostýmy... Ale prachy se točí dál. Tři a půl hvězdičky v rámci žánru maximálně, ale raději to zaokrouhlím dolů. Třeba i proto, že v taškařicích se ženské nevěší. Jó muzikál, to bejvávaly časy! West Side Story - to byl panečku muzikál! Že tomuto dílku bude někdo nadšeně tleskat i po čtyřiceti letech - nevím nevím... A pak, že za všechno může jazz... Je to jen Divadlo Hollywood! (28.11.2005)

Na tomhle filmu dominují písně. Některé. Na tomto filmu dominují výkony herců. Některých. Což ovšem filmu ubližuje je nevyrovnanost písní a některé nešťastné herecké výkony, v čele s Renée Zellweger. A ona ještě navíc dostala Oscara. Rob Marshall navíc není tak výjimečný režisér, který by dokázal čarovat tak, jako Baz Luhrmann v "Moulin Rouge". Zkrátka film, jehož plnou popularitu a šestioscarové ocenění si nedokáži vysvětlit. (16.09.2007)

Slušná záležitost, snažící se moderním způsobem lehce navázat na staré klasické muzikály. Myslím tím éru slavných amerických muzikálů (prosím nespojovat se sajrajtem CZECH MADE provenience). Třicátá léta se svým jazzem a nstupujícím swingem byla co se týče umění skvostná. Hudba té doby je naprosto dokonalá a připočteme-li k tomu módu, art deco design atd... dýchne na nás ta správná nostalgie. Čas nádherných limuzín, parních vlaků, mrakodrapů, New York, Broadway.... Tvůrci velmi schopně tuto esenci pocitů a vůní do snímku zpracovali. Chicago je u mně naprostě skvěle fungující retro. Klobouk dolů před choreografií i zpěvem hlavních aktérů. Tohle bych do nich nikdy neřekl a byl jsem velmi mile překvapen. * * * * (02.07.2012)

Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. (02.11.2008)