Chicago

Proč se všichni snaží srovnávat tenhle film s Moulin Rouge ?! Jenom proto, že jsou oba muzikály ? V tomhle případě je to pouze jediná škatulka, kterou mají ty dva filmy společnou. Zbytek je naprosto jiný. Tohle je jízda po tobogánu černého humoru s vynikajícími hereckými (tím i tanečními a pěveckými) výkony VŠECH zúčastněných, ze kterých mě nejvíc mile překvapil Richard Gere. Muzikály nemusím, ale tenhle si dám zanedlouho klidně znovu. (04.11.2003)

Nechci Chicago srovnávat ani s jeho současníkem (Moulin Rouge) a rozhodně ne s Fosseho All that jazz (s kterým nemá společného lautr nic)... Jde o výborně odvedenou řemeslnou práci s několika slušnýma písničkama, z toho jsou pro mě dvě dobré (Gereova novinářská a Reilyho Mr. Celophane) a jedna skvělá (tango šesti na smrt odsouzených žen), herecky zvládnuto, větší prostor dostává jen Zellwegerová, která obtloustlou naivku sice zvládla skvěle, ale zároveň tak slizce, že mi to trošku kazí dojem. Jako vždy nezklamal Reily, který byl pro mě nejsympatičtější postavou... Nebyl jsem vyloženě zklamaný, ale čekal jsem víc 70% (21.06.2006)

Slušná záležitost, snažící se moderním způsobem lehce navázat na staré klasické muzikály. Myslím tím éru slavných amerických muzikálů (prosím nespojovat se sajrajtem CZECH MADE provenience). Třicátá léta se svým jazzem a nstupujícím swingem byla co se týče umění skvostná. Hudba té doby je naprosto dokonalá a připočteme-li k tomu módu, art deco design atd... dýchne na nás ta správná nostalgie. Čas nádherných limuzín, parních vlaků, mrakodrapů, New York, Broadway.... Tvůrci velmi schopně tuto esenci pocitů a vůní do snímku zpracovali. Chicago je u mně naprostě skvěle fungující retro. Klobouk dolů před choreografií i zpěvem hlavních aktérů. Tohle bych do nich nikdy neřekl a byl jsem velmi mile překvapen. * * * * (02.07.2012)

Takže jednoduchá krimi/soudní drama se dá vyprávět i tak, že na příběh naroubujete úplně jiný žánr, jejichž kombinace jinak vyvolává žaludeční křeče (muzikál), ozdobíte okvětními lístky (vězení, soud atd.), přidáte dvě tyčinky (Catherine + Renée) a jednoho pestíka (Richard). Já vím, že ta pohlaví jsou opačně, ale češtinářsky mi toto přirovnání sedí více. A tyto pohlavní orgány slouží k produkci pylu (hudby a tanečních čísel). Co na tom, že morálně jsou snad všichni "čistí" jako kanalizační přípojka pod Chicagem? Co na tom, že jediná kladná postava je vylíčena jako kastrovaný samec kozy nádavkem obohacený o mozek, v němž je tlak plynu mnohem nižší než při běžném atmosférickém tlaku (vakuum)? Co na tom, že svět je vylíčen jako podium absurdní komedie? Co na tom, že k pozlátku slávy i bohatství se dá dospět díky provinění v souladu s § 140 trestního zákoníku? Co na tom, že téměř nulová schopnost sebereflexe hlavní hrdinky vede k potlačení svědomí a lítosti a že jiné city krom nenávisti jsou tabu? Co na tom, že se produkty limbických center (žádostivost) zaměřují jen na "úspěch"? Co na tom, že se z vražedkyně dělá obětní celebrita? Co na tom, že celý film je vlastně rub morálních kvalit bez líce? Co na tom? Nic, protože tahle věc má šmrnc, díky němuž vše výše uvedené (pro tento případ a jen pro něj) odpouštím. (12.10.2012)

Muzikály mě úplně míjí. Hlavně hudebně. Chicago si hraje na jazzový muzikál, ale já si pod pojmem Jazz představuji diametrálně odlišnou hudbu. Spiš bych řekl, že se jedná o typický muzikál, zabalený v jazzovém obalu. Ale na druhou stranu musím ocenit parádní taneční výkony hlavně Catherine Zeta-Jones a na druhém místě i Renné Zellweger. Vyšperkovaná choreografie s jejich fyzickým nasazením si zaslouží uznání. Pochvalu zaslouží také vydařená stylizace tanečních pasáží a nádherné kostýmy. Ale Oscar za nejlepší fillm? Proč? To byla v roce 2002 tak chabá úroda? (22.06.2009)