Chicago

Takže jednoduchá krimi/soudní drama se dá vyprávět i tak, že na příběh naroubujete úplně jiný žánr, jejichž kombinace jinak vyvolává žaludeční křeče (muzikál), ozdobíte okvětními lístky (vězení, soud atd.), přidáte dvě tyčinky (Catherine + Renée) a jednoho pestíka (Richard). Já vím, že ta pohlaví jsou opačně, ale češtinářsky mi toto přirovnání sedí více. A tyto pohlavní orgány slouží k produkci pylu (hudby a tanečních čísel). Co na tom, že morálně jsou snad všichni "čistí" jako kanalizační přípojka pod Chicagem? Co na tom, že jediná kladná postava je vylíčena jako kastrovaný samec kozy nádavkem obohacený o mozek, v němž je tlak plynu mnohem nižší než při běžném atmosférickém tlaku (vakuum)? Co na tom, že svět je vylíčen jako podium absurdní komedie? Co na tom, že k pozlátku slávy i bohatství se dá dospět díky provinění v souladu s § 140 trestního zákoníku? Co na tom, že téměř nulová schopnost sebereflexe hlavní hrdinky vede k potlačení svědomí a lítosti a že jiné city krom nenávisti jsou tabu? Co na tom, že se produkty limbických center (žádostivost) zaměřují jen na "úspěch"? Co na tom, že se z vražedkyně dělá obětní celebrita? Co na tom, že celý film je vlastně rub morálních kvalit bez líce? Co na tom? Nic, protože tahle věc má šmrnc, díky němuž vše výše uvedené (pro tento případ a jen pro něj) odpouštím. (12.10.2012)

Ale jo dobrý, akorát že mi to přišlo jako dvouhodinovej videoklip (a teď se rozhodněte jestli je to dobře nebo špatně, sám nevím) Renée Zellweger zahrála fakt výborně, stejně tak Richard Gere (dokonce i zastepoval) dále byl výborný John C. Reilly a cameo Lucy Liu opravdu velice potěší. Akorát nechápu za co dostala Catherine Zeta-Jones Oscara, opravdu neschápu, nevim, nestíhám. (03.12.2005)

Chicago patří k filmům, které se snad ani nemohou vyloženě nelíbit, potažmo házet do odpadu, přesto však tento snímek nenabídne prakticky nic nového/inovativního a divák se po čas projekce pravděpodobně neubrání pocitu nudy. Strhujícím způsobem natočené taneční scény v kabaretech nepokryjí poměrně tristní scénář a hlavní zápletku filmu. Výtečné herecké výkony jsou plně na místě a především herci tvoří motor filmu, který by bez nich trpěl syndromem nudy ještě o trochu více než by bylo zdrávo. (26.10.2003)

Musím se přiznat, že zrovna muzikálový typ nejsem a jazz moc neposlouchám. (Poznámka 21.1.2007 - jazz momentálně patří mezi moje nejoblíbenější styly a muzikály miluju :-) Přesto jsem v Chicagu z neznámého důvodu našla jeden ze svých nejoblíbenějších filmů. Taneční scény jsou perfektní, výprava filmu a herci jakbysmet. Nejvíc a hodně mile mě překvapil Richard Gere, který byl v roli brilantního právníka podával jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů za celou kariéru. Poznámka 13. února 2008 Od ledna 2006, kdy jsem psala první verzi tohoto komentáře - všimli jste si, že ho doplňuju průběžně po 12 měsících? - uběhlo už hodně času, během kterého jsem si tento muzikál jen ještě víc zamilovala. Že je bez emocí a romantického nádechu tak obdivovaného v Moulin Rouge? Asi se budte divit, ale právě tou chladnokrevností protkanou černým humorem u mě boduje. Atmosféra Chicaga je neuvěřitelně podmanivá a herecké obsazení snad režisér ani lepší najít nemohl. A hudba... Když řeknu, že zatím z pěti představení tohoto muzikálu v plzeňském divadle jsem byla na dvou - orchestr "na živo" skutečně stojí za to - mluví to snad za vše :-) (29.01.2006)

Muzikály mě úplně míjí. Hlavně hudebně. Chicago si hraje na jazzový muzikál, ale já si pod pojmem Jazz představuji diametrálně odlišnou hudbu. Spiš bych řekl, že se jedná o typický muzikál, zabalený v jazzovém obalu. Ale na druhou stranu musím ocenit parádní taneční výkony hlavně Catherine Zeta-Jones a na druhém místě i Renné Zellweger. Vyšperkovaná choreografie s jejich fyzickým nasazením si zaslouží uznání. Pochvalu zaslouží také vydařená stylizace tanečních pasáží a nádherné kostýmy. Ale Oscar za nejlepší fillm? Proč? To byla v roce 2002 tak chabá úroda? (22.06.2009)