V pasti

Série č. 1 mě zaujala zajímavým napínavým neotřelým příběhem, prostředím, do kterého byl tento zasazen, svou typicky severskou ponurostí i výkony pro mě nepříliš známých herců. Sérii č. 2 nemohu hodnotit, jelikož jsem zvládla pouze prvních pár dílů a nedotáhla to do konce - kouzlo první série se nějak vytratilo, rychle jsem se začala ztrácet v ději, nebavilo mě to a ač jsem tomu vážně chtěla dát šanci, nedopadlo to. (25.06.2020)

Chladné, ponuré, ťaživé, vcelku komorne ladené. Typicky severské atribúty, ktoré v rámci svojej tvorby tak často (a umne) používajú. Islanďania ma touto detektívnou jednosériovkou (čo je mimochodom formát, ktorý som si v poslednej dobe do značnej miery obľúbil) plne presvedčili, že v tomto smere nijak nezaostávajú za svojimi kolegami švédskymi či trebárs dánskymi, ktorí sú v tomto smere predsalen zbehlejší. Príbeh je dostatočne pútavý, konania a motivácie jednotlivých postáv maximálne uveriteľné, atmosféra ťaživá, tempo akurátne, prostredie svojim spôsobom priam fascinujúce (i keď z tej ustavičnej zimy by ma asi šľak trafil). Ma to skrátka všetky potrebné atribúty remeselne dobre zvládnutého seriálu, vrátane kvalitne napísaných a dobre zahratých postáv. Osobne sa mi síce ešte o kus viac páčila švédska seriálová novinka Midnattssol podobného rázu, ale to je už viacmenej len vec vkusu, a tomuto počinu naozaj niet príliš čo vytknúť (hoc musím sa priznať, že keď sa to preklenulo zhruba do druhej polovice, prišli na mňa i kritickejšie momenty kedy mi to začínalo chvíľami už liezť krkom, avšak záver túto jemnú "pachuť" napravil). Koniec koncov som si túto chladnú islandskú detektívku užil, a to pomerne dosť. 85% (27.05.2017)

Kriminálky většinou moc nesleduji, ale v případě nákladného islandského televizního projektu V pasti jsem protentokrát udělal výjimku, protože k Islandu mám velmi vřelý vztah. A udělal jsem dobře, protože mrazivě tísnivé kriminální drama, které rozplétá zamotané vztahy uprostřed blizardu, v městečku (a státě), kde vraždy nejsou úplnou samozřejmostí, mě vtáhlo velmi rychle do děje. Chytře schovává rozuzlení hlavního vraždícího motivu až do samého závěru, a i když jisté náznaky mazaní milovníci kriminálek začnou tušit někde uprostřed série, já osobně jsem byl až do závěrečných dvou dílů držen v mrazivé nevědomosti. Podmanivá kamera, úchvatná severská hudba, skvělé záběry i výteční herci v čele s Olafurem Olafssonem, který je vážně velký sympaťák. Islandská státní televize udělala dobře, že tento finančně náročný projekt natočila a následně prodala do Evropy, protože přesně takový styl kriminálek teď na starém kontinentu (a také v ČR) hodně táhne. A koukám, že se objevila i druhá série, tak už teď se těším na pokračování. (09.02.2018)

Jako islandská odpověď na současnou oblibu skandinávských kriminálek, je seriál V pasti pro mě naprosto skvělou záležitostí. A co více, vnímám ji tu asi jako to nejlepší, co jsem od skandinávských kriminálek měl zatím možnost vidět. Island se tady opravdu vyšvihl. Jejich nejúspěšnější současný režisér Baltasar Kormákur tu dal dohromady nejlepší partu islandských herců a hereček, obalil to hodně solidním a naprosto uvěřitelným scénářem, který se nesnaží zbytečně šokovat a celé to posadil do prostředí nejmenovaného městečka na východě Islandu. To samo o sobě slibuje hodně. Především ale okamžitě překvapí tím, kolik věcí k rozkrytí tady to městečko o sotva tisícovce obyvatel skýtá. Tomu by jeden nevěřil. Musím tedy říct, že tento nejdražší islandský filmový projekt si pozornost opravdu zaslouží. Kriminálka jak z partesu! (14.01.2018)

Islandský levoboček britského ambiciózního seriálu Fortitude. Vzájemná podoba jde tak daleko, že v době všech těch západních remaků seriálových severských noirů by jeden tak nějak očekával, že Britové si to prostě převzali. Není tomu tak, ona až zarážející podoba (stylem, tématy, charaktery, atmosférou apod.) je čistě náhodná. A Island z tohoto duelu vychází jako vítěz, byť ne jednoznačný. V jeho prospěch hraje především to, že u něj ta echt severská odosobněná chladná chmurnost přeci jen působí přirozeněji a tak nějak více podmanivě; vlezlý chlad, skučící vichry, zasněžené širé dálavy, rozeklaný fjord, vzdouvající se moře... Ne, s působivým genius loci tento seriál opravdu problém nemá. Jeho druhým velkým trumfem je obsazení hlavní role mlčenlivým „sem tam zamručím“ vnitřními démony sžíraným medvědem s nevyřešeným osobním životem. Snad nejklišovitější možný archetyp severské krimi je tu však podán/zahrán tak, že většího sympaťáka aby pohledal. Takovou míru empatie má v sobě snad jen Skarsgårdův River. Mezi jednoznačné zápory patří další z poznávacích znamení veškerého severského noiru; a to z prstu vycucaná překombinovanost a navzdory ní i tak přílišná průhlednost toho všeho; zde ovšem do značné míry dána sympatickou civilností v motivacích a činech. Neuškodilo by zkrátit to o epizodu (nikoli konkrétní, ale v každé by se nějaká ta scéna v podobě výplňkové vaty našla). Přesto velká spokojenost a jakkoli to je tradiční severská krimi se vším dobrým i špatným, co to sebou nese, tak svébytný islandský naturel tomu přeci jen dává punc svěžosti oproti především dánským souputníkům. (22.06.2016)