Daleko od Reykjavíku

„Mám nejvyšší čas začít žít, plnými doušky život pít. Tady se můžu uzívat, pálím mosty, chci si užívat.” - Slova povzbudivé závěrečné písně naznačují mnohé o pocitech a dalším směřování hlavní hrdinky Ingy, která se po smrti manžela vzepře tvrdým pravidlům společenství, v němž žije. A činí tak bez ohledu na to, jestli existuje reálná šance něco změnit. (75%) (30.07.2022)

Kapitalistická družstevní kolektivizace na islandský způsob skutečně připomíná povídku režiséra Jasného z filmu Touha (jak zmínil adaben). Zde je místo nebojácné Anděly nebojácná Ingibjörg a její zřejmě nejtěžší dny v životě, jež jsou divákovi odvyprávěny ve stylu, který z těchto končin očekává. Ano, milovníci skandinávské tvorby, je přesně takový. Starosti s hospodářstvím, tvrdá práce a splácení dluhů, každodenní všednost, která se radikálně změní a život znenadání nekompromisně naplňuje přísloví o tom, že vždy může být ještě hůř, ale přináší také známou radu, všechno zlé je k něčemu dobré, možná právě v této pohnojené mizérii je konečně čas jít cestou, které jsme se až doteď dobrovolně vyhýbali, i když jsme vnitřně cítili, že je správná, bez přetvářky a pokrytectví. Možná to bude malý začátek něčeho velkého, u čeho nakonec ani nemusíme být, ale jiskra byla zažehnuta a všemi přehlížená pravda se alespoň na chvíli stává pravdou skutečnou. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (11.02.2020)

"Berani" to sice nebyly, ale i tento film se mi zamlouval. Inge odjíždí ze zbankrotovaného statku s písní na rtech. Po prodeji krav, zemědělských strojů včetně robotického čističe chodeb kravína a dalších movitostí se nemusíme divit. Tento závěr je naprosto logický a přijatelný. Nyní se již může věnovat čemu chce, třeba pletení islandských svetrů; hodlám si také jeden koupit. A mafiánské družstvo v kožených sedačkách? Mafie je všude, je třeba jen posoudit okamžik, kdy se stane "příliš neúnosná" (neúnosná je vždycky). A tele jsem také rodil, ve tři ráno, poté co jsem přišel ve dvě ze zábavy a ustlal si na půdě na seně; bylo to ještě družstvení tele. Jinak žádám recenzenty, aby si ponechali studenou isladskou krajinu, s šutry i gejzíry a ponechali mi teplé lesy, rozkvetlé louky a rybníky. (08.01.2024)

Pro diváka, kterého tyto zeměpisné šířky baví, příjemné nahlédnutí do jejich venkovských zákoutí. Na krávy, mléko, poctivý tvrdý sedlácký život a fungování družstva, které to s vesnicí a její nezávislostí od velkých řetězců jakože myslí dobře, ale zároveň svoji moc nad sedlákama nehezky zneužívá. Než se tomu jedna místní Rebel Woman postaví čelem. Zajímavé. Ale když z jedné pozdější scény vycítíte takové to “ejha, teď se něco stane”, nic se nestane a začnou závěrečné titulky. “A to je všechno?” (23.01.2020)

Grímur Hákanarson ví, co točí, takže i zde můžete počítat s hodně solidním islandským dramatem. Jak jinak. Nádherné islandské exteriéry a těžké islandské nátury jsou jednoznačně plusem. Tedy o to větším plusem, pokud Island máte rádi a zažili jste ho na vlastní kůži. V námětu mě pak trošku udivuje ten družstevní spolek. Nechce se mi věřit, že na Islandu může něco takového vůbec nastat. Ve zbytku světa - bez problémů, ale Island? Tam nemáte šanci jakýkoliv podvod zamést pod Gejzír...vyplave na povrch do pár minut a nestihnete si to napáchané zlo ani užít. (01.01.2021)