Šmírák

Tento film jsem viděl na 29. LFŠ v Uherském hradišti kdysi dávno, v roce 2003. Tohle dílo údajně pohřbilo kariéru svého režiséra Michaela Powella, každopádně v 21. století už snímek zas tak šokující není. Je to skutečně spíše studie psychopata. Někdy bych se na to rád zase podíval. Je to dost postmoderní film, hlavní anti-hrdina je zaměstnancem filmového studia, z diváků filmu vlastně také dělá voyeury. (20.11.2004)

Zaujímavé, vizuálne dobre zvládnuté hororové divadlo, po čase ale bohužiaľ s trocha vytrácajúcim sa tempom. Avšak aj napriek tomu má film akú takú hĺbku a patrí k žánrovej klasike, dnes už patrične cenenej. Téma filmu o mužovi, ktorý je poznamenaný svojim detstvom, fascinuje ho strach a nadovšetko miluje svoju kameru, prostredníctvom ktorej desí a následne aj zabíja ženy a súčasne ich skon zaznamenáva na filmový pás, zaujala, ale jej výsledné spracovanie iba priemerne potešilo. (22.02.2007)

Film, ktorý Powellovi zničil kariéru. Preboha prečo? Je snáď tak šokujúci? Pre dobového diváka asi áno. Podobný námet, čiže pohľad na svet očami vraha, resp. zápornej postavy, už použil Fritz Lang v M a kariéru mu to nezničilo. Peeping Tom je vo všetkých smeroch zaujímavý psychologický triler, ktorý nikdy nenudí a aj napriek dnes už zprofanovanému násiliu na ženách v kinematografii dokáže zaujať. Hlavne výkonom Karlheinza Bohma, ktorého máme zafixovaného v úplne inej úlohe, že...:) (23.06.2012)

Zařazení do žánru horor mi nepřipadá adekvátní. Peeping Tom je spíš - na svou dobu vskutku novátorský – zdařilý psychologický thriller. Jak už zde někdo napsal, tak ani mně nesedla představitelka Helen. Naproti tomu Karlheinz Böhm jako sériový vrah opravdu nahání husí kůži a s přehledem zvládl vzbudit pocit odporu i lítosti. Velmi mě taky přesvědčila originální atmosféra, která nedovolila odtrhnout oči od obrazovky a zařadila tento portrét šílenství a voyeurismu do nadprůměru. Jeho síla šokovat je i po letech pořád znát. Přijde mi proto nefér, že tehdejší publikum i kritika Powellův kontroverzní snímek nemilosrdně odsoudily a talentovaný režisér jím neočekávaně vyřkl ortel smrti nad svou úspěšnou kariérou v Británii. (11.05.2011)

K tomuto filmu jsem se dostal už před lety, když jsem chodil s jednou fotografkou, která to z bůhvíjakého důvodu chtěla vidět (snad pro profesi titulní postavy). Měl jsem za to, že jsem jeho děj dávno zapomněl, ale už po prvních scénách se mi vše osvěžilo, a měl jsem možnost si tam nově všímat věcí, které mi prve unikly (resp. mám pochybnosti, zda jsem je byl tehdy vůbec schopný evidovat). Těmi věcmi myslím například dva výborné fóry na postavu filmového režiséra nebo nepřehlédnutelnou metafikční rovinu celého filmu (natáčení filmu ve filmu, replika Helen "Viď, že je to jenom film", opakované přechody diegetického zvuku na nediegetický), celým filmem navíc velmi promyšleně prostupuje opakovaný motiv voyeurismu, který tehdy zřejmě ještě nebyl nabobtnalý do tak kolosálních rozměrů jako dnes (na mysli nemám jen současnou všudypřítomnost sledovacích kamer, ale kupříkladu i oblíbený žánr porna à la sex za peníze s neznámou dívkou na ulici natáčený kamerou v ruce muže, který připomene jedna z úvodních scén filmu). Celý film ostatně působí nesmírně cudně, alespoň v té kratší verzi, kterou jsem měl možnost vidět já (v celém filmu není jediný záběr na odhalené ňadro nebo sebemenší náznak krve - možná je to v té delší verzi, ale vzhledem k roku vzniku filmu o tom mám důvodné pochybnosti). Sledování tohoto filmu může vzdáleně připomenout Antonioniho Zvětšeninu, ale opravdu jenom vzdáleně (a to ještě spíše ve smyslu povzdechu, že takové filmy už se dnes netočí), a současného diváka už to asi moc šanci oslovit nemá - osobně jsem se u filmu docela nudil, není ani napínavý, ani strašidelný (nedejbože šokující), ale nelze mu upřít nezpochybnitelné umělecké kvality. Pokud se z toho dnes skutečně stala dávno uznávaná klasika, pak zcela po právu. (27.09.2015)