Pinocchio

Ve finále výborné, i když temné a drsné...("Ještě trochu cuká nohama, musíme počkat..."), také bizarní...("To je ale škoda, jít s prázdnou rakví...".), plné prapodivných, ale i krásných (Víla nádherná) postav, o každé z nich by mohl být napsán samostatný příběh, chvílemi mi to přišlo lehce zmatené, včetně dialogů, ale svou atmosférou nesmírně silné i odkaz a smysl tohoto prastarého příběhu o dobrosrdečnosti, oceněné prostým lidským životem, je zde nastíněn skvěle, možná by mohl být trochu lépe a zkráceně odvyprávěn, každopádně je to senzačně dobrodružný příběh, na který bych ale dítě pod 12 let samotné neposlal. [Kino - Citadela] (12.10.2020)

Temná, loutková a bizární pohádka o Pinokiovi z Itálie. Nevím jestli bych s dětmi na film vyrazil do kina od Disney pohádek to má hodně daleko, ale je to fajn. Vizuálně atraktivní a Pinokiové dobrodružství plné nástrah mě poměrně bavilo. Byť nejsem vyloženě cílová skupina, tak jsem se zabavil a fandové žánru si mohou hvězdu připsat. Příběh****, Akce>Ne, Humor***, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra***, Napětí***. 6.5/10. (10.09.2020)

Nedávno jsem viděl Garroneho Pohádku pohádek, jež mě velmi oslovila, a proto jsem se rozhodl jít do kina na Pinocchia, od něhož jsem si sliboval obdobný zážitek, protože samotný námět je vskutku temnou pohádkou. Rozhodně jde o syrovou verzi, která se neštítí zobrazit násilí, týrání zvířat a celkově špatné (nejen) lidské vlastnosti. Některé scény jsou uhrančivé a děsivě podmanivé - viz oběšený Pinocchio či transformace v osla. Příběhově nemá snímek moc čím překvapit, protože se jedná o relativně známý materiál. Oceňuji práci maskérů, kterým se vedle Pinocchia podařilo vytvořit hned několik (více či méně) děsivých postaviček (viz Šnečka a Cvrček). I přes tato pozitiva jsem měl ale stále dojem, že se z toho dalo vytřískat přece jen o něco více. Vizuálně je to krásné, bizarní a děsivé, příběhově už mě to však tak moc nezasáhlo. (09.10.2020)

Režisér Garrone ve své kariéře střídá sociální dramata s pohádkami. Benigni je zde jak vyžaduje tradice této nejslavnější italské národní pohádky pohádek křehký a dobrosrdečný. Pinocchio je digitální. Má ukazovat touhu každého vytvořit něco lepšího než je naše okolí. Tu obří hlemýždici, která zanechává klouzavou slizovou stopu bych chtěl mít doma. Garrone pohádku odkouzluje a zpomaluje, což samozřejmě neuvítají široké masy. Garrone režijně zbavuje pohádku magična a kouzelnosti a dělá ji méně odsýpavou. Minusem je ponurá popisnost a umělé atelierové prostředí. Vyniknly bídné životní podmínky předchozích generací. Pohádka klade otázky jaký je rozdíl mezi robotem a člověkem, mezi náhlým stvořením Bohem a postupnou evolucí. O pocitech sociálního vyloučení, vracení se ze světa zpět za rodiči a neschopnosti jim vyjádřit lásku a vděk. Žánrově to je směs sociálního dramatu a fantasy. Je zde hodně výchovných řečí a strašení dětí. (28.11.2020)

Knižní předlohu Pinocchia jsem nikdy nečetl, ale kdykoliv jsem někdy jako menší viděl nějaké filmové zpracování, tak mě víc děsilo než bavilo. A to se mi vybavilo i u této novodobové verze. Začátek je sice celkem hezký, pak  ještě třeba scény s vílou a její slimákovou babičkou mají jisté pohádkové fantasy kouzlo, ale zbytek příběhu tvoří Pinocchiovo dlouhé putovaní, kde ho většinou čeká jen samý zmar a přetvářka a krutost ze strany lidí. Chápu, že tohle asi vychází už z knižní předlohy, ale ono celé tohle zpracování je trochu zvrácené. Dialogy o smrti, rakvi nebo scény jako přeměna v osly jsou natočeny až zápáleně  znepokojivě... Původně jsem si říkal, že si   nedokážu moc představit, že by mě to jako menšího bavilo. Ale na druhou stranu jsem si vzpomněl, že jako už trochu  staršího mě některé dětské temnější napínavější příběhy (jako třeba Čaroděj ze země Oz) vlastně celkem bavily a Pinocchiovi jisté napětí nechybí. Když ve mě rodinný film dokáže v pár místechi  vyvolat strach o hlavní postavu, je to celkem zajímavý úkaz. Ačkoliv se musím k bonusové třetí hvězdě trochu přemlouvat, protože mi byl film svou náladou i tak  spíše nesympatický,  tak nutno podotknout, že mě i přesto ten ponurý styl občas celkem pohltil a ta atmosféra nebyla vytvořena špatně. Vypráva a masky se navíc opravdu povedly a to, že hlavního hrdiny hrál skutečný člověk jsem zjistil, až při čtení zdejších zajímavostí (považoval jsem ho za naanimovaného.) Takže se objektivně nejedná o úplný propadák, ale v několika ohledech i celkem zdařilý projekt, který mi ale prostě jen nesedl.   Zkrátka jsem si tuto podivnost fakt zrovna neoblíbil a trochu mě děsí, že pokud Roberto Bengini už v roce 2002 natočil svou vlastní (hodně kritizovanou) autorskou verzi Pinocchia, tak že může být tohle ještě ta uhlazenější verze. (30.08.2021)