XX. století

Tento 5 hodinový opus sa rozhodne nehodí ako zábavný program na večer. Je to naturalistické predstavenie o jednej dobe, ktorá sa nelíšila od tej pred ňou a od tých po nej. Rozdiel bol iba v dátume a miere brutality, fyzickej, či psychickej. Vynikajúca hra s kamerou, dodáva tomuto dielu až sugestívny prednes. Veľký herci, veľký film, avšak z môjho pohľadu predsa len premrštené množstvo celuloidu. (29.09.2022)

Ak si Bertolucci myslel, že je v rámci naturalizmu dôležité ukazovať nám rezanie prasaťa, masírovanie konského análu, alebo ako si desaťročný chlapec sťahuje predkožku, prečo nám rovno nepredviedol exkurziu naprieč žumpou? Ľudia predsa musia chodiť na záchod; naturalizmus! Najväčším negatívom sú ale trapné karikatúry záporákov jak z ruskej rozprávky, a nedostatočný priestor (pri vyše päťhodinovej stopáži) venovaný tým ozaj dôležitým veciam, ako je kamarátstvo Alfreda a Olma ako detí, kamrátstvo Alfreda a Olma ako dospelých, Adin alkoholizmus, nástup fašizmu, atď. Chápem ten formát, že to (aj napriek názvu) nemal byť film o komunizme a fašizme, ale príbeh páru rodín naprieč generáciami na pozadí spoločenských zmien, a aj tak som mal väčšiu časť filmu pocit, že tam veľa dôležitého proste chýba. Na druhú stranu, ani pri tej megastopáži som sa takmer vôbec nenudil, a niekoľko scén hlavne v druhej a tretej hodine filmu (smrť starého pána, epileptička, prvý sex s Adou, roľnícky odpor, kokain), a v závere, keď jednu z dvoch najchorejších ideológií v histórii ľudstva vystrieda druhá, je naozaj vynikajúcich. Ak ale nutne nepotrebujete vidiet žaluď Roberta De Nira, pustite si radšej Plechový bubienok. (17.10.2019)

Bertolucciho klenot, u něhož se však nemohu zbavit dojmu, že by mu více slušela forma čtyřdílného seriálu (stejně jako např. Jakubiskova Tisícročná včela). Je to epická filmová freska, vedle Viscontiho Geparda a Leanova Lawrence z Arábie největší svého druhu. Je v tom všechno. Bertolucci je význačný vypravěč, což je patrné zejména při práci se skoky v čase, byť výsledek není až tak dynamický jako kupříkladu Leoneho Tenkrát v Americe, jež se však Novecentem zjevně inspiruje právě v kontextu výstavby a zacházení s retrospektivou. Storaro je obrazový mág (viz. práce se žlutou v první hodině filmu) a Morriconeho Romanzo z titulkové sekvence je jedním z největších motivů filmové hudby vůbec. I přes mladickou nedonošenost De Niro (Alfredo) a Depardieu (Olmo) předvádí překvapivě vyzrálé herecké výkony. Závěrečná scéna na kolejích pak vše uzavírá s takovou emocionální úderností, že nejedno oko nezůstane suché. (26.10.2023)

,,PŮDA POTŘEBUJE ROLNÍKY, JINAK BY LEŽELA LADEM. ALE PÁNY? KDO POTŘEBUJE PÁNY?...“ /// Tak jsem si udělal chvilku čas… Jedno vám povim - bejt to seriál, tak se unudíte k smrti. Vlastně ne, prostě to po pilotu vzdáte. Ale jelikož je to film… film od Bertolucciho(!)… tak to koušu až do konce. Sága z italskýho venkova, plná typický vůně (?), rolníků, nádeníků, statkářů (těch je samozřejmě míň…), plná socialistickejch postojů a kapitalistickýho útlaku. Život dvou chlapců, Olma a Alfreda a jejich osudy poznamenaný třídním (a teda politickým) rozporem. Svádí to k úvaze, že se jedná o komančskou agitku, ale vono jde spíš vo zobrazení kusu italskejch dějin. Mám rád dramatický ságy, jako třeba Dům duchů. Ovšem tohle je jiný. Hlavně proto, že těch dramatickejch chvilek tu je na tu dýlku málo. O většinu z nich se stará (v až úchylný roli) D. Sutherland, a pak okamžiky v závěru, nesoucí se ve fašistickým duchu. A když si myslím, že to vyvrcholení bude vrcholem – prostě ne až tak docela. Každopádně nezmínit se o hereckejch partech De Nira a Depardieu, by mohlo bejt důvodem k revoluci. Jinak je to spíš pro Italy. Nebo pro ty, kterým se zdaj tříhodinový bijáky krátký. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč Marx a Lenin si trochu toho oslavování zasloužej. 2.) Jsem komunista. Bohužel jsem zapomněl proč. 3.) Thx za titule – bohužel jsem toho frajera nevypátral! /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (15.08.2013)

XX. Storočie si len ťažko dnes bude získavať nových fanúšikov. Ide totiž o látku pre jednu sezónu seriálu a nakoniec aj stopážou túto podmienku spĺňa. Lenže Bertolucci svoj film nerozložil na nejakých 7-8 častí, ale iba na dve a v podstate okrem klasického "intermission" ide o jeden celok. Pre mňa ide o film založený na hereckých výkonoch, pretože tempo občas trochu viazne a finále je skutočne predlhé, to keď sa oblúkom vraciame k úvodu rámovaného rozprávania. Takže k tomu, čo chcem povedať...Donalda Sutherlanda dlhodobo uznávam napriek pár béčkovým prešľapom ako veľkého herca, ale jeho fašista patrí v mojich očiach medzi najpôsobivejšie záporné postavy, aké kedy filmové médium vo svojej histórii ponúklo. Klobúk dole...samozrejme aj pred všetkými ostatnými zúčastnenými, bez výnimky. Komu zostali v ten rok všetky ocenenia??? (27.06.2019)