Paparazzi

Chtěl jsem si tenhle filmek připomenout už dávno. Lovce senzací a nechutností k životu nepotřebuju. Bohužel právě pro neskonalou věrnost lidiček s dutou makovkou mohou tito lidé existovat a profitovat. Takže se mi líbilo jak se s touhle spodinou Cole vypořádal. Škoda že nepoužil ještě nechutnější a brutálnější praktiky k odstranění novinářského nádoru. Protože pak bych šel i vejš s hodnocením. Ale jinak celkem ucházející zábava. 60%. (24.02.2024)

Kromě toho - že se hlavní hrdina choval jak totální kretén, vyšetřovatel nemlich stejně, kvartet fotografů (sorry: co mapujou "realitu") byl na poblití a celý to bylo úplně debilní - to vlastně shledávám napínavým skorofilmem. A navíc, abych nezapomněla, jsem se seznámila s dalším umělcem z rodiny Baldwinů. (06.07.2012)

TV/// Obsazení 6/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Efekty 4/10/// +dobré napětí, zajímavý námět, mnoho štěků od různých herců –slabší filmařina, už to tu bylo mnohokrát/// Thriller, který sice neoplývá originalitou, na druhou stranu oplývá dějem trochu z jiného úhlu (i když hodně neobjektivního). Ale nebudu rejpat, budu to brát jako další variaci na film o pomstě. Zde musím uznat, že jsem s hlavním hrdinou cítil a nejednal bych jinak (ale to asi tvůrci chtěli). Rozhodující však je, že u filmu jsem se bavil a je pro mě přijatelnější než třebas film Muž v ohni. Snad jen tzv. Columbo detektiv hodně vyčníval z řady./// Celkem 61%/// (07.04.2007)

"I am going to destroy your life and eat your soul. And I can't wait to do that." Tak přesně o tohle se pokusí paparazzi ze stejnojmenného filmu. Děj ubíhá svižně, a přestože je trochu moc vykonstruovaný a vyumělkovaný (nejsou to synonyma?:)), jedná se o příjemné osvěžení. Paul Abascal je především seriálový režisér, což jde vidět i na tom, jak zkratkovitě vypráví příběh..odtud také, dle mého velmi vhodně zvolená, relativně kratší stopáž filmu. (19.04.2007)

Hereckým hvězdám v čele s Melem Gibsonem asi došla trpělivost a rozhodli se, že si to se svými nepřáteli číslo jedna vyříkají místo u nekonečných soudních sporů pomocí jim nejbližšího dostupného prostředku - filmu. Ať už chtěl producent Mel Gibson po scénáristovi Forrestu Smithovi a režiséru Paulu Abascalovi cokoliv, tak výsledek je dosti rozpačitý. Nevázaný thriller, okořeněný špetkou akce a celý obalený atmosférou hustého moralizovaní na téma, na kolik si člověk může dovolit upustit ze svého soukromí. Smithův příběh je příšerný, ale to se dalo čekat. Do hlavy mi však neleze jiná věc. A tou je fakt, že paparazziové jsou vylíčeni jako ti největší parchanti na světě, kteří čestným, mravným a s nejlepšími úmysly všekonajícím hvězdám jenom zasírají jejich život, likvidují jejich pracovní úspěchy, které si tak poctivě vydobyly. Bo Lamaire je ztělesním všech ideálů hollywoodského herce, kterého na stránkách (reálného) bulváru nenalezneme. Spořádaný rodinný život, práce akčního hrdiny mu jde od ruky, takže když se ve druhé polovině filmu změní v nelítostného boha pomsty, tak proč mu nefandit? Svoje chování, které vede krvavou cestou nelítostného souboje se zlodušskými paparazzi, nemusí téměř nijak odůvodňovat. Vždyť jde o blaho jeho rodiny. Nevadilo by mi to, násilí vidím ve filmu každý den, tak proč to najednou vytýkat Paparazzimu ? Protože pokud chce Smith s Abascalem najednou tak mermomocí moralizovat nad (pro herce toliko závažným) tématem svého soukromí, tak by si měli na věc utvořit jeden souvislý názor a rozebrat jej ze všech stran, včetně té "druhé". Takhle zůstal výborný nápad ležet pod nánosem bahna, kterému se říká neobjektivnost. A to si hvězdy asi neuvědomují, že díky těmto lidem získali podstatnou část své slávy a popularity. Ale pardon, ony se ti paparazziové dělí ještě na ty hodné a ty zlé, že? (15.06.2005)