Yes, Minister
Série(3) / Epizody(22)
Obsahy(1)
Rozdílem téměř dva a půl tisíce hlasů zvítězil James George Hacker ve svém volebním obvodu nad svými soupeři. O tom, že se stane ministrem nové vlády, by již nemělo být nejmenších pochyb. A ve hře je tolik zajímavých postů: místní hospodářství, zahraničí, zdravotnictví, energetika... Jim by si klidně troufl na všechny, spokojil by se i s tím nejméně významným. Jenomže kampaň na předáka strany vedl proti nynějšímu premiérovi, proto má takový nepříjemný pocit, že se mu tenhle jeho minulý postoj tak trochu vymstí. A zdá se, že ho jeho neblahé tušení nezklamalo. Jedno ministerstvo po druhém padá do klína některému jeho stranickému kolegovi a on pořád nic. Marně se vrhá ke každému telefonu, premiér nevolá. Co ještě zbývá? A zbývá vůbec něco? Ale ano, samozřejmě! Ministerstvo pro administrativní záležitosti! Co na tom, že je škodolibí televizní komentátoři označují za cosi na způsob politického hřbitova! Ministerstvo to je a Jim je odhodlán udělat na něm kus práce...
Sitcom "Jistě, pane ministře" vznikl v BBC již před dvaceti lety, mnohé z toho, z čeho si dělá legraci, je však aktuální dodnes. Mnohé ty zákulisní pletichy, intriky a maléry jeho hrdinů nám budou připadat důvěrně známé a bude se nám zdát, že autoři museli čerpat inspiraci někde úplně jinde, než za kanálem La Manche. "Jistě, pane ministře" má 22 dílů, volně na ně navazuje šestnáctidílné pokračování s názvem "Jistě, pane premiére"...
Ministra a posléze premiéra Jima Hackera ztělesnil Paul Eddington (1927-1995), jemuž tato role přinesla mimořádnou popularitu a oblibu nejen u prostých diváků, ale i u těch, jež svým výkonem parodoval. Margaret Thatcherová mu za ni např. udělila Řád Kommandera Britského impéria. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (429)
Jde o jeden z nejpronikavějších pohledů do kuchyně praktické rutinní politiky, tj. toho typu politiky, který vyplňuje 90-95% obsahu veškeré praktické politiky ve všech jejích formách (nechci tu opakovat zasloužené komplimenty na adresu tvůrců JISTĚ). Spokojím se jen jedním: že mimo sitcom tu lze mluvit i o vrcholné podobě scény - či řetězu scén - klasického kabaretu.) I v satirické nadsázce jsou patrna všechna kouzla její ukoptěné všednosti. Britský případ je nadčasový také pro ostatní představitelné národní demokratické formy. (Veřejným tajemstvím je, že s některými posuny to platí minimálně i pro autoritativní režimy.). Na druhou stranu si lze říci, že s politikou to nemůže být tak špatné, když si umí sama ze sebe udělat legraci a naopak - kdo zná tento seriál, nemusí zbytečně ztrácet čas četbou stejně plytkých novin a dalších médií naší doby. Je to zábava, která se neomrzí a vždy má co říci a čím povzbudit. ()
Po 1. sérii tři hvězdičky. Pánové jsou sympatičtí a na seriál s politickou tématikou to opravdu není nejhorší. Co mi ale vadí je fakt, že všechny epizody se odehrávají na jedno brdo. Pan ministr vždy vehementně prosazuje nějakou změnu, načež na konci zjistí, že tato změna by vedla k takovým a takovým událostem, které by byly pro politiku nepříhodné, takže se své změny vždy vzdá. ()
V době, kdy to vysílala TV jsem tomu nerozuměl. Omlouvám se tvůrcům. Nyní si to stahuji a vypaluji. V tzv. demokracii žijeme již 30 let. Od r. 2003 jsme v EU. Už tomu rozumím. Je to sice vtipné , ale zároveň antická tragédie. Když jsem stál nad celou Sokratovou, tak jsem o tomto seriálu přemýšlel. Všechno se vlastně nepovedlo. ()
Vynikající ukázka ekonomické teorie byrokracie v praxi. Nejvíc mě dostala asi debata o Evropské unii (ES): – Tady se hraje hra, v níž jde o národní zájmy jako vždycky. Proč myslíte, že tam jsme my? – Pro posílení bratrství svobodných západních národů! – Ale… proto, abychom oblafli Francouze tím, že je rozhádáme s Němci. – Tak proč do toho šli Francouzi? – Aby ochránili své neschopné farmáře před jejich konkurencí. – Což neplatí o Němcích. – Ne, ti tam šli, aby se očistili od genocidy a byli přijati zpět mezi lidskou rasu. Po 30 letech stále nadmíru aktuální :-) ()
Jim Hacker vstupuje do velké politiky a stává se váženým ministrem pro administrativní záležitosti. Má spoustu progresívních nápadů, jak zlepšit chod úřadu, ale netuší zásadní věc. Jeho největším nepřítelem není opozice, ani média, ale sir Humphrey. Tento oddaný úředník státní správy svého milovaného ministra ve všem podporuje, se všemi jeho návrhy souhlasí, ale se vší úctou je formuluje tak trochu jinými slovy. Jelikož se jedná o slova vesměs cizího původu, tak Jim nemá nejmenší tušení o čem se v jeho blízkosti hovoří. Nikdy to však nepřizná a pouze souhlasně pokyvuje. Je to geniální seriál založený na jednoduché myšlence, že politik je idiot zvolený debilním voličem. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (23)
- Britský filmový institut označil seriál za jeden z nejlepších televizních programů všech dob. V roce 2004 obsadil seriál šesté místo v národní anketě televize BBC o nejlepší britský sitcom. (HellFire)
- Sir Humphrey Appleby (Nigel Hawthorne) i ministrův osobní tajemník Bernard Woolley (Derek Fowlds) jsou ženatí. Manželka prvně jmenovaného se objeví pouze v epizodě Konečné rozhodnutí, kde leží vedle Humphreyho během nočního telefonátu s ministrem. Bernardova žena se neobjeví ani jednou, ale v epizodě Klíč Bernard prohlásí, že nedává klíč od vlastního domu svojí tchýni. (#47)
- Jim Hacker (Paul Eddington) vystudoval ekonomii na London School of Economics, což mu Humphrey (Nigel Hawthorne) i Bernard (Derek Fowlds) často předhazují. Hlavně v souvislosti s tím, že neovládá latinu. Humphrey i Bernard mají klasické vzdělání na Oxfordu. (#47)
Související novinky
Monty Pythoni znovu spolu?
Říct že od doby kdy legendární, kultovní, unikátní, nedostižná, brilantní a hlavně extravagantní skupina britských komiků (a jednoho, stejnými superlativy popsatelného, amerického výtvarníka)… (více)
Reklama