Jistě, pane ministře

V roce 1980 to musela být bomba, jenže jak se k tomu má postavit divák zmlsaný IT Crowdem a How I Met Your Mother dnes? U vtipků jsem si vždy říkal něco jako "jo, tak to bylo dobrý", ale pořádně jsem se zasmál jen málokdy. Nechci říct, že Jistě, pane ministře není dobrý seriál, rozhodně mu nemám co vytknout a navrch oceňuji, že se v neúprosném koloběhu času neztratil, ale jaksi mě zanechával chladným a nepřimněl mě těšit se na další díly. PS: Všiml jsem si, že třebaže herecké výkony jsou velice přesvědčivé, celá obrazová část je vedlejší, seriál se dá i dost dobře jen poslouchat. 7/10 (12.07.2008)

Kultovní seriál vznikl díky Antony Jayovi a Jonathanu Lynnovi, kteří prostředí vysoké politiky důvěrně znali a na scénáři pracovali s pomocí Johna Cleese z Monty Pythonů v druhé polovině 70. let. Pilotní díl seriálu byl přijat s velkým ohlasem, a tak v roce 1979 bylo natočeno 21 epizod, které byly odvysílány na BBC o rok později - a diváci šli do kolen. Seriál se úžasně líbil i premiérce Thatcherové, která u něj dokázala strávit celé hodiny. Pro toho, kdo se chce něco dozvědět o politice, nemá smysl pročítat politologické příručky nebo poslouchat nudné narcistní projevy politiků v televizi, ale je nejlepší shlédnout pár dílů tohohle geniálního seriálu a hned pochopí, jak to v politice chodí. Díky geniálnímu obsazení měl seriál úspěch po celém světě. Za svůj majstrštyk byli Paul Eddington jako představitel slabošského a důvěřivého Hackera a Nigel Hawthorne jako vychytralý manipulátor Appleby oceněni řádem CBE a Antony Jay byl povýšen do šlechtického stavu. Jediný, komu se kupodivu seriál nelíbil, byla britská státní správa, která tohle dílko označila za podlé a přeceněné. Sbírka cen a nejrůznějších vyznamenání, kterou získali tvůrci, by zabrala mnoho místa a o jednotlivých zápletkách a dialozích by se dalo dlouho diskutovat. Pro mě neodolatelná záležitost. Stoprocentní hodnocení. (18.10.2007)

Politická satira prý rychle stárne. Kdeže! Ta špatná možná, ale ačkoli je Jistě, pane ministře starší než já, je na rozdíl od mé maličkosti brilantní a vytříbené. A ani v argumentační pohotovosti a uhlazené jedovatosti nejsem s to siru Humphreymu konkurovat, běda mně. Ale ještě víc a zaslouženě běda Jimu Hackerovi. Pokud zatoužíte po korunovačním klenotu britského televizního umu, neváhejte. A prahnete-li po dávce humoru suchého jako nejdražší martini a ostrého jako puky na gentlemanových kalhotách, tak neváhejte už vůbec. (01.08.2007)

"Zrušili nám noční směny. Ňákej vůl už zase spustil úspornej program." Inteligentní humor? Kde hledat jinde, než ve Spojeném Království. Suché dialogy v kombinaci s perfektní charakteristikou politické sféry. Nevím, jestli mě má těšit, nebo si mám zoufat nad tím, že se britská politická realita od té naší zas tak neliší. Co se herců týče, připojuji se ke Geminimu a vzdávám čest památce Nigela Hawthorna, ale co by byl sir Humphrey bez svého ministra Paula Eddingtona a samozřejmě co by byl ministr bez osobního tajemníka Dereka Fowldse (třeba by odjel na jinou večeři nebo by viděl materiály, které jsme nechtěli, aby viděl). Stejně tak skládám hold našim skvělým hercům dabérům pánům Němcovi, Preissovi a Vaculíkovi. Pozn 1: Epizoda tuším 20 velmi jasně vysvětluje, proč je Humphrey takový, jaký je. "Kdybych vždy věřil ve vládní politiku, byl bych nadšeným zastáncem privatizace i znárodňování..." Pozn 2: autorem titulkových kreseb je Gerald Scarfe, tvůrce animovaných částí Pink Floyd: The Wall. Takže vám přeju úspěšné a veselé "namočení do morálního rozměru." A teď mě omluvte, mám naléhavý vzkaz v komunikačním centru... (24.02.2007)

"Byrokrati nesmrtelní... tenkrát i dnes potutelní." Je to jasné. Buďto tvůrci seriálu uměli cestovat časem (k této variantě se přikláním já) a při psaní scénáře nakukovali do 40 let vzdálené budoucnosti, do dnešních vládních kanceláří. Nebo všichni dnešní ministři mají tento geniální seriál jako „povinnou četbu“ a jeho podrobná znalost (plus procvičování argumentačních veletočů, jakými proslul Sir Humphrey Appleby) je součástí vstupních testů uchazečů o jakýkoli ministerský post. To by vysvětlovalo většinu vystoupení dnešních politiků před kamerou a jejich suverénní obhajování neobhajitelného. A prostý lid jim to žere i s navijákem (a koblihami, že...), stejně jako před 40 lety. Geniálně humorné, ale vlastně i velmi smutné. (18.08.2013)