Jistě, pane premiére

Slovy Terryho Pratchetta: "Humor zůstává, myšlenky se prohlubují." Vtipy dostávají v čísle 10 větší náboj a premiér se už občas dokáže postavit proti svému tajemníkovi (krásným příkladem je můj nejoblíbenější díl Klíč). Ještě lepší než Jistě, pane Ministře. "Británie musí chránit slabší proti silnějšímu." "Proč jsme tedy nechránili Afgánistán proti Rusům?" "Ti jsou moc silní." (04.09.2006)

I v druhé řadě s realitou kongeniálního britského politicky-satirického sitcomu jde o tu samou věc - státní správa jako mašinérie nezávislá na právě panujícím vládnoucím politickém vítězi voleb, opájející se sama sebou a ženoucí sama sebe zakleta ve své kinetice stále v nikam se nevyvíjejícím kruhu, ve své složitosti vlastně z podstaty neměnná a nereformovatelná, jejíž základní atributy jsou v západní civilizaci zřejmě všeobecně platné - to, jak to vypadalo v osmdesátých letech v Británii, jakoby z oka vypadlo stavu, v jakém se politická scéna nachází dnes u nás... 100% (03.09.2007)

Pokračování kultovního seriálu "Jistě pane ministře" se nese v úplně stejném duchu, opět se dočkáme břitkého i suchého, britského humoru, parodujícího politiku, ale také opět musím poznamenat, že mě to zcela úplně nechytlo a k jednotlivým dílům jsem přistupoval laxně... Vesměs slušná zábava, ale nic co by mě zvedalo ze židle. "V kleci život slepic nestojí za nic, vy byste chtěl trávit život zavřený se stovkami dalších šílených, vřeštících a smradlavých stvoření, nemoct dýchat čerstvý vzduch, nemoct se pohnout, nemoct se protáhnout, nemoct myslet?" "Ne, proto nekandiduji do parlamentu." 7/10 (12.07.2008)

Při našem nepravidelném setkávání naší skupiny pozérů, vyděděnců, nespokojenců a ožralů jsme setrvávali v neformální diskusi o tomto seriálu. Během ní došlo k úplné a upřímné výměně názorů, postojů i idejí. Z oné diskuse vzešla celá řada podnětů a po jejich přezkoumání se ukázalo, že naznačují slibné směry uvažování, jejichž sledování vedlo k pochopení, že alternativní postupy jednání by vlastně za jistých okolností umožnili poskytnout možnosti jemné modifikace, vedoucí i k přehodnocování původně sporných oblastí a naznačující způsob, jak podpořit možnosti kompromisu a spolupráce. A tak při mnohostranném uplatnění a s patřičnými vzájemnými ústupky jsme dospěli k uspokojivému rozuzlení: kladnému ohodnocení této půvabně a hravé politické a byrokratické satiry a k nalezení dalšího rozumného důvodu k hromadnému veselí a obžerství. V centru dění opět svatá trojice: pokrytecký a marnotratný PM James Hacker (skvělý Paul Eddington), samolibý a neústupný stálý tajemník vlády Sir Humphrey Appleby (vynikající Nigel Hawthorne) a ochotný a úslužný osobní tajemník premiéra Bernard Woolley (dobrý Derek Fowlds). Z dalších rolí: ironická premiérova manželka Annie (Diana Hoddinott), premiérova politická poradkyně Dorothy Wainwright (Deborah Norton), vysloužilý stálý tajemník vlády Sir Arnold Robinson (John Nettleton), a stálý tajemník ministerstva financí Sir Frank Gordon (Peter Cellier). Bohužel s hrůzostrašnou jistotou lze tvrdit, že v určitých obměnách tento způsob vládnutí platí všude a vždy. (07.03.2015)

Naprosto dokonalé, takto to chodí ve vrcholné politice. Výkvět anglického humoru. Nigel Hawthorne zahrál dokonale stálého tajemníka ministerstva pro administrativní záležitosti. Derek Fowlds jako Bernard svými kousavými pedantskými a mnohdy ironickými dovětky nezůstává nic dlužen. A samozřejmě Paul Eddington jako ministr věčně se bojící o svou funkci a korýtko. Tato kombinace nemá konkurenci. Vybroušené dialogy. Příjemné prostředí. 100% P.S. Moje oblíbená vedlejší postava je sir Desmond Glazebrook, který má skvělou image bankéře:) (16.01.2007)