Reklama

Reklama

Anatomie vraždy

  • USA Anatomy of a Murder (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Film líčí případ pomstěného znásilnění. Jeho hrdinou je venkovský advokát Paul Biegler, který převezme obhajobu poručíka Maniona, obviněného z vraždy muže, který znásilnil jeho vyzývavou ženu Lauru. (oficiální text distributora)

Videa (1)

Trailer

Recenze (111)

pepo 

všechny recenze uživatele

Strhujuca sudna drama s perfektnymi postavami, dokonalymi hercami (vsetkymi do jedneho), silnym pribehom a prekvapivo aj slusnou davkou humoru. Takisto potesilo, ze najma v uvode si Preminger aspon vizualne pripomenul svoje noirove pecky. Kameramansky takisto vynikakuce (paradna praca s jednotlivymi planmi). Tie dve a tristvrte hodiny ubehli ako voda. Jedine, co tam chybalo k uplnej dokonalosti bol nejaky prekvapivy zvrat (a nemyslim megatwist ako v Svedkovi obzaloby alebo Prvotnom strachu). Stacilo by mozno potvrdenie niektorych obvineni, ktore mohli a nemuseli byt pravdive. 9/10 ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Film je komplementární k Dvanácti rozhněvaným mužům (DRM) a tvoří s tímto snímkem logický a ucelený komplet, který bere dech. Anatomie vraždy vznikla o dva roky později a na DRM průběžně odkazuje různými výstavbovými technikami, od vývoje a skladby syžetu po práci s kamerou a znejisťování logických myšlenkových postupů – a těsně před závěrem k nim navíc přiznaně a otevřeně vede spojnici replikou „starouše Parnella“. Film Dvanáct rozhněvaných mužů důsledně odkryl základní lidskou nevybavenost zajistit si objektivní (jedinou možnou, pravdivou) rekonstrukci minulosti – předvedl, že nic takového v plynutí času vůbec neexistuje. Minulost vždy re-konstruujeme, naše podmínky a nástroje se člověk od člověka liší, a na čem se shodneme, je věc aktuální akcidence, nikoli odkrytí „toho, co se skutečně stalo“. „To, co se skutečně stalo“, není, nemáme k tomu přístup, nikdy jsme neměli, je to vymyšlený konstrukt na uklidnění a nasměrování mas. Minulost neexistuje, vytváříme ji (což nijak neumenšuje naši zodpovědnost), znovu a znovu, a na základě svých výtvorů i soudíme, odsuzujeme, zajišťujeme si nové podmínky pro nový vývoj a pokračování existence, vytváření budoucnosti. Snímek DRM nechává diváka, aby zažil a uvědomil si tuto absolutní existenční a názorovou neukotvenost celé konstituované lidské společnosti v plynulém toku času. Ani společnost se nebude mít o co opřít, pokud se rozhodne své procesy vnímání a vyhodnocování vjemů, své metody reflexe a postupy myšlení podrobit pečlivé revizi. Anatomie vraždy pak na toto zjištění logicky navazuje a zcela v řádu věcí s ním osvobozeně od objektivity pracuje – je ironičtější, veselejší a lehkovážnější, má větší nadhled – to platí o filmu samotném i o všech jeho postavách. Děj se na rozdíl od snímku DRM přenáší z uzavřené místnosti, kde o podstatě naší reality rokuje porota, zpátky do soudní síně a nechává tentokrát diváka zažít, jak to vypadá, když všichni zainteresovaní (obhajoba, obžaloba, sám soudce, žalovaný, jeho žena a dokonce i zastřelený muž) dobře vědí či intuitivně chápou, že minulost a z ní plynoucí kauzalita je čistě otázka výkladu a aktuální situace. Přestože je zřejmé, že soudní proces je vážný (tj. bude mít reálný dopad, jasné důsledky), je zároveň evidentní, že inteligentní vtipkování soudce ani právníků nemůže jeho průběh ohrozit – neexistuje totiž jediný správný průběh – stejně jako předem neexistuje jediný správný výsledek. Vražda není součástí filmu a divák se stává sám spolutvůrcem reality, v níž je jednání obžalovaného omluvitelné, nebo ne (vinen-nevinen se tu už vůbec neřeší). Velice silné na celém snímku je, že se žádná z postav nesnaží lhát, být k sobě neupřímná nebo manipulovat s fakty: každý ze své pozice v podstatě upřímně specificky, zodpovědně a naplno pracuje s logickými možnostmi, jež se v každém novém kole nově otevírají. Výkony všech herců jsou dokonale vyvážené (i to je společné se snímkem DRM a pro to, aby oba filmy úspěšně sdělily, co chtějí, je to navíc naprosto nutné) a je radost tento koncert hereckých schopností i logických kliček a lopingů sledovat – na rozdíl od existenciální tísně DRM zde již s pocitem žonglérské a eskamotérské lehkosti, byť tato nijak neznamená nezodpovědnost. () (méně) (více)

Reklama

poz3n 

všechny recenze uživatele

Další z řady klasických a především skvělých hollywoodských soudních dramat. Tyhle filmy si jsou v základu vždycky tolik podobné, že pokud vás baví jeden, bude vás nejspíš bavit i každý další. James Stewart navíc vždycky filmu dodá ten svůj poklidný šarm, čímž si minimálně diváckou porotu získá na svojí stranu ještě před započetím samotného soudního líčení. Jako nenápadné, avšak značné plus se navíc jeví to, že těch 160 min uteklo tak, že jsem měl pocit, jako bych koukal na běžný 2 hodinový film. 8/10 ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

První hodina je naprosto zbytečná a nudná, nebýt Ellingtonovy hudby, film bych pohrdavě vypnula. Přesunem do soudní síně začíná napínavá konverzačka. Ale než se k ní film prokouše, je k uzoufání nudný. To si skutečně mnohem raději pustím neskonale zábavnější kriminálku ze stejného roku Marie-Octobre . ()

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

Výborný, i když asi o malinko delší, než by bylo potřeba. Dvě nejlepsi věci jsou, že divák je tu vlastně v roli porotce, nemá ani o kousek víc indicií než oni. Otázka není, zda to udělal (samozřejmě udělal), ale v jakém duševním stavu. Co se týče mne, já bych mu dal "murder in the first degree"... Jeho vdova by si myslim už i bez něj poradila. Od filmu z 50 let člověk čeká, že to bude trochu prkenné, bude se to vyhýbat zmínkám o sexu a nebude to moc vtipné... No a pravý opak je pravdou, zejména dialogy se soudcem jsou naprosto super, stejně tak ty s vojákovou poněkud frivolní ženou. Dneska by tohle už nešlo natočit ani omylem. Celá ta právnická amorálnost a vtipný cynizmus, ale i pohled na ženu, která "si o to říkala" a absence cernošských hlavních postav (jsou tam jen tři jako hudebníci v klubu). ()

Galerie (56)

Zajímavosti (17)

  • Keď išiel James Stewart navštíviť Kathryn Grant do hotelu, recepčný čítal Exodus od Leona Urisa. Režisér Otto Preminger neskôr natočil jeho filmovú verziu, Exodus (1960). (fishki)
  • Otec Jamesa Stewarta bol tak urazený filmom, že nabádal ľudí aby ho nepozerali. (fishki)
  • Slova, která popudila cenzuru, byla: znásilnění, antikoncepce, penetrace nebo sperma, a zákaz filmu byl jako vyšitý, ale distributor Columbia Pictures se obrátil na soud a ten neshledal, že by použitá slova, která jsou součástí lékařské terminologie, byla natolik závadná, aby stačila k zákazu filmu a cenzor tím překročil ústavní hranice. (Zetwenka)

Reklama

Reklama