Anatomie vraždy

Kdesi raz dávno som napísal: "a na filmy Otta Premingera nikdo sa už nepamätá". Nielen preto som veľmi rád, keď si nejaké médium alebo festival spomenie na vynikajúce filmy tohoto tvorcu, charakteristické premyslenou stavbou, zaujímavým príbehom, výbornými hereckými výkonmi a suverénnou réžiou. Dnes už sa také filmy netočia. Strhujúci príbeh obhajoby pomsteného znásilnenia vyniká predovšetkým výkonom Jamesa Stewarta v úlohe obhajcu, George. C. Scotta v úlohe prokurátora, zaujímavými odbočkami odľahčujucími inak zaujímavý dej zo súdnej siene (predvolanie psa ako svedka obhajoby, narážky na alkoholizmus obhajcovho pomocníka) a interesantným záverom. Celkove ide o dielo, ktoré je rovnako dobre pozerateľné dnes ako v dobe vzniku. (02.08.2004)

Dost možná nejkomplexnější film zabývající se soudním procesem. Více jak polovina filmu se odehrává v soudní síni a i přes svou dvouapůlhodinovou délku se nestane aby se divák nudil. Výborní herci v čele s Jamesem Stewartem a dobře napsané dialogy zaručují skvělou zábavu, kterou mírně sráží nepřítomnost překvapivých zratů a nějakého nečekaného rozuzlení. (09.12.2009)

Anatomy of a Murder je na svou dobu určitě přelomový film. V roce 1959 totiž nebylo zrovna zvykem, že by diváci (nejen v Americe, ale prakticky kdekoliv) mohli v kině slyšet slova jako "sperma", "znásilnění" či "kalhotky". A přesto se našel alespoň jeden filmař, který měl tu kuráž natočit film, kde se tyto slova objevují. A natočil ho parádně. Tento snímek má především chytrý scénář, na kterém je poznat, že bychom jej neměli brát zase tak vážně, ale přesto to nikdy nepřekročí onu pomyslnou čáru a z filmu se nestane fraška. Nemalou zásluhu na tom má James Stewart a práce s charaktery ve filmu, kdy je nám dán prostor k pochybám o tom, kdo stojí na které straně či jak to vlastně bylo. Možná je mé hodnocení trochu nadsazené, ale já miluju filmy ze soudní síně a obdivuju lidi, kteří se ve své době dokázali nějakým způsobem vymanit a natočit film, který třeba nebyl módní, ale i dnes je vcelku aktuální. Tenhle film není dokonalý, především (díky jeho délce) se najde pár slabších míst, ale i přesto se vám na konci snímku nebude chtít věřit, že už uplynuly skoro tři hodiny. A to se cení, hodně cení… 90 %. (02.02.2013)

První hodina je naprosto zbytečná a nudná, nebýt Ellingtonovy hudby, film bych pohrdavě vypnula. Přesunem do soudní síně začíná napínavá konverzačka. Ale než se k ní film prokouše, je k uzoufání nudný. To si skutečně mnohem raději pustím neskonale zábavnější kriminálku ze stejného roku Marie-Octobre . (27.01.2014)

Soudní dramata jsou perfektní subžánr a já se nemohu zbavit pocitu, že ta stará, černobílá jsou nepřekonatelná. Anatomie vraždy je neskutečně dlouhý snímek, ovšem navzdory tomu mi utíkal velmi rychle, zejména pak ve fázi, kdy se děj přesunul do soudní síně, v níž se to rázem hemží perfektními hereckými výkony a ohromujícími dialogy. Pak divák může odpustit i ten poněkud pomalejší rozjezd, který však nebyl nijak přehnaně dlouhý. Na snímku mě fascinovalo, že sám jako divák jsem nevěděl, na čí straně je pravda a zda ta zdánlivě kladná strana neklame soud i svého obhájce. Obrovská škoda pak je, že se tomuto dramatu nedočkalo nějaké překvapivé pointy, jež by diváka naprosto odrovnala. Já v ni doufal. (12.06.2012)