Exodus

Premingerov pohľad na obdobie okolo vzniku štátu Izrael ma lákal predovšetkým kvôli môjmu najobľúbenejšiemu hercovi a tiež pre krásnu melódiu, o ktorej som dúfam, že bude znieť filmom. To som si však ešte nevšimol, že filmom, ktorý má 210 minút. Taký film sa prakticky nedá nakrútiť bez toho, aby v ňom nevznikli bubliny nudy. Tie som pociťoval najmä preto, že história, a históriu vzniku Izraela nevynímajúc, ma zaujíma iba okrajovo. Ani Paul Newman sa neblysol nejakým výnimočným hereckým koncertom a tak pri opakovanom sledovaní som bol vďačný za rýchloposun. (02.11.2020)

Preminger sťa žid sa odhodlal k mimoriadne závažnej téme, bohužiaľ, s jasne vyprofilovanými stanoviskami a dejovými líniami. Čo by dali Palestínčania desiatky rokov zato, aby žili slobodne vo vlastnej krajine a bez teroru. Keby im pustím tento film, väčšina by pohŕdala a ja by som sa im vôbec nečudoval. Film je situovaný k určitej premise, nejakému zámeru, ku ktorému sa celý štáb postupne dopracuje, lenže spôsobmi, akým sa k tomu pomaličky dostáva sú pustou prvoplánovosťou. Miesto skutočného zákulisia nám tu ponúkajú akademické zákulisie s pozlátenými názormi a selektívnym humanizmom, ktoré mi v mnohých prípadoch lezie krkom. Vôbec sa nedostaneme k agresívnej sionistickej otázke a k podlým plánom elít pri vzniku tohto židovského štátu. Tam už je ale evidentne akési status quo... Aspoň že sa často a v dlhých záberoch vedú dialógy, nevyznie to až tak gýčovo. Aj výprava je super. (06.09.2015)

Dlhý film, ktorý ale nemá kedy nudiť. Obsahuje aj pár silných myšlienok, no celkové vyznenie je také nejednoznačné. V komentároch sa tu píše, aký je tento film jednostranný v prospech Židov. Neviem, máme tu kladné aj záporné postavy ako na strane Angličanov, tak aj na strane Židov, aj keď neskôr sa aj z tých záporných (členovia Irgunu) stávajú vlastne kladní a tým kladným (Newman) postupne prestanete fandiť, keďže berú do ruky zbraň nielen na obranu nevinných detí. Nestojím na nikoho strane, možno mali Žida právo vytvoriť si vlastný štát, možno nie, no prostriedky, aké používala organizácia Irgun boli presne také, aké používali(jú) teroristické organizácie IRA a ETA. Len ťažko môže divák fandiť postave Sala Minea, ktorý sa nevie dočkať, aby zabíjal Britov a nielen ich a nerozumel som postave Evy Marie Saint, že sa tam na to nevykašľala a neodišla domov do USA, ale podporovala ľudí, ktorí mali na rukách krv Britov (ach tá láska). Inak tá zidealizovaná mládež v tábore mi pripomínala komunistickú mládež z dôb nedávno minulých (žeby preto, že scenár napísal Dalton Trumbo?), akurát že táto mala v rukách zbrane a učila sa s nimi narábať od malička... a nielen na svoju obranu. Shalom (19.04.2020)

Dějepisný exkurs do období vzniku židovského státu. 1) Poněkud schématický, melodramatický a deklamativní...proto i lehce nudný úvod do moderních dějin státu Izrael zřejmě, jak mnozí říkají, nedosahuje kvalit o dva roky dříve vydané knihy, přesto však je to zajímavá podívaná. Film jasně straní Židům, což je třeba mít na paměti, ale nemyslím si, že by to snižovalo jeho výpověďní hodnotu. 2) Všechna uspokojující řešení historicky vzniklé situace na Středním východě jsou dnes pravděpodobně nemožná a velkorysosti, moudrosti a odpuštění k překonání mnoha desítek let vzájemných křivd se rovněž nedostává...tím spíše, že situaci zneužívají další síly ke svým politickým zájmům (palestinský problém například). 3) Zaujal mě okouzlující 35letý Paul Newman, byť se tu herecky zrovna nepřetrhl. 4) Nejvíce mě ovšem dostal sen horkých erotických nocí 21letý Sal Mineo (mladý terorista Dov Landau), jeden z prvních významných herců v USA, kteří se nakonec k homosexualitě veřejně přiznali. 5) Za povšimnutí stojí i nádherná hudba 39letého Ernesta Golda. Na dětském táboře mě budila v roce, považte, 1971. Díky ní jsem se na budíček dokonce i těšil. (28.02.2013)

Více než tříhodinové drama (podle románu L.Urise napsal scénář vynikající D.Trumbo) se vrací dějově do roku 1947, kdy bylo v OSN odhlasováno rozdělení Palestiny, a mohl tak vzniknout novodobý izraelský stát. Ať už film znechutí antisemitu, nebo nadchne sionistu, zůstává především silným příběhem o lidech, kteří po hrůzách holokaustu získali svobodu a vlast. A ústřední hudební téma Ernsta Golda pozná každý, kdo se někdy jen otřel o filmovou muziku. (01.02.2007)