Režie:
Ludvík RážaKamera:
Milan DostálHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Alois Švehlík, Eliška Balzerová, Eva Kudláčková, Jan Potměšil, Eva Hudečková, Libuše Havelková, Radovan Lukavský, Jaroslav Moučka, Pavel Soukup, Jan Teplý st., Nela Boudová, Svatopluk SchullerVOD (1)
Obsahy(1)
Příběh o jednom setkání a o vztahu, který po mnoha letech odloučení dostal šanci na obnovení. Otec Vácha (A. Švehlík) se dozvídá o tom, že jeho syn Tomáš z prvního manželství (J. Potměšil) se ocitl na psychiatrické klinice. Je citově nevyrovnaný, apatický, na kliniku ho poslali kvůli jeho nepochopitelnému agresivnímu činu. Pomoci mu může jen klidné rodinné zázemí jeho otce. Vácha už má po rozvodu novou rodinu, syna dvanáct let neviděl, i když ne vlastní vinou, a váhá. Netuší, jak by mu mohl pomoci, zvláště když má sám starost o svou ženu a dceru, která zůstala po automobilové nehodě na vozíčku a má před náročnou operací. Ti dva však postupně k sobě najdou cestu a při sbližování, které iniciuje Váchova žena (E. Balzerová), se rozkrývají jejich nelehké osudy… (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Pozitivní hodnocení končí u chvalitebného námětu a absenci ideologického nánosu. Milovníci Nely Boudové navíc ocení, ze ji mohou vidět jako náctiletou. Scénář je však dost naivní, přes přítomnost jinak dobrých herců jednotlivé scény vyznivají nepřesvědčivě a neuměle. Avšak některé herecké výkony korunují eufemisticky řečeno rozpačitý dojem: (místy) Alois Švehlík, Jan Potměšil a (dětská herečka) Eva Kudláčková, její výkon nutí k přepnutí na jakýkoli jiný kanál, ale nejsem si jist, že by její přeobsazení zásadně pomohlo. ()
Přijde mi, že v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo téma rozvod v kinematografii velice hojné. Zřejmě reakce na rozšíření tohoto společenského fenoménu. Občas poněkud naivní, ovšem jindy zase velice emotivní až dojemný příběh. Velice pěkně obsazený a zahraný. Každý potřebujeme oporu. Jen kupodivu Uhlířova hudba mi nesedla. ()
Shodou smutných okolností skončil Jan Potměšil na vozíku sám. Rodinné zázemí každého z nás je formou, která nás tvaruje, ale též nám něco dává do života. Ne každý má to štěstí a pak se to s ním táhne. Tomáš takovou smůlu měl a teď dostává novou šanci. Má to těžké, rodina si ho spíše bere z povinnosti. Trvá dlouho, než se zase zapojí do běžného chodu. V tomto ohledu je malé dítě hodně velkou pomocí. Před bezprostředností dětí roztály už jinačí ledy. ()
To vysoké hodnocení mě překvapuje. Já přes tři hvězdičky nejdu, ačkoli se sama vnímám jako dost shovívavá. Obě mužské postavy na mě působí schematicky. Švehlík v roli otce má plnou pusu morálky, hodnotí, odsuzuje, křičí... Přesně ten typ, kterého minulá doba oslavovala jako chlapa, jenž to má v hlavě srovnané a musí občas zakřičet, nebo se dokonce porvat, protože on je ten bojovník za spravedlnost. Ach jo, tohle nepobírám. Nulová sebereflexe, přesto má vyznít jako kladný hrdina? Stejně tak role jeho syna (Potměšil). Je od dětství frustrovaný nezájmem otce a chováním matky alkoholičky. A ejhle, on se po pár dnech v cizí rodině naprosto uzdraví, i když ani v léčebně nebyl schopen komunikovat? Ne. I když má námět potenciál zaujmout, psychologicky je inscenace postavená na charakterovém konstruktu, jenž cílí na emoce diváka a podle mě je od reality vzdálený. ()
Psychologické drama par exceláns! Ludvík Ráža byl expert na mezilidské vztahy a touto inscenací rozehrává životní peripetie čtyř lidí, kteří mají každý svoje nelehké osudy z minulosti. Po herecké stránce naprostá paráda, zejména hlavní dvojice Alois Švehlík a Eliška Balzerová předvádějí přirozené lidské výkony, jenž by mohli leckteří novodobí adepti co se prohlašují za herce jen a jen závidět! Tohle je fakt jízda! Moc se mi líbila i hudba Jaroslava Uhlíře, která je po celou dobu skryta pod příběhem a přitom tak krásně a nenásilně podkresluje děj a vytváří tak důležitou emoční součást. Ve srovnání s blábolama, co se točí v dnešní době sázím plnej počet! ()
Reklama