Režie:
Ludvík RážaKamera:
Milan DostálHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Alois Švehlík, Eliška Balzerová, Eva Kudláčková, Jan Potměšil, Eva Hudečková, Libuše Havelková, Radovan Lukavský, Jaroslav Moučka, Pavel Soukup, Jan Teplý st., Nela Boudová, Svatopluk SchullerObsahy(1)
Příběh o jednom setkání a o vztahu, který po mnoha letech odloučení dostal šanci na obnovení. Otec Vácha (A. Švehlík) se dozvídá o tom, že jeho syn Tomáš z prvního manželství (J. Potměšil) se ocitl na psychiatrické klinice. Je citově nevyrovnaný, apatický, na kliniku ho poslali kvůli jeho nepochopitelnému agresivnímu činu. Pomoci mu může jen klidné rodinné zázemí jeho otce. Vácha už má po rozvodu novou rodinu, syna dvanáct let neviděl, i když ne vlastní vinou, a váhá. Netuší, jak by mu mohl pomoci, zvláště když má sám starost o svou ženu a dceru, která zůstala po automobilové nehodě na vozíčku a má před náročnou operací. Ti dva však postupně k sobě najdou cestu a při sbližování, které iniciuje Váchova žena (E. Balzerová), se rozkrývají jejich nelehké osudy… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Překvapivě povedený film, který umí dojmout, docela dobře zahraný i Potměšilem a celkem solidní scénář. Hudba z Princové jsou na draka ani tak nevadí. Hodnocení: 70 % ()
Jemný, citlivě vyvážený příběh o křehkosti a zranitelnosti lidství, o tenkém rozhraní mezi pádem a povstáním a o schopnosti vzájemně si pomáhat. Jak je pro předlistopadové televizní inscenace častým pravidlem, špičková režie je doprovázena brilantním výkonem obsazených herců a slibným Potměšilovým uměleckým příslibem, který zbrzdil tragický úraz. Je se na co dívat a je se čím těšit a povzbuzovat. ()
Křehký příběh o otcovské a synovské lásce a o začátku nového života. Syn nepochopitelně ubije zvíře a octne se v psychiatrické léčebně. Jeho otec, který ho 12 let neviděl a má novou rodinu, se dozví, že život se synem je synova poslední šance. ()
Film mě dojal, strašně moc. Jen mě trápí ten důvod, pro který byl Tomáš umístěn do psychiatrické léčebny. Já například bych svůj vztek obrátila vůči těm dvěma, co mu tak ublížili, ale spíš bych se jen složila a chtěla se utopit. Ta jeho příšerná reakce je pro mě nepochopitelná a zbytečná. Jenže asi důvodem pro to celé bylo, aby kluk skončil na psychiatrii a ne v detenci nebo podobně. Ale i tak by šel film udělat, zkrátka by kluka propustili odjinud než zrovna z psychiatrie. Takhle mi celý film bylo zle z toho důvodu a nemohla jsem se přes to dostat. Možná se tak jako já měli cítit i Jenda s Jiřinou... Jinak bez ohledu na to, co mi tak vadí, je to velice krásné a citlivé drama. S odstupem mi pořád zní v hlavě hudba z tohoto snímku a tak nějak naivně doufám, že na světě není tolik nešťastných dětí, které by dostávaly nebo i nedostávaly poslední šanci. ()
Na těch sedmdesátiosmi minutách je toho rozehráno docela dost. Žádná z postav nebyla plochá. Nejdříve jsem měla strach o tu malou holčičku, ale pak mi bylo jasné, že ta toho kluka rozmluví. Překvapení pro mě bylo, že se o hudební doprovod postaral Jaroslav Uhlíř. To bych nečekala, že to byl právě on, protože byl opravdu hodně netradiční. ()
Psychologické drama par exceláns! Ludvík Ráža byl expert na mezilidské vztahy a touto inscenací rozehrává životní peripetie čtyř lidí, kteří mají každý svoje nelehké osudy z minulosti. Po herecké stránce naprostá paráda, zejména hlavní dvojice Alois Švehlík a Eliška Balzerová předvádějí přirozené lidské výkony, jenž by mohli leckteří novodobí adepti co se prohlašují za herce jen a jen závidět! Tohle je fakt jízda! Moc se mi líbila i hudba Jaroslava Uhlíře, která je po celou dobu skryta pod příběhem a přitom tak krásně a nenásilně podkresluje děj a vytváří tak důležitou emoční součást. Ve srovnání s blábolama, co se točí v dnešní době sázím plnej počet! ()
Přijde mi, že v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo téma rozvod v kinematografii velice hojné. Zřejmě reakce na rozšíření tohoto společenského fenoménu. Občas poněkud naivní, ovšem jindy zase velice emotivní až dojemný příběh. Velice pěkně obsazený a zahraný. Každý potřebujeme oporu. Jen kupodivu Uhlířova hudba mi nesedla. ()
Místo labutě bych umlátil Schullera nebo aspoň zkopnout do vody i s Boudovou ;-). Mimochodem hudbu, kterou zde p. Uhlíř používá v pozitivních scénách je ta samá z pohádky Princové jsou na draka...v okamžiku, kdy se p. Hlaváček v podání Romana Skamene dozvídá o existenci Honzy. :-) ()
Zapomenutý silný příběh s mladičkým rozsekaným "Potměšilem"...z prostředí otce násilníka s kriminální minulostí a matky 4 cenové skupiny... (napsali:Karel Prusík a Jana Weberová) ani jednoho neznám... Přidal jsem Uhlíře, co by pachatele hudby, tedy Jaroslave nic moc...:-( Kudláčková je moc fajn... ()
„Proč mě do toho taháte?“ Hodně pozapomenutá televizní inscenace s Aloisem Švehlíkem o tom, že „minulost nelze odhodit jako obnošené šaty“, zvláště když ta minulost jeho postavy je „živá a nese jeho jméno.“ Možná se může dnes někomu zdát, že jde o „odbytou záležitost“, ale bylo by škoda zapomenout… Zajímavý námět i velmi dobré zpracování (včetně hereckých výkonů nejen Švehlíka ale i Elišky Balzerové). Mladý Potměšil hraje svoji roli citově deprimovaného mladíka též moc dobře. Ten důvod, kvůli němuž mladík umlátil labuť, mi tedy přišel trošku vykonstruovaný, resp. zástupný. Příčina jeho celkového trápení totiž určitě musela být mnohem hlubší. Pravdou však je, že „trápení je vždy menší, když si o něm lidi řeknou.“ Mě trošku „potrápila“ doprovodná hudba Jaroslava Uhlíře. Zejména ten převzatý motiv z pohádky Princové jsou na draka ve všech pozitivních scénách, mi už posléze přišel až ubíjející. Jakoby pan Uhlíř neměl ani za mál té hudební fantazie. Celkově ale u mě dobrý. ()
Postava Aloise Švehlíka je na ránu mezi oči. Jinak trochu přitažené za vlasy, ale zajímavý náhled do tehdejších poměrů a myšlení. ()
Dobre psychologicko-rodinne tv drama. ()
Průměrné televizní psychologické drama. ()
Film s budovatelským pozadím a těžkopádným scénářem, ale herci to zachraňují, za ně navyšuji hodnocení. ()
To vysoké hodnocení mě překvapuje. Já přes tři hvězdičky nejdu, ačkoli se sama vnímám jako dost shovívavá. Obě mužské postavy na mě působí schematicky. Švehlík v roli otce má plnou pusu morálky, hodnotí, odsuzuje, křičí... Přesně ten typ, kterého minulá doba oslavovala jako chlapa, jenž to má v hlavě srovnané a musí občas zakřičet, nebo se dokonce porvat, protože on je ten bojovník za spravedlnost. Ach jo, tohle nepobírám. Nulová sebereflexe, přesto má vyznít jako kladný hrdina? Stejně tak role jeho syna (Potměšil). Je od dětství frustrovaný nezájmem otce a chováním matky alkoholičky. A ejhle, on se po pár dnech v cizí rodině naprosto uzdraví, i když ani v léčebně nebyl schopen komunikovat? Ne. I když má námět potenciál zaujmout, psychologicky je inscenace postavená na charakterovém konstruktu, jenž cílí na emoce diváka a podle mě je od reality vzdálený. ()
Shodou smutných okolností skončil Jan Potměšil na vozíku sám. Rodinné zázemí každého z nás je formou, která nás tvaruje, ale též nám něco dává do života. Ne každý má to štěstí a pak se to s ním táhne. Tomáš takovou smůlu měl a teď dostává novou šanci. Má to těžké, rodina si ho spíše bere z povinnosti. Trvá dlouho, než se zase zapojí do běžného chodu. V tomto ohledu je malé dítě hodně velkou pomocí. Před bezprostředností dětí roztály už jinačí ledy. ()
Dobrá rodinná psychologická dráma stavbára Jána, ktorý sa s novou rodinou musí vyrovnať so životnou krízou svojho syna Tomáša z predchádzajúceho manželstva. Príbeh ukazuje takmer príkladnú cestu riešenia ťažkých životných dilem. Jan je síce prchký, ale správny chlap (podľa socialistických meradiel) a jeho žena Jiřina s dcérou Klárkou, ktoré svojou láskou prinášajú emocionálne riešenie tejto krízy. Tak trochu tu vytŕča socialistický mravoučný pátos, no len veľmi jemne. Produkcia je televízna, takže väčšinu času leží váha na scenáristovi a hercoch, ale v kľúčových momentoch dokáže zľahka vytvoriť atmosféru. Herci sa s postavami stotožnili veľmi dobre, takže sú celkom uveriteľné. 65% ()
Souhlasím s kolegou "sator".... Viděl bych to jako lepší průměr čili 3,5. Ale za tu hudbu, která mi vůbec nesedí ke jménu Jaroslav Uhlíř (ale už jsem podobně psal u seriálu "Když se slunci nedaří", kde byla jeho hudba vyloženě nepříjemná), jsem tu půl hvězdu, která stejně nejde dát, smazal a dávám nakonec 3*. ()
tak toto se opravdu povedlo, nenapadna, minimalistika a pritom tak hluboka sonda do zivota lidi. Davam plnz pocet a kdyby slo vic, klidne pridam ()
Pozitivní hodnocení končí u chvalitebného námětu a absenci ideologického nánosu. Milovníci Nely Boudové navíc ocení, ze ji mohou vidět jako náctiletou. Scénář je však dost naivní, přes přítomnost jinak dobrých herců jednotlivé scény vyznivají nepřesvědčivě a neuměle. Avšak některé herecké výkony korunují eufemisticky řečeno rozpačitý dojem: (místy) Alois Švehlík, Jan Potměšil a (dětská herečka) Eva Kudláčková, její výkon nutí k přepnutí na jakýkoli jiný kanál, ale nejsem si jist, že by její přeobsazení zásadně pomohlo. ()
Reklama