Laura

Gene Tierney - to je klíč úspěchu celého filmu. Je opakem femme fatale viděné například v Maltézském sokolovi, nebezpečná svou krásou a oddaností ale přitom je jí ve výsledku tak podobná. Samozřejmě nechybí ani další součásti kvalitního noiru: cynický a odměřený detektiv nebo detektivní zápletka, ty ale nakonec působí jenom jako kulisa pro příběh titulní postavy. Výsledek si přesto dokážu představit líp, hlavně zbytečně překombinované vyšetřování kazí jinak výborný dojem. (24.05.2010)

Pokud mě něco tady zaujalo nějak víc nápadně, tak to bylo Premingerovo pojetí ženy fatale, Laury, který vlastně neni vůbec tradiční femme fatale. Pozor, možnej spoiler!!!! Pořád od ní čekáme podraz, nějakou osudovou kličku na detektiva, ale ona je čisťounká, bezelstná, nevinná. To je dobrý! Jinak skvělej film, kterej je tak nějak noir ne noir, prostě má trochu jinou atmosféru než třeby Pojistka smrti, Maltézský sokol nebo Killers, možná nějakým způsobem "evropskou"? Říkám možná! (21.07.2008)

Vlajková loď temně stylizovaného žánru noir. Tahle černá detektivka (pozitivně laděný název - ženské jméno, přímo kontrastuje s atmosférou filmu) působí jinak než klasické adaptace Chandlerovek, ale detektiv Mark McPherson je stejný cynický typově vyhraněný macho jako filmové postavy ikony filmů noir Humphrey Bogarta... Najdeme tu všechny úhelné kameny vymezující tenhle žánr - věčné příšeří, temno, expresivní, skoro expresionistická, práce se světlem (což ještě více umocňuje černobílý filmový materiál), dobře promyšlenou mizanscénu, temnou náladu (točící se obvykle kolem zločinu...v Lauře se však nesetkáme přímo s příznakovým prohnilým světem plným korupce a bezcharakternosti - uvnitř policie i politiky...), tomu odpovídající počasí percipované jako objektivizovaný psychický stav hrdinů (obvykle tedy prší a je noc či doba někdy nad ránem, počasí které bolí a drásá...), vyhraněně mužský svět, zásadní dějové zvraty (ten v Lauře je tedy skutečně překvapivý a přijde již asi v polovině filmu...), panoptikum postav v různé fázi propletení s vyšetřovaným případem, s čistým štítem však obvykle nevychází nikdo (detektiv Mark McPherson zůstává ale překvapivě racionální a jeho hnací silou je cit k ženě...která je ale předmětem vyšetřování vraždy:-)), doslova posedlost až obsese prací a vyšetřováním, které zcela pohlcuje a zatlačuje do pozadí civilní život, náklonnost k tvrdému alkoholu, redukující se obvykle jen na whiskey, cynismus, drsný humor, ústřední ženská hrdinka coby femme fatale, vše příznakově zahaleno do nikotinového oparu a neodmyslitelná cigareta, která ještě tehdy nebyla politicky nekorektní... To vše pozorný divák objeví a pochopí, že tohle jsou kořeny žánrového stromu, na jehož větvích evoluce nechala vyrašit temné filmové květy, mezi nimiž můžeme hledat kupříkladu i takové kultovní dílo, jako Sedm Davida Finchera...ano, nyní jsme u kořenů... (27.10.2007)

Dokud Clifton Webb glosuje okolní dění a všechny uráží, je vše v pořádku. Když ale dojde k zásadnímu dějovému zvratu, film se začíná zbytečně komplikovat, zamotávat a závěru pak chybí údernost a pořádné vyhrocení. Laura je nicméně díky kvalitě Premingerovy režie, hře se stíny a ne úplně nezajímavé hudbě žánrovým nadstandardem. Jenom tomu detektivovi chybí jistá dávka bogartovského charismatu. 3,5* (26.02.2011)

Titulní hrdinka, mladá, hezká a úspěšná amazonka, byla zavražděna a mezi podezřelýmy je její ex-klátič , současný kolík, arogantní novinář a kamarádka. Vraždu vyšetřuje detektiv McPherson a dobrat se pravdy není snadým úkolem. Postavu Laury měla původně hrát fena Hedy Lamarr, herečka proslavená nahou scénou z Machatého Extáze, ale odmítla. Původně začal snímek točit režisér Rouben Mamoulian, vystřídal ho ale Otto Preminger, který zničil všechny do té doby natočené scény. (18.12.2013)