Než skončí léto

Babyteeth je přesně prototypem indie festivalovky, která mi absolutně nesedí. Setkání na první pohled spořádané rodiny, která ovšem zápolí s velkou životní událostí, s volnomyšlenkářským živlem ze spodní části společnosti. To sebou nese jisté třecí plochy a naprosto nelogické a podivné chování hlavních postav. Pro mě navíc naprosto nesympatická ústřední dvojice mladých hrdinů, takže celkově docela i bolestná záležitost. Osvěžením je prostředí Austrálie a vždycky charismatický Ben Mendelsohn. (05.05.2021)

Strašně pohodovej a milej film i když pomalu, ale jistě směřuje k neodvratnému závěru. Ta odlehčená atmosféra, spolu s místy typicky letní náladou vás naplní, aby vám potom připomněla, že život se opravdu nedá naplánovat. Tleskám skoro za všechny herce a hlavně za konec, který těch předchozích zhruba sto minut dokonale zakončil. Pro mě mnohem víc, než bych na začátku čekal. (04.08.2020)

Poriadne bizarné puto medzi Millou a Mosesom v hlavnej úlohe tohto zaujímavého, no zároveň ťažkopádneho austrálskeho filmu. Dej filmu bol mimoriadne turbulentný a nestabilný, a to bolo na tom spoločne s dialógmi to najlepšie! Mimoriadne zaujímavé postavy, aké som už dlho vo filme v takom merítku neregistroval. Nielen ústredná dvojica Milla & Moses, ale aj Milliny rodičia boli miestami dosť netypický (hlavne tá jej mama mala riadne psycho výkyvy). Na druhú stranu, aspoň to nebolo také strojené a priamočiare, hoci občas to uletelo až príliš. Láka ma to dať 4*, ale na môj vkus to bol miestami až príliš veľký bizár... (17.07.2020)

Tých filmov o zomierajúcich teenageroch je nejak už veľa. Čím chce byť tento iný? Že tu máme mamu na práškoch a priateľa nejakého zblúdilého pankáča tiež na fete? Niekedy sa dejom vinie podivne vybraná hudba a okrem fantastickej Smetanovej Vltavy a občasného vŕzgania na husliach tu bola skoro vždy nejaká alternatívna scéna, ktorá ma vyrušovala. A z tej vankúšovej scény mi prišlo úprimne nevoľno. Vlastne z celého toho záveru. (12.07.2020)

Další z příspěvků do „umírajícího subžánru“. Uvědomělý mix romantiky a dramatu Hvězdy nám nepřály sice dál zabírá pomyslné první místo, ale mezi ostatními se už Babyteeth neztratí. Ať je to třebas hrdinčin nefunkční imunitní systém ve Všechno úplně všechno, choroba nedovolující vyjít na slunce v Půlnoční lásce, dva rozdílní lidé, které spojí osud, v Než jsem tě poznala, smrtelně nemocná Dakota Fanning v Teď a tady nebo humorem výrazně ostřejší 50/50. Holt s krutými diagnózami se v posledních letech roztrhl pytel. Většinou s nimi pomohly výtečné herecké výkony i solidně napsané dialogy. A platí to i tady. Také se totiž zaobíráme neveselými věcmi. Manželský pár se tu snaží dle svých zásad vychovávat dospívající dceru. Té ovšem do života vstoupí bezprostřední hošan, který je noční můrou všech rodičů: je bez domova, občas si něco zobne, výrazněji starší. Když ovšem vidí, jak dcera v mladíkově přítomnosti nachází novou životní sílu, udělají úkrok stranou. Uvědomují si totiž, že dcera tu brzy nebude. Ta se musí vypořádávat s fyzickými a psychickými následky nemoci, o které se vlastně skoro vůbec nemluví. Své prožitky a názory nám ale sdělí. A není jich málo. Tvůrci lpí na zdánlivě nepodstatných detailech, hrají si s barvami, volí delší záběry. Celovečerní debut mladé Australanky Elizy Scanlen stojí za pozornost, stejně jako výraz spolehlivého Bena Mendelsohna jednoho rána, který už „ví“. (08.03.2022)