Než skončí léto

Možná to měl být existencionalismus, ale většinu filmu to bylo nechutné, vzplanutí lásky k vyfetovanému klučíkovi v minišortkách se špinavým obličejem od holky, co se rozpadá anatomicky, ale taky i psychicky ve vztahu k rodině a k sobě a k okolí. Není to moc ponor, proč věci má tak, jak má. Prostě jen nenávdí všechny a ve fetce spatřuje asi nějaký naturalismus. Otec je poblázněný do těhule od vedle. No. Potěš koště. (13.11.2022)

Nějak měknu nebo co, ale poslední scénu na pláži jsem přes oči už sotva viděl na obrazovku. Přitom jsem chtěl od začátku vyčítat filmu využití té omšelé berličky, jak přiblížit divákovi iracionální mladistvé vzplanutí, totiž cancer-plot. V tomto případě se ale nejedná o tíživou deku, která dodává filmu na důležitosti, ale opravdu na něm stojí celá zápletka a vše se od něj odvíjí. Ať už zdánlivě nesmyslná vyčerpávající láska k divokému mladému narkomanovi jako možnost nahnat co nejvíce neprožitého života do svých posledních chvil, "worst parenting ever" rodiče, jejichž motivace a sporná rozhodnutí se dají pochopit v rámci toho, jak chtějí vyjít vstříc umírající dceři či Mosesova motivace scházení se s Millou, ve které se kombinuje citová vazba s přístupem k léčivům na předpis. Rita Kalnejais je navíc zkušená divadelní režisérka, která se je vědoma pastí, do kterých příběh o umírající nezletilé může zapadnout, takže si dává neuvěřitelný pozor na to, aby jí postavy nespadly do obvyklých trpitelských nebo fatalistických schémat, takže se často chovají všichni prakticky opačně vůči očekávání. Myslím, že asi nebylo původním záměrem, aby v závěru největší smíření bylo věnováno prakticky nejzápornější postavě, která zneužíváním svého postavení drží své okolí omámené tlumícími léky, aby měla sama pokoj. Považuji to ale za důkaz toho, kdy dobře napsané postavy si začnou žít v tom scénáři tak trochu sami a jejich příběh a vyústění pak nemá samotný scénárista úplně pod kontrolou. Coming of age, coming to death. (06.10.2020)

Složili se. Na hody slunce, ódu na cenné chvíle. Australská krása, která má cit impresionistických melodií intimit. Sakra sílu rozvlnit "baladu" oceánu rajskou melancholií, než... dáma s černou broží do toho rána, ruku na srdce, na lože, do interiéru s jehlicemi, položí. Na bledulku vonnou, s modrou vlásenkou. Věnec nebes, s bílými ocúny. (01.09.2022)

Další z příspěvků do „umírajícího subžánru“. Uvědomělý mix romantiky a dramatu Hvězdy nám nepřály sice dál zabírá pomyslné první místo, ale mezi ostatními se už Babyteeth neztratí. Ať je to třebas hrdinčin nefunkční imunitní systém ve Všechno úplně všechno, choroba nedovolující vyjít na slunce v Půlnoční lásce, dva rozdílní lidé, které spojí osud, v Než jsem tě poznala, smrtelně nemocná Dakota Fanning v Teď a tady nebo humorem výrazně ostřejší 50/50. Holt s krutými diagnózami se v posledních letech roztrhl pytel. Většinou s nimi pomohly výtečné herecké výkony i solidně napsané dialogy. A platí to i tady. Také se totiž zaobíráme neveselými věcmi. Manželský pár se tu snaží dle svých zásad vychovávat dospívající dceru. Té ovšem do života vstoupí bezprostřední hošan, který je noční můrou všech rodičů: je bez domova, občas si něco zobne, výrazněji starší. Když ovšem vidí, jak dcera v mladíkově přítomnosti nachází novou životní sílu, udělají úkrok stranou. Uvědomují si totiž, že dcera tu brzy nebude. Ta se musí vypořádávat s fyzickými a psychickými následky nemoci, o které se vlastně skoro vůbec nemluví. Své prožitky a názory nám ale sdělí. A není jich málo. Tvůrci lpí na zdánlivě nepodstatných detailech, hrají si s barvami, volí delší záběry. Celovečerní debut mladé Australanky Elizy Scanlen stojí za pozornost, stejně jako výraz spolehlivého Bena Mendelsohna jednoho rána, který už „ví“. (08.03.2022)

Austrálčanka Eliza Scanlen mi bola známa už z úspešnej minisérie Sharp Objects, kde si zahrala mladšiu sestru Amy Adams. Babyteeth som si pozrela na odporúčanie kamarátky, ktorá si myslela, že sa mi to bude páčiť a asi 200x za posledné dva roky sa ma pýtala, či už som to videla! Typická festivalovka na jedno pozretie, námet vcelku neoriginálny, spracovanie priemerné, herecké výkony slušné. Tiež oceňujem hudbu a kameru a kladne hodnotím aj rozdelenie filmu na kapitoly. Filmov o prvej láske, kde jeden z dvojice je vážne chorý som už videla niekoľko a žiaden ma nezasiahol tak ako A Walk to Remember s Mandy Moore. Babyteeth je vlastne dosť depresívny snímok. Anna: "This is the worst possible parenting I can imagine." Dodatok: Už prešlo pár dní a nad filmom ešte stále premýšľam!!! Myslím si, že od distribútorov nebolo správne úplne zmeniť názov filmu, pretože práve tie mliečne zuby tu zohrávajú dôležitú rolu!!! Keď si to človek uvedomí, až to mrazí!!!! A potom tie šaty na maturitný ples...ale predovšetkým tie BABYTEETH. (26.04.2023)