Konformista

Problémy se sedlinami totalitních režimů nejsou domovem jen ve střední a východní Evropě. I Západ si v tomto ohledu prožil své a je naší velkou chybou, že o tom víme tak málo. Téma fracouzské kolaborace zůstává jednou z nejpalčivějších forem špatného svědomí "civilizovaného" Evropana. Mandarinovitos hlavní postavy, prokazovaná Trintignanem, směle snese čecháčkovské dimenze jak nacistické, tak komunistické éry. Odpornou měkýššovitost, kterou Trintignantova postava páchne, si umím bez větších nesnází představit i v našich poměrech. Chorobopis zrady - zejména té vnitřní - je v tomto filmovém ztvárnění zachycen dokonale. Není co dodat, neboť kochat se dokonale ztvárněným hnusem je strašné samo o sobě. Smysl a směřování filmu nejlépe vystihuje jeho název. K této pregnantnosti není co dodat. (01.03.2008)

Konformista je moje štvrté stretnutie s Bertollucim a znova nedokážem jeho film ohodnotiť ako pozitívny, resp. zábavný. Určite to nebolo ani jeho zámerom, ale taký Trier je tým lepší, čím je depresívnejší. Najzaujímavejšie bolo pre mňa zobrazenie monumentálnej fašistickej architektúry. Tá je, aj napriek množstvom filmov s danou tématikou, dosť opomínaná. Konformistovi nie je čo vyčítať, je natočený maximálne detailne, až dokonale, takže jeho hodnotenie vyplýva čisto z emocionálneho pocitu. No jednoducho nemám rád, keď sú vo filmoch vraždené krásne ženy...VIDENÉ ZNOVA: Práve zdanlivá odťažitosť a precízne vybudovaná chladná atmosféra je to, prečo je Konformista po emocionálnej stránke tak silný. Jeho postavy vďaka hercom a scenáru tožiž žijú a prežívajú intenzívne svoju dobu. Že bolo najjednoduchšie byť konformistom, vieme dobre aj z histórie Slovenského štátu. (18.05.2012)

Příběh k tématu konformismu nic moc nového nepřinesl a nepůsobil nijak zvlášť vzrušivě (až na poměrně otevřený a apelativní závěr), ale naopak samotné jeho podání a stylizace byla více než vzrušující a v mých očích ho velmi pozvedla. Bertolucci se zde nevyznačuje jednotným stylem, ale hýřivým střídáním kamerových, střihových a osvětlovacích postupů dle momentální nálady diktované předlohou - nabízí tak vášnivou scénu z pokoje snoubenky ozvlášťnovanou obřími stíny žaluzií, chladným a zveličeným pohledem do nitra institucionální budovy, silně romantizovanou milostnou scénou z vlaku v záři zapadajícího slunce, elegantní momentky z Paříže vrcholící dráždivým tancem dvou žen a k závěru náhle nabídne mrazivou a ruční kamerou dynamicky ztvárněnou scénu smrtící lesní štvanice. Překvapilo mě, že vedle Červených střevíčků a několika dalších snímků existuje další, ne tak citovaný technicolorový opus. Konformista ještě na konci šedesátých let, kdy již vládla zcela jiná estetika skládá poctu tomuto opouštěnému systému a čerpá z něj maximální estetický účinek, jako by šlo o vášnivou obhajobu. (30.04.2011)

Scénář: Bernardo Bertolucci .. Obstojně zajímavý pohled do předválečné Itálie, kde studovaný člověk podlehne toku dějin a diktátu doby. Myšlenka je jasná, podání není nikterak strhující a zvláště rozjezd byl dost vlažný. Než jsem pobral spojitosti mezi postavami, ujasnil si časové roviny a další souvislosti noc jsem se nebavil. Jakmile se však začne chystat svatba po níž novomanželé odjíždí do Paříže na líbánky, spojenou s eliminací nepřátel nastupujícího státního zřízení, nabírá snímek hodně na poutavosti a bezpochyby vrcholí scénou v lese. Závěr v ulicích už jen podtrhuje fakt, že konformista je osoba nestálá a nespolehlivá. 70%. (11.10.2007)

Sebejisté v každém záběru. Dějově možná trochu roztříštěné, ale vzhledem k tak extrémně odosobněnému filmu, který je záměrně ve všem chladný a nelidský, to neberu jako jasnou výtku. Bertolucci si mě opět získává, i když ne tak bezvýhradně jako v případě Posledního císaře. Hodně za to může především geniální kamera. (09.03.2013)