Konformista

Scénář: Bernardo Bertolucci .. Obstojně zajímavý pohled do předválečné Itálie, kde studovaný člověk podlehne toku dějin a diktátu doby. Myšlenka je jasná, podání není nikterak strhující a zvláště rozjezd byl dost vlažný. Než jsem pobral spojitosti mezi postavami, ujasnil si časové roviny a další souvislosti noc jsem se nebavil. Jakmile se však začne chystat svatba po níž novomanželé odjíždí do Paříže na líbánky, spojenou s eliminací nepřátel nastupujícího státního zřízení, nabírá snímek hodně na poutavosti a bezpochyby vrcholí scénou v lese. Závěr v ulicích už jen podtrhuje fakt, že konformista je osoba nestálá a nespolehlivá. 70%. (11.10.2007)

Začněme pozitivně.Bertolucci je bezesporu mistr obrazových kompozic a nemálo obrazů v Konformistoviu jednoduše bere dech.Dále se mi líbila rozporuplná povaha hlavního hrdiny,příběh o jeho snaze zapadnout do životního stereotypu,i když k tomu evidentně není předurčen a jeho morální dilemata,která jsou prodávána ve skutečně působivých scénách.Můj problém s filmem spočívá zejména v tom,že si až příliš vypomáhá frustrujícími dějovými zkratkami a kvůli jeho zmatené a roztříštěné vyprávěcí struktuře se mi několikrát stalo,že jsem nechápal,co se v určité scéně děje,proč se to děje a jak došlo k tomu,že se to děje.Stejně tak mi vadí,že film se rozpíná do mnoha směrů jak myšlenkově,tak ve snaze zachytit život hlavního protagonisty,aby pak zdaleka ne všechny linie dostaly uspokojivou katarzi a obhájily tak své místo v ději.Těsně po skončení filmu jsem jím byl,proč to nepřiznat,spíše znechucený a na alespoň částečné docenění jeho četných kladů jsem se musel vyspat.Rozhodně bych Konformistovi nechtěl upírat jeho zvláštní působivost a myšlenkovou vtíravost,díky které jej člověk rozhodně hned nedostane z hlavy.Dané téma člověka,ve kterém se sváří tolik protikladných pocitů a jeho vnitřní boj,se ale podle mého názoru dalo ztvárnit ještě působivěji,méně roztahaně a s důslednějším důrazem na příběh samotný,nikoliv na jeho obrazovou a vyprávěcí strukturu. 60 % (21.10.2012)

Mozaikovitě sledujeme stopu politického chameleóna, jehož schopnost dokonalé asimilace neplyne z vlastního přesvědčení ani obohacení, nýbrž ze strachu a zbabělosti. Údajné sémě, kořenící v traumatické příhodě v dětství je jen laciná zástěrka pro vrozenou ubohost charakteru. Tento příkladný konformista si to mašíruje přes mrtvoly dál a dál a hravě se přizpůsobuje těm, kteří zrovna drží opratě moci. Nalézá v tom jakési životní poslání, ale zároveň si uvědomuje, že se pomalu propadá do duševní izolace, neschopný pocítit lásku nebo štěstí. Zato já jsem pocítila zcela zřetelně, že mě mnohem více než osud toho podlého křiváka zaujaly virtuózní obrazové kompozice, zachycené mistrovskou kamerou Vittoria Storaro. Ostatně jako tomu bylo u většiny Bertolucciho filmů. (19.05.2012)

To, čo dokáže Vittorio Stotaro a ako rôznorodo poňať sprostredkovaný momentum a aké techniky na zádumčivú atmosféru deja minulého vie použiť, by mali prednášať na vedeckých konferenciách. Bertolucciho odkaz o morálne skazenom konformistovi režimov, ktorému prinášajú donášania a hanebný charakter osoh a kde môže vybíjať svoju frustráciu už nedokáže tak ulahodiť striedmosti chladu a vyvážiť náladový balans. Nebyť Storara, tak ho i Herz v tejto tematike schová do kapsy. Ale je to stále v prvom rade art jak vyšitý a miestami veľmi mrazivý portrét o ľudskej prispôsobivosti, ktorá vo vás bude doznievať. (23.10.2016)

Tento film mě moc nezaujal. Asi bych musel číst Moraviovu knihu, aby se mi ho podařilo pořádně pochopit. Možná nám to mělo na jednom člověku ukázat pokřivenost společnosti v době fašistické diktatury. Tomu by snad napovídaly i některé křivé záběry kamery. Jean-Louis Trintignant ale zahrál bezpáteřního, zbabělého hajzla kam vítr tam plášť dobře. (26.10.2007)