Vekslák aneb Staré zlaté časy

Scénáři v závěru dochází dech a ten konec je vyloženě hroznej, ale jinak vcelku zajímavá sonda do života vysokoškoláka, který se propadá pořád hlouběji a hlouběji ve své honbě za penězma. V roce 1994 už nejspíš téma veksláctví nebylo moc aktuální a je škoda, že je film takto zatracován. Na Bony a klid to nemá, ale rozhodně to neurazí. 2* // edit Po přečtení knihy od Frýborta zatracování chápu, je prasácká verze knižní předlohy. Nicméně při čtení jsem si prostě jako Najmana vybavil vždy Zounara. (02.01.2016)

Dnes už to hodně ztratilo na aktuálnosti, ale i v době svého vzniku celkem průměrný film. Zounar v roli veksláka sice neoslnil, ale byl tehdy přijatelnější než dnes, Marián Labuda zaujme spolu s Lucií Benešovou, které role proradné mrchy skvěle sedla daleko víc. Režie Jana Prokopa nijak nepřevyšuje průměr, ale rozhodně se nedá tvrdit, že by tento film byl tak špatný, jak o něm vypovídá zdejší hodnocení. 60% (18.02.2009)

Česká porevoluční kinematografie plodila jednu zrůdnost za druhou. Všichni chtěli být světový a hlavně na tom vydělat. Ale ono to nějak prostě nešlo. Literární předlohu tohoto snímku jsem nečetl, ale co jsem slyšel, tak jedině samou chválu. A tak nechápu, co vedlo k tak velkolepému prznění celého námětu. Zřejmě chtěli navázat na úspěšný film Víta Olmera 'Bony a klid'. K této myšlence mě svádí fakt, že je tu inspirace hodně viditelná. Martina Zounara v té době ještě hřála popularita ze seriálu 'Chlapci a chlapi' a tak tu byla sázka na jistotu. Jenže nakonec bylo vše jinak. Jeden patos střídal druhý. Nelogičnosti a absolutně špatná režie sráží veškeré snažení do kolen. Zounarova drsnost byla spíše k smíchu. A Lucie Benešová? Nevím jestli to bylo v její roli, ale taková najivka je opravdu na zabití. Prý se chystalo pokračování, ale nesehnali se peníze. Není divu. Do takové hrůzy už prostě nikdo investovat nechtěl. (31.01.2014)

Frýbortova kniha (na rozdíl od svých nepříliš povedených pokračování) měla alespoň nějaké společenskokritické ambice, vzhledem k tomu, že vyšla ještě v dobách totality. Snímek podle ní natočený se ale míjí s dobou a - pomineme-li dobrého Mariána Labudu - nevalné, poloamatérské herecké výkony ho sráží ještě hlouběji. (06.08.2007)

Dáš si ještě cinzano? / Ty jsi bral stipendium? / Jo, za anglinu. Takhle to mohlo vypadat, kdyby zamířil Štěpán Šafránek na ekonomku. Prim by hrála próza, citoval se výhradně kurzovní lístek a Píšťalka foukala na čuráky. Inu, zahraniční obchod, to je pěkná džungle. Těžko říci, proč má adaptace populární knihy Pavla Frýborta, dávného spolužáka z Gymnázia Ivana Olbrachta, tak špatnou pověst. Snad za to může srovnání s Olmerovým klidem, vyplývajícího z přísunu valut, k němuž se Vekslák výslovně (plakáty v několika záběrech) hlásí, ale jde o lehce nadprůměrný dobový film s velmi slušným Zounarem. I ten se ocitl v nemilosti obdobně nefér a mám dojem, že až jaksi zpětně. Režiséru Janu Prokopovi, který Vekslákem na velkém plátně začal a zároveň skončil, se na základě Frýbortova scénáře daří efektivně navozovat závrať z osudově se naklánějící šikmé plochy, na níž hlavní hrdina sřídavě úspěšně balancuje, aby nakonec... Však víte. A srovnáváme-li s Olmerovým dílem nejpřízemněji, Lucie Benešová odprezentovala na ploše několika filmových okének hutnější erotiku, než na kolik se zmohly dva díly Playgirls. Tak co dámy, půjdeme se vlnit? (11.02.2021)