Battle Royale

Jeden z nejlepších filmů mého života a vyvrcholení Fukasakova génia, jehož mám jako režiséra rád již od jeho rané tvorby. Naprosto mistrovské dílo překypující absurditou, ujetostí, bizardností a přitom vystihující řadu pravd o nás lidech a našich vztazích. Brutální a drastické, stejně jako plné citu a obětování. Jako cerlek šokující. Excelentní herecké výkony, triky a jako třešnička na dortu úžasný herecký a snad i životní výkon Takeshi Kitana. Tohle je skvost japonské, asijské i celosvětové kinematografie, který se mi natolik vryl do duše, že bude navždy jedním z mých TOP 10 filmů. (07.12.2007)

Hodně odvážný a stylový thriller, jemuž ale právě jeho kontroverznost přinesla nehynoucí slávu. Sice ve mně pořád hlodá, že z tak vynikajícího námětu se dalo vytěžit ještě více a že cpát do takového příběhu myšlenky o životě nebo hlubší význam byla směrem k divákovi rána pod pás, jenže dále už není moc co vytknout. Fukasaku dobře věděl, čeho chce dosáhnout, a to se mu také podařilo. Od samého začátku velmi svižná a díky šokujícímu obsahu poměrně nepříjemná podívaná plná krve a násilí, která rozpracovává lidský charakter do té nejčernější podoby, jakou si lze vůbec představit. Po filmařské stránce se jedná o takřka bezchybné dílo, s fungující atmosférou, výtečným soundtrackem a rozvinutou psychologií hlavních postav, s nimiž se seznamujeme i prostřednictvím drobných epizodek z jejich minulosti. Z herců nejvíce zaujme samozřejmě Takeši Kitano, jehož postava měla překvapivě největší hloubku a důležitý motiv. Nebudu a ani nechci bloumat nad tím, jaké poselství v sobě Battle Royale coby vize moderní společnosti nese, protože je to stejně diskutabilní jako film sám- Já bych prostě řekl, že Fukasaku je blázen, co si udělal obrovskou radost a notně popustil uzdu své fantazii. Není divu, že Tarantino ten film tak vychválil... 80% (07.04.2013)

Japonsko, blízka budúcnosť. Krajina si "užíva" hospodársku krízu a kriminalitu mládeže na školách. Deti dokonca odmietajú chodiť do školy. Preto krajina prijíma nový zákon Battle royale. Raz za rok je jedna z tried posledného ročníka vylosovaná, aby sa zúčastnila "hry" podľa tohto zákona. Pravidlá sú jednoduché : zabi všetkých aby si prežil...ak to nestihneš do troch dní, umrieš aj ty. Konečne slušná originálna vyvražďovačka s perfektným posolstvom o našej pravej ľudskej povahe. Neviem ako by sa na to pozerala Amnesty International ale napriek totálne absurdnému nápadu je to vynikajúci film, či už spracovaním, scenárom alebo hereckými výkonmi. Je to také hrané anime s psychologizujúcim podtextom . Na anime odkazuje aj geniálne natočené "inštruktážne video", ktoré vysvetľuje pravidlá hry. Jeho inštruktorka je tak "mangoidná" ako to len je možné. Určite si medzi študentami nájdete svojho "čierneho koňa". Moja favoritka bola "čo je zlé na zabíjaní" dlhovlasá modelka Mitsuko. Nesklamala a zahynula tesne pred koncom. Jej filmovú smrť s doprovodom Bachovej hudby považujem za jednu z najlepších filmových scén. Určite Vám odporúčam prečítať literárnu predlohu, ktorá vyznieva trochu inak ako samotný film. Takamiho román je skôr kritikou systému, ktorý niečo takéto povolí na pozadí osudov a psychologických profilov jednotlivých hrdinov. Viac odo mňa v spoileroidnom článku o filme a knihe pre tých "čo už vedia" . P.S. Spoznáte trochu mladšiu GoGo Yubari ? (07.01.2004)

"Musíš bojovat sám za sebe. Nikdo tě nezachrání. Ale o tom je život, že?" ________ 'Battle Royale' je bezpochyby jedním z nejoriginálnějších filmů z počátku nového tisíciletí, který definoval svůj samostatný subžánr, a dnes se již právoplatně řadí na piedestal japonských filmů s kultovním statusem – jó, a jen tak mimochodem, měl (nečekaně) zásadní vliv na tvorbu Quentina Tarantina...... 'Battle Royale' totiž koncepčně determinovalo jak filmový, tak primárně stejnojmenný herní žánr – tedy battle royale – moderní gladiátorské hry, jež jsou ve skutečnosti krvavou reality show, v nichž vítězem, přesněji řečeno přeživším, může být pouze jeden. Přitom nejde o kdovíjak prvoplánovou glorifikaci násilí – tahle filmová řežba o partě studentů kteří se snaží navzájem zabít, protože jim to nařídila vláda v rámci školní reformy, totiž vychytrale mísí adrenalinovou akci, gore horor, černohumornou sociální satiru, a orwellovsky laděnou vizi dystopického fikčního světa, kde se státní autority snaží získat zpět svou ztracenou reputaci – režisér Fukusaku zde taky v Kubrickovském stylu geniálně využívá klasické hudby, čímž perfektně umocňuje drastickou bizarnost celé synopse...... Oddělují se však v oné hře snad zrna od plev? Ne. Je to vlastně jen hra – a vyhraje v ní ten, kdo si vytáhl nejdelší stéblo. Ostatně, když během devadesátých let spisovatel Kóšun Takami napsal stejnojmennou knižní předlohu, reflektoval v ní tehdejší krizi japonské společnosti spjatou s prohloubením propasti mezi mladou a starou generací. Jenže v souvislosti s prasknutím ekonomické bubliny se rozplynula klasická linie životopisu "střední škola - univerzita - dobře placené zaměstnání - pozice jistá na celý život", a mládež se tak ocitla bez jistot, sebevědomí, a ideálů...... Což jsou zároveň důvody, proč se Fukusaku rozhodl knížku s tak společensko-kritickým rozměrem filmově zadaptovat. O to víc deprimující je, že se za těch třicet let v aktuálním globálním měřítku takřka nic nezměnilo, a generační příkopy i sociální nejistoty, na které snímek upozorňoval, eskalují neustále dál. Ale bylo by naivní si myslet, že nějaký film něco vyřeší. Sayonara, budoucnosti! (01.10.2021)

Nevěřil jsem, shlédnul jsem, uvěřil jsem.... To co v tomto filmu předvedli japončtí tvůrci mě jednoznačně dostalo. nechat mezi sebou vraždit jednu školní třídu a dva další lidi je geniální námět v kterém se ukazuje důvěra, láska, přátelství a nenávist. Výbroná opravdu kultovní jízda. Dokonalé zapojení slavných filmových melodií včetně hudby z 2001: vesmírná odysea. BR act Forever!!! (13.12.2004)