Battle Royale

Japonská vyvražďovačka, jejíž násilnický podtón je cítit v průběhu celého filmu, už od zlověstných úvodních titulků, a to jak z hudby, tak i z chladné práce z kamerou. Přesto si však myslím, že je příběh až příliš laciný, psychologie postav je jen slabě načrtnuta, což zrovna je zrovna v tomto příběhu jen ke škodě. Stejně tak i změna jednotlivých studentů ve vraždící maniaky myslící jen na své přežití působí poněkud nedotaženě a rychle, což ze samotných hrdinů tvoří nevěrohodné postavičky, kterými si režisér pohrává jako s figurkami na šachovnici, ovšem není nikdy schopen diváka nijak ohrozit šachem, natož mu dát mat nebo vyvinout nějakou silnou taktiku, kterou by hru oživil a ukázal, že umí překvapit, což by filmu přidalo na zajímavosti. Vlastně pokud se na film podívám z celkového hlediska, musím konstatovat, že se jedná jen o nevydařenou - a ještě k tomu nelogickou - frašku, které chybí k úspěchu mnoho, ale na druhou stranu ji nelze odsuzovat za nezábavnost, neboť některé situace jsou zajímavé a vyvolají alespoň malý úšklebek na tváři diváka. Zároveň mu nelze upřít originalitu, což je věc, která jakoby se z dnešní kinematografie pomalu, ale jistě vytrácela. Pokud bych měl zhodnotit herecké výkony, tak celkově jsou velice nevýrazné, studenti se nezdají ani trochu vyděšení, jen se tváří poněkud křečovitě, což má být nejspíše nějaký náznak strachu - tedy pokud jsem dobře pochopil -, ale zase samozřejmě najdeme i výraznější představitele. Dle očekávání je to především Takeshi Kitano, který sice nepředvádí nijak excelentní herecký výkon, ale na druhou stranu pro roli, kterou hraje to bohatě stačí, z řad studentů mimo pár jiných zaujme Chiaki Kuriyama, kterou jsme mohli již vidět ve filmu Kill Bill Quentina Tarantina. Nejsilnější stránkou filmu tak zůstává kamera, díky které jsme občas svědy pěkných manoramatických záběrů a hudební doprovod, který skvěle navozuje atmosféru a navíc se mu daří rozproudit krev v žilách. Nakonec musím i přes mnohé nedostatky dát tři hvězdičky, protože dokážu ocenit originalitu a přece jen se filmu podařilo na dvě hodiny mě zabavit. Každopádně se však nejedná o snímek, který bych nějak více doporučoval, přesto však mohu napsat - a to opravdu s klidem v duši - že se jedná o zajímavou podívanou, ke které skvěle pasuje to slavné slovo kontroverzní, protože přesně to tento film je. (22.02.2006)

„Čo je zlé na zabíjaní? Každý má svoj dôvod.“ Šialené, haluz ako sa patrí. Tínedžeri sú banda nevycválaných chuligánov a nič lepšie, ako je brutálna, bolestivá a nechutná smrť, si ani nezaslúžia. No a teraz trocha vážnejšie. Mimoriadne drastická, šokujúca záležitosť. Aj keď to vyzerá jednoducho, chcelo veľkú fantáziu vymyslieť to. Obojok, ostrov, reality šou, Pán Múch, posledný úsmev, sušienky... (13.02.2006)

Battle Royale kontrastuje na třech frontách - 1) otevřená brutalita na dětech versus veselá instruktáž + lhostejný přístup učitele 2) masakrální scény v harmonii s vznešenou vážnou hudbou 3) Psychologie dětí, přechody mezi náctiletou láskou a nemilosrdným vražděním spoluzáků. Tím vytváří nesmírně poutavou, místy i černohumorně hravou a stylovou podívanou, která díky realistickému feelingu a prožitosti (vhodné flashbacky) nepůsobí samoúčelně, či lacinně. Dokáže neustále překvapovat a v závěru snad i vybídnout k zamyšlení. BR je ve své kontroverznosti originální film se silným zážitkem. Zkrátka experiment o experimentu, jenž díky pečlivé ukočírovanosti režiséra funguje přesně jak má (tzn. ne jako první Hunger Games). 9/10 (04.09.2009)

BR - Brutálne Rko! To, čo natočili Japonci, a niečo podobné sa dá očakávať len od nich, sa nedá nazvať inak, ako zvrhlosť. Krutá zvrhlosť, ktorú som si dokonale užil. A zvrhlosť keď už, tak do posledného vyžmýkania originality. A po zhliadnutí ihneď odoberám filmu The Condemned značné percentá. 85%. (17.03.2009)

Cez nostalgické spomienky na stredoškolské kolektívne hry a prvé dotyky s láskou k druhému pohlaviu k vládou nariadenému organizovanému vzájomnému vyhladeniu sa. Znie to hlúpo a nepravdepodobne? Nuž, taký je aj film. Masívnu preľudnenosť a nezamestnanosť rieši vláda, namiesto kolektívneho podania smrtiaceho jedu, nič nehovoriacim, zbytočne drahým, časovo a logisticky náročným a nudným kolektívnym vyvražďovaním sa jednej 40 člennej triedy za rok. Chvála vyhroteného individualizmu a hľadanie zbytkov nádejí kolektívneho puta. Chvála hlúpeho scenára, ktorý sa snaží byť filozoficko freudistickým dielom s presahom. Ale nie je ním. Zastarané a otravné už v dobe vzniku. Opäť jeden z filmov, o ktorom som dlho počul a čítal, tešil sa naň a odkladal na neskôr, ako najlepší kúsok jedla na tanieri. No po absolvovaní, táto finálna "maškrta" riadne zhorkla. Z milosti a nostalgie dávam hviezdičku. Hranične blízko odpadu. (21.01.2021)