Battle Royale

Je to dosť dobrý film z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o súťaži Battle Royale, ktorá vznikla kvôli veľmi zlej situácii v Japonsku, čo spôsobilo aj neuznávanie autorít a jej náplńou je, že sa každý rok vyberie jedna trieda, ktorá je proti svojej vôli odvezená na opustený ostrov, kde sa majú pozabíjať až do vtedy, ked´ zostane iba jeden študent, inak za tri dni umrú všetci. A takýto typ príbehu mám rád, pretože sa tu stále niečo deje. Zabitých ľudí je tu dosť a dobre sa na to pozerá už len preto, že sa tu vraždia medzi sebou teenageri. Samotné zabitia ale ani nie sú až tak moc zaujímavé, čo je ale kvôli ich schopnostiam pochopiteľné, hlavne sa strieľa alebo používajú rôzne typy rezných zbraní. Ale tento film ani tak nie je o zabíjaní, ale hlavne o postavách. Úvod je tu krátky, prejde iba niekoľko minút a už sú študenti oboznamovaní s pravidlami hry, čo síce spôsobí, že sa tu moc nedá všimnúť tá zmena charakterov, na to slúži iba niekoľko spomienok hlavných hrdinov, ale dôležité je, že sa prejavia ich vlastnosti v hre. Postavy sú veľmi rozmanité a zaujímavé, niektoré sa radšej vopred zabijú so svojimi láskami, další zase len chcú hru dožiť bez toho, aby niekoho zabili, iní zase využívajú svoj rozum na oklamanie systému, ale sú tu aj takí, ktorí chcú prežiť za každú cenu. A hlavne Mitsuko, doslova chladnokrvná vrahyńa je tu podľa mńa najzaujímavejšia postava filmu. Je tu aj množstvo perfektných situácií ako nôž do čela za vyrušovanie, veľmi zaujímavá scéna s otravou jedla alebo celá situácia ukončená súbojom dvoch hlavných zabijakov s perfektne zvolenou vážnou hudbou. Ale celý film je plný vážnej hudby, ktorá dodáva filmu zaujímavú atmosféru. Musím tu spomenúť aj veľmi zaujímavý záver s Kitanom, ktorý je tak originálny, že je až absurdný, ale rozhodne je zaujímavý. Síce to je kultový japonský film, ale pre mńa nemá až taký potenciál, aby som mu dal plné hodnotenie, aj ked´ viaceré nápady alebo scény by si ho zalúžili. Ale to nič nemení na tom, že priniesol nový nápad, ktorý bol odvtedy už viackrát použitý, ale už nie až takto kvalitne a aj dvojka je oproti tomuto filmu neporovnateľne horšia. 79% (20.07.2007)

Poslední dokončený film japonského režiséra Kinjiho Fukasakua vypráví o ostrově, kam se odvážejí nepohodlné školní třídy, jejichž žáci se musejí do několika dnů vzájemně vyvraždit. Pokud nezůstane jen jeden, zemřou všichni... Premisa, která se zpočátku zdá být naplňována žánrovými schématy teenagerské vyvražďovačky, kde ale není jeden vrah v masce, ale kde může být vrahem de facto kdokoliv. Jenže jak mrtvol přibývá a násilí neubývá, Fukasaku přehodí výhybku a místo přívalu násilí začne pečlivě sledovat některé studentské osudy. ___ Vezmeme-li si jakoukoli školní třídu, skrývá v sobě různorodou skupinu lidí: Obsahuje elitu i její opozici, chytré i hloupé, sebevědomé i zakomplexované, citově vnímavé i cynické. Pro svou sociokulturní rozmanitost proto rozličně reagují i na extrémní situace. A protože situace na ostrově extrémní je, studenti se nám mění před očima z bezejmenných floutků na různými způsoby výrazné či silné osobnosti. Osobnosti, které pokud chtějí přežít, obnáší to popření určitých principů - a nebo si vzájemně věřit. Jen tak jde zřejmě porazit bezcitný systém, ze kterého jinak není východiska. Třebaže zvítězíte a pozabíjíte všechny kamarády i nekamarády, stejně prohrajete svoje vlastní lidství. ___ Jestli se však v Battle Royale něčeho zoufale nedostává, je to právě důvěra. O její potřebě i absenci do značné míry vypráví i tento film, o zoufalé potřebě uvěřit, že nejste v pekle. Jednou z nejsilnějších scén je právě destrukce jedné podobné iluze, když pokus skupiny lidí zapomenout a vytvořit bezstarostnou "školní" atmosféru skončí tragickým masakrem. Battle Royale je bolestivý film, který s každou další minutou vážní a ze zpočátku cynicky zábavné žánrové vyvražďovačky dělá mrazivou sociologicko-psychologickou studii. ___ Jistě, působí na první pohled poněkud impulsivně a snad i přímočare efektně, leč má svůj základ v promyšlené strategii se silnou pointou. [2006] (02.07.2020)

Četl jsem výbornou scifi povídku na ve filmu zobrazené téma, která líčila zvrácenou reality show, kde bojovala o přežití skupina trestanců odsouzených k trestu smrti a vítěz získal nejen milost, ale i slušnou odměnu. Antiutopická podívaná, kde podobná soutěž měla za cíl vrátit pozornost diváků od hospodářské krize a stagnace společnosti. Hlavním problémem Fukasakova snímku je nedostatečné vykreslení pozadí, proč vůbec k podobné zvrácené hře společnost a vláda přistoupila, protože bez jejího natáčení a vysílání v médiích jaksi postrádá smysl. Pokud přistoupíme na scénáristovu hru, pak režisér z nápadu vytěžil maximum. Boj o přežití v rámci uzavřené komunity středoškolských studentů pochopitelně dává obrovské možnosti ukázat širokou škálu emocí, napětí a dávkované brutality tak, aby divák zůstal po celou dobu patřičně nažhavený a odměnou je mu i poměrně překvapivý závěr. Všechno dokresluje provokativně zvolené hudební pozadí, nevěřil bych, s jakými záběry dokáže režisér zkombinovat valčík Na krásném modrém Dunaji. Takeshi Kitano v roli drsného učitele pochopitelně po herecké stránce nemá chybu, byť právě jeho motivace, respektive přerod z intelektuála v cynického zabijáka je scénáristicky trošku násilný. Celkový dojem: 80 %. Filmu se dá celkem oprávněně vyčíst zbytečně naturalistické násilí, nicméně po převážnou většinu stopáže dokáže režisér úspěšně balancovat na hraně únosného. (28.03.2009)

Svižná vyvražďovačka, 120 minut uteklo hodně rychle a bylo se pořád na co dívat. Přežít může jen jeden, ohledy na druhé neexistují. Jedinečný a velmi originální příběh. Uvažoval jsem i o pěti hvězdách v průběhu filmu, ale dávám jen čtyři za nějaké nedostatky a hlavně za divnou závěrečnou scénu. ( Hodnocení: 8/10 ) (14.05.2012)

Cez nostalgické spomienky na stredoškolské kolektívne hry a prvé dotyky s láskou k druhému pohlaviu k vládou nariadenému organizovanému vzájomnému vyhladeniu sa. Znie to hlúpo a nepravdepodobne? Nuž, taký je aj film. Masívnu preľudnenosť a nezamestnanosť rieši vláda, namiesto kolektívneho podania smrtiaceho jedu, nič nehovoriacim, zbytočne drahým, časovo a logisticky náročným a nudným kolektívnym vyvražďovaním sa jednej 40 člennej triedy za rok. Chvála vyhroteného individualizmu a hľadanie zbytkov nádejí kolektívneho puta. Chvála hlúpeho scenára, ktorý sa snaží byť filozoficko freudistickým dielom s presahom. Ale nie je ním. Zastarané a otravné už v dobe vzniku. Opäť jeden z filmov, o ktorom som dlho počul a čítal, tešil sa naň a odkladal na neskôr, ako najlepší kúsok jedla na tanieri. No po absolvovaní, táto finálna "maškrta" riadne zhorkla. Z milosti a nostalgie dávam hviezdičku. Hranične blízko odpadu. (21.01.2021)