Obsahy(2)
42 studentů, 3 dny, 1 vítěz, žádná pravidla. Na úsvitu nového tisíciletí došlo k celonárodnímu kolapsu. Při 15% nezaměstnanosti se bez práce ocitlo 10 milionů lidí. Na 800 tisíc studentů přestalo chodit do školy a počet drobných zločinů se prudce zvýšil. Dospělí ztratili v mládež důvěru a začali se jí bát. To vyústilo ve školní reformu nového tisíciletí, tzv. zákon BR - Battle Royale. Letos byla z celkového počtu 43 tisíc devátých tříd vybrána 9. E ze střední školy v Zentsuji. Letošní hra je podle všeho napínavější než všechny předchozí. (Řitka video)
(více)Recenze (633)
Battle Royale vypadá jako akční super-humusárna, ale nakonec tomu tak nebylo. Místy to byla i docela nuda. Celkově lehkej nadprůměr, čekal jsem toho víc. 6/10 ()
Překvapilo mě zdejší vysoké hodnocení, které moc nechápu. Mně to přišlo jako tupá japonská vyvražďovačka, kde ty šikmoočka soutěží, kdo vypustí z úst větší blábol. O nějaké logice ani nemluvě. ()
Tady už jde na mě Kitano trochu moc daleko. I když teda podle popisků v tom jen hraje, moc se mi tomu nechce věřit. Když pominu úvodní část a její nesmyslnou a nedotaženou myšlenku, kterou chápu, jen jako recesi, tak to bez problému má na své novější americké dvojče. ()
Asi trochu problém, že jsem film viděl, až po shlédnutí Ojingeo geim, u jejichž komentářů byla právě tato japonská předchůdkyně zmiňována. Obojí sice jede na stejném principu, ale korejský, seriálový, mladší bratr je o hodně vepředu. Ten starší bratr lze brát ještě jako žánrový nedodělek, který místy klopýtá překotně vpřed a někdy se naopak zastaví na ne zcela zajímavém místě. ()
Pěkný nápad. Dnes už ale působí dost Béčkově. ()
Do mixéru vložíme japka, kult, guilty pleasure, otaku point of view, videoherní princip, Takešiho Kitana a bandu kupodivu převážně velice dobře hrajících mládežníků a výsledek je .. nečekaně chutný koktejl, jehož chuť vám na patře zůstane skutečně dlooouhou dobu. Quentin nelhal.. ()
Film, kterej musim posouvat, jde automaticky do odpadu. A mám v píči, co všechno skvělýho v něm bylo. Strašně dojemný scénky, schopnost missnout 200 nábojů ze samopalu ze vzdálenosti jednoho metru, iracionální jednání... Fuj. ()
Vo svojej dobe určite prevratná idea ktorá inšpirovala tucty filmov. Tieto filmy sa vo väčšine držia akčného žánru bez zbytočného psychologického rozmeru, originál ale volí inú cestu ktorá síce nefunguje po všetkých stránkach, ale pridáva mu iný rozmer, bez ktorého by bol môj filmový zážitok o poznanie horší. ()
Tento film jsem viděl již několikrát, s každým shlédnutím se mi líbí víc a víc. Možná je to tím, že jsem přišel na chuť japonskému stylu hraní, který je spíše divadelní (filmové hraní, tak jak jej známe, obecně nalezneme spíše v animaci.) Ale možná je to tím, že od té doby, co jsem to poprvé viděl, tehdy jako gymnasista, jsem začal studovat sociálně vědní obor a začal jsem se zajímat o historii Japonska. Nejsem sto hodnotit jednotlivosti tohoto filmu, ale ve chvíli, kdy člověk ví, o tzv. Ztracených dekádách, a co to znamenalo pro japonskou mládež, která se snažila o vstup do dospělého života, tak v tu chvíli tento film nabývá mnohem hrůznější dimensi než je prosté brutální násilí, ke kterému jsou tyto děti donuceny. Japonská společnost obětovala své děti, a když se pozorně podíváte na různá dobová díla, tak zjistíte, že nejde o ojedinělý motiv. Zkuste se takto podívat třeba na Šinseiki Evangelion (seriál) (1995) ()
Velmi zajimavý nápad na film. ()
Reklama