VOD (1)
Série(3) / Epizody(39)
Obsahy(1)
Český seriál Četnické humoresky, který v brněnském studiu České televize vyrobila tvůrčí skupina Josefa Souchopa a Dariny Levové, zavede diváky do období první republiky, kde se seznámí se sympatickými příslušníky brněnské četnické pátrací stanice, předchůdkyní dnešní kriminální služby, i s policejním psem Argem a fenkou Kikinou, a samozřejmě budou sledovat vážné i nevážné kriminální případy, tak jak je muži zákona museli tehdy řešit. (Česká televize)
(více)Videa (28)
Recenze (583)
Jeden z mých nejoblíbenějších českých seriálů, prostředí první republiky je nádherné, vše je tak nějak milejší (kromě té třetí série, pochopitelně). Pana Moskalyka mám neskutečně ráda a tohle se mu opravdu vyvedlo. Spousta krásných dialogů, spousta humoru, nádhera. Tomáš Topfer s Ivanem Trojanem jsou úžasní, navíc se mi moc líbí, že se tu v různých malých roličkách objevují skoro všichni zajímaví čeští herci - jako by si každý chtěl tu atmosféru a krásné kostýmy vyzkoušet. ()
V současné době asi vrchol mezi českými krimiseriály. Přece jen Hříšní Lidé a Panoptikum Města Pražského už tu byli tolikrát... a tahle nová krev má vše, co potřebuje - známé herce, dobrý scénář, solidní rozpočet, a výsledek tomu odpovídá, přátelé. Zábava je to skvělá, obzvlášť díky Arazimovi a Ludmile:) Kvalitu se podařilo udržet i po odchodu pana Moskalyka na věčnost, a tak pro seriál jako celek nejde jít pod 80%, i když některé díly zaslouží více. ()
Dlouho jsem se porevolučním českým seriálům bránil a "Četnickým humoreskám" zvlášť - období první republiky mě víc než nezajímá...Začal jsem je sledovat z programové nouze (díky TV Nova a TV Prima za vaše reality shows!) a nestačil se divit. Příběhy četnické pátrací stanice v mile odlehčené atmosféře jsou totiž založeny na kvalitně napsaných scénářích bez zbytečných kudrlinek, ale s vtipem a nadhledem. Když k tomu připočtu trefné propletence vztahů, výtečnou dvojici Arazím - Jarý a osvěžující ženský prvek spolu s mnoha uvěřitelnými lidskými dramaty, vychází mi z "Četnických humoresek" jeden z nejlepších českých seriálů vůbec. ()
Malá, milovaná a hýčkaná česká perla. Půvabné vyprávění s patinou starých dobrých časů, kterému se podařilo nenásilně skloubit vážnou i humornou stránku života. Je zaplněné vesměs sympatickými rázovitými postavičkami, které v rámci (i nad rámec) svých povinností řeší všední i nevšední kriminální případy - a každá z nich má svůj osud a své osobní problémy. Seriál si udržel si vysokou laťku po celou dobu natáčení, i když postupně částečně změnil styl. Dokázal ustát i tu nejtěžší ránu - odchod svého duchovního otce Antonína Moskalyka … a směle se může řadit k tomu nejlepšímu ze seriálové tvorby, co se kdy v české kotlině urodilo. ()
Pan Mosakalyk - dej mu pánbůh věčnou slávu - natočil nejlepší polistopadový český seriál.Jeho dcera napsala výborné scénáře - mají vtip, spád, postavy se vyvyjejí (u nás věc nevídaná).Znamenitý Ivan Trojan - u nás objevíme hvězdu vždycky hodně brzo :-) Ukončil bych to už 2. sérií.Věřím Pavlíně Moskalykové, ale pochybuji, že už se nebude vařit z vody...Výborná atmosféra 1.republiky - dokonce se podíváme i na Podkarpatskou Rus.Povedená hudba.No zkrátka, minimum chyb! ()
Galerie (578)
Zajímavosti (198)
- Na rukávu Arazimovy (Tomáš Töpfer) uniformy si můžeme všimnout několika červených "frček", které připomínají hodnosti britské či americké armády. Za první republiky tyto "frčky" označovaly bývalého příslušníka čs. legií a jejich počet odpovídal počtu let, který v nich odsloužil. Se službou v legiích souvisí i to, že bývalí legionáři se oslovovali "bratře" a tykali si bez rozdílu hodnosti. (Chufu)
- Díl, ve kterém Albín Suchý (Jan Šťastný) vyrábí kopie pasů, se odehrává na zámku v Tovačově na Hané. (ČSFD)
- Církev odmítá pohřbít na hřbitově domnělou sebevražedkyni Květu (Květa Fialová). Důvodem je, že na sebevraždu bylo již od středověku nahlíženo jako na vraždu a bylo tak porušeno jedno z biblického desatera „nezabiješ“. Jistý ústupek byl, že sebevrahy začali pohřbívat u vnějších zdí hřbitova. Sebevrah v rodině bylo velké stigma pro celou rodinu, případně i cech. Nařízením Josefa II. bylo pro pohřeb sebevrahů na hřbitově vyhrazeno místo v nejopuštěnějším koutě při zdi. Úpravou zákona v roce 1925 byl tento zákaz zrušen, ale církev tento zákaz de facto zrušila až v roce 1983. Sebevražda je dnes v teologii chápána jako hřích „in foro interno“, tedy jako čin, který na základě výsledků moderní psychologie nelze objektivně posoudit jako vždy hříšný. (sator)
Reklama