Četnické humoresky

Rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších serálů. Poutavé, zábavné, napínavé i dojemné, akční i odpočinkové, smutné i vtipné, to všechno jsou Četnické humoresky. K tomu ještě výborné herecké obsazení v čele s Béďou (Ivan Trojan), skvělé zpracování i dobové zasazení děje a navození atmosféry 30. let. Každý díl, nejen díky své stopáži, je vlastně takovým celovečerním filmem. (29.06.2008)

Takovýto seriál se u nás urodí jednou za sto let. Je sice pravda, že ne všechny díly se povedly a některé byly opravdu přímo podprůměrné, hlavně ke konci už to nebylo ono, jenže s přibývajícími okamžiky ke 40. letům a nevyhnutelností války se nečekaně vzchopilo, ale většinou ta pozitivní kvalita značně převažuje. A navíc perfektní herecké obsazení! (09.03.2014)

Nejlepší postavy Karel Arazim a Bedřich Jarý bez nich by to nebylo tak populární. Co tomu vytknout? Např. kriminální zápletky moc lehce vyřešený i to by šlo překouknout, ale že to občas bylo, jak nějaká trapná telenovela to mě docela mrzelo. A co pochválit? Všechny scénky co se odehrávaly na pátrací stanici ty byly moc povedený. Takže celkově bych to viděl na krásných 80%. A ani bych se nezlobil, kdyby vznikly nějaké díly odehrávající se v době Druhé Světové. (03.05.2011)

Malá, milovaná a hýčkaná česká perla. Půvabné vyprávění s patinou starých dobrých časů, kterému se podařilo nenásilně skloubit vážnou i humornou stránku života. Je zaplněné vesměs sympatickými rázovitými postavičkami, které v rámci (i nad rámec) svých povinností řeší všední i nevšední kriminální případy - a každá z nich má svůj osud a své osobní problémy. Seriál si udržel si vysokou laťku po celou dobu natáčení, i když postupně částečně změnil styl. Dokázal ustát i tu nejtěžší ránu - odchod svého duchovního otce Antonína Moskalyka … a směle se může řadit k tomu nejlepšímu ze seriálové tvorby, co se kdy v české kotlině urodilo. (24.05.2011)

Kdybych to měl rozparcelovat na jednotlivé série, tak asi takhle: 1. série - cca 90 - 100%. Ano, až tak dobré to bylo. Většina dílů měla nápad, případy nenudí a chemie mezi hlavními postavami, ta tomu dodává šmrnc. Nemluvě o množství humoru. 2. série - cca 60 - 75%. V některých epizodách se člověk skoro až vyděsí, co že se to stalo. Ale pak je tu spousta těch opravdu dobrých, takže se opět pobavíte, postavy jsou opět vynikající, jak ty staré, tak ty novější (Libuška Šafránková je prostě boží). Třeba hned první epizoda druhé série je příšerná, ale naštěstí se to hned ve druhé zlepší a až na pár výjimek to tak i zůstane. A pak to přišlo. Se smrtí pana Moskalyka se seriálu ujala jeho dcera a ta nám z toho udělala limonádu. 3. série - cca 20 - 30%. Obrovský propad. Ani charisma pánů Töpfera a Trojana tohle nezachrání. Na celou sérii připadá jen pár koukatelných momentů (přesně tak, ani jedna epizoda není celá koukatelná) a ty jsou vykoupeny tím zbytkem. Tím hnusem okolo. Mezi postavy přibyl např. fotograf Hugo Líbal a ač se jeho představitel, Miroslav Donutil, opravdu snaží, ani on moc výslednému dojmu nepomáhá. Třetí sérii si tvůrci měli nechat od cesty a já jí radši nezahrnu do výsledného hodnocení. (13.08.2015)