Poslední císař

Čirý spektákl. Víc vizuálně oslnivý cestopis než drama s prokreslenými postavami a napínavým dějem. Malování velkých pláten šlo ale Bertoluccimu vždy lépe než vyprávění. Z tohoto hlediska je Poslední císař jeho nejlepším počinem. 75% Zajímavé komentáře: Djkoma, Radko, milicjant, PALINO (11.04.2005)

Suchá politická fakta a formální okázalost na úkor emocionálnosti příběhu. Přesně tak, jak jsem čekal. Některé části filmu jsou nepopiratelně dojemné ( především ten závěr ), ale celkově nemůžu říci, že by mě tenhle film chytl za srdce. Přesně tak, jak jsem čekal - 70%. V Indočíně se s podobným problémem vypořádali tvůrci lépe. Navíc příšerný televizní ořez mě otravoval po celý film. (02.03.2005)

|| Scenár: Mark Peploe, Bernardo Bertolucci | Hudba: Ryuichi Sakamoto, David Byrne, Cong Su | Produkcia: Jeremy Thomas | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: Recorded Picture Company | Rozpočet: 23,8 miliónov $ | Tržby: 51,8 miliónov $ || Akadémiou dosť preceňovaný film, no je to pochopiteľné i zo spoločenského hľadiska: tak detailne nám ešte žiaden film neodhalil cisársky dvor Číny. S jeho krásami, a tiež negatívami. Priživujúci sa eunuchovia - sluhovia cisára nie len rozmaznávali, ale aj okrádali. Sekvencia s britským učiteľom je najzáživnejšiou časťou, pretože je to jediná časť, kde mohol cisár za svoj život urobiť zmenu: začať vidieť svet reálnym pohľadom. A od tej chvíle je film len prehliadkou režímových zmien, z ktorých je človekovi smutno. Pre mňa je The Last Emperor skôr vynikajúci dokument, než film. Ešteže nemá narátora, videl som totiž predĺženú verziu... :D 75% | Blu-Ray, THX, HU DTS, Directors Cut | (18.06.2013)

Historická věrnost X divácká atraktivita. Až sladce nereálný může být souboj těchto dvou téměř „filmových protikladů“. Možná pro nezdravou nerozhodnost se mnohým filmařům, reflektujíc jakoukoliv historickou událost, nedaří umně skloubit tyto dva základní elementy do kýžené symbiózy kompromisu. Při projekci se mi na mysl podvědomě vloudila myšlenka, že by se na podobném žánru dala testovat schopnost a umělecká kreativita nejednoho režiséra. Základní premisa by zůstala stejná- udělat silný, výpovědní film, jenž by zároveň nedal nejmenší šanci nudit. V mých očích Bertolucci zůstal silným tvůrcem pouze během první poloviny filmu. Scény z dětství Pchu-I jsou upřímnou oslavou barevnosti a výpravy obecně, zatímco dospělost, tedy polovina druhá, „politická“, inklinuje spíš k věrnému historickému vykladu. S těžkým srdcem, ale je to za 70%. (31.01.2006)

Úmorně dlouhá, emocionálně suchá a okázale naškrobená srágora, která si hraje na rádoby velkofilm, ale kromě technické zdatnosti nevlastní ani jednu z ostatních filmových atribut tak potřebných k uspokojení diváka. Tolik ocenění jde naprosto mimo mne a celkové halekání nad tímto filmem jde rovněž mimo mé chápání. Téma stojí za pozornost. Exteriéry jsou samy o sobě působivé, několik scén je zajímavých - ono kdyby nebylo ve tříhodinovém cajdáku alespoň několik zajímavých scén, bylo by to už opravdu velmi smutné - a nesmíme zapomenout na kvalitní herecký výkon dětského představitele císaře, který stál za zmínku. Zbytek je už ale sled obrázků s nulovým emocionálním dopadem. A přesně za to se dřív dávali Oscaři. A jakmile má film Oscary a další význačné ceny a začně se kolem něj halekat a dělat rozruch, snadno se hodnotí vysokým hodnocením, i když je to v jádru nudná sračka. (20.05.2008)