Poslední císař

Poutavé historické drama o Süan-tchungovi (později přijal jméno Henry Pchu-i), který byl posledním císařem Čchingské dynastie, s jejímž pádem a nastolením republiky v roce 1912 se stal také posledním císařem Činy. Své císařování si moc neužil (v r. 1912 mu bylo 6 let), ale v roce 1934 si ho mohl zopakovat, když byl jako poslední potomek mandžuské císařské rodiny dosazen Japonci do nově vzniklého státu Mandžukuo. Oproti své zlaté kleci - Zakázenému městu v Pekingu - si však moc nepomohl, protože byl jen loutkou v rukou okupantů - Japonců. Jeho neslavný osud byl dovršen po nástupu Maa k moci v roce 1949, kdy skončil v komunistickém převýchovném táboře jako kolaborant. (28.05.2007)

„Ako to funguje?“ – „Hlavu hore a pozerať sa pred seba. Tak, ako v živote.“ Fascinuje ma ten stret. Nie ani tak stret kultúr (škótsky učiteľ vs. čínska monarchia), ako skôr stret dôb. Starej, do seba uzavretej, prehnane dôstojnej, absolútne nevizionárskej, odsúdenej na úpadok, zabudnutie a prepadnutie do hlbín dejepisu. Doby polozabudnutej, mystickej s nádychom mysteriózna, tradičnej, starodávnej, prastarej a konzervatívnej, ale tiež úžasnej, krásnej, nezabudnuteľnej a fenomenálnej, v ktorej by som chcel aspoň 24 hodín žiť. A proti nej doby novej, dravej, surovej, chladnej, drsnej, beštiálnej, nič a nikoho akoby si nevážiacej, modernej, pokrokovej. A cvrčok na konci, wow. A vôbec celý koniec. A vlastne všetko, vrátane bicykla. Monumentálny, dve a pol hodiny trvajúci kolos, oproti ktorému relatívne náročný Malý Budha (ehm od rovnakého režiséra) pôsobí ako Crn-Crn v porovnaní so Sopránovcami. Pre niektorých divákov to určite bude strašná, neskutočná nuda. Ja sám mám radšej „menej náročné“ filmy, ktoré rýchlo odsýpajú. Niekedy pre mňa ale nie je nič lepšie, než si dať takýto (veľko?)film. A Posledného cisára som si poriadne užil. Je to krásne pomalý, vypiplaný, vizuálne ohromujúci, ponurý, prepracovaný, intenzívny, náročný, ambiciózny a pritom vlastne „normálny“ (nie je tam nič, čomu by sa nedalo rozumieť) film. (30.03.2018)

Nedostalo mě to tak, jak by asi mělo. On ten celý Bertolucci není nějaký velký intelektuál a nechápu, proč si tu nálepku zasloužil - ano, poslední císař je vizuálně úchvatný, technicky zdařilý, kromě toho ale neoplývá ani sofistikovanou metaforou, ani hlubším poselstvím, vnímal jsem to jako víceméně obyčejný záznam jednoho neobyčejného života. Vadili mi herci (kterým navíc ubíral body toporný postsynchron), děj se nevalí kupředu, spíš klikatí a zabředává do desítek více či méně důležitých scének, ke konci jsem už bojoval s únavou, což by se u tak výpravných snímků nemělo stávat. Výborná lekce dějin z té doby a tohoto koutu planety, krásné obrázky, víc nic. (22.02.2011)

Zajímavá a krásná freska posledního císaře Číny. Film sleduje celý jeho život od úplných počátků, jeho nástupu na trůn v brzkém mládí, jeho postupné uvědomování si pravdy až ke konečnému porozumění. Symboly plný a vizuálně uhlazený film, který vás chvílemi může dostat do kolen a jindy chvílemi uspává. To je bohužel častý problém takto dlouhých a životopisně založených snímků. Bernardo Bertulocci nám ukazuje svojí představu a chvílemi umí opravdu dostat každého. Scéna v posteli kde se pod sametovou přikrývkou pochybují těla je krásná a představuje, že nejde o to jak vypadáme, jaké jsme pohlaví, nebo národnost, ale jde o sblížení.... Nebo scéna, kdy císař hraje s poddanými hru kdy na sebe přes plátno sahají a on se úmyslně pohybuje, aby na něj sahalo co nejvíce lidí. Symbolizuje jeho chtíč o to být milován, být hlazen a cítit co necítil(byl odtržen od matky a poté od něj byla odtržena i kojná....). Když císař vyjde a vidí všechny poddané, různých barev(podle mě představuje lidi světa, at černá bílí ...), kteří se mu klaní pochopí, že on vládne jim a je tím čemu oni věří. Přijme odpovědnost a tu nechce ztratit....Je zvláštní jak se změnil císař od první chvíle vládnutí až k jeho uvěznění. Celý film proskakuje životem císaře a chvílemi se možná nebudete orientovat co bylo dříve, ale jistě se to dá zvládnout. Závěr filmu symbolizuje... ale to vám dojde a snad i chytí za srdce. (05.03.2005)

Veľká epopeja o živote posledného čínskeho cisára. Česť, sláva, zmena režimov, hanba, poníženie, prevýchova, väzenie, strata, snaha o vymazanie slobody a slobodného rozmýšľania ľudí, nádherné scenérie, masové scény, proste jedinečný film. Avšak veľmi nudný a nie dobre zložený, veľakrát neukazuje to čo by mal alebo to ukazuje inak ako by som čakal. Príliš dlhý a tichý film, dosť skostnatelý, hudba 80. rokov, ktorá nezapadá do toho celého. Polopompézna a miestami tragikomická až naozaj smutná snímka. (25.07.2012)