Poslední císař

Zaujalo mě množství dobových detailů. Tak skvěle propracovaná výprava se jen tak nevidí. Nemnoho filmů dokáže téměř v každé minutě nabídnout něco nového, neokoukaného, něco so zaujme na první pohled. A Poslední císař to minimálně v první půli dokáže. Ve chvíli, kdy je císařská rodina vystěhována ze Zakázaného měta, vyzuální hody ustoupí do pozadí, a prim začne hrát jakýsi dozvuk císařova života. Doznívající rezonance slavných dnů. Krom bohaté formální stránky nabízí Bertolucci i silný příběh císaře, který i přes to, že byl po celý život, ať už v Zakázaném městě či mimo něj, loutkou, nepřestává věřit v dobro v lidech. Co si ale Pchui myslel, když ho zklamal i sebepožírající maoistický režim? Když zjistil že ten, kdo ho zlomil, a dokázal mu svou pravdu, se podle ní nechová? Je to příběh smutný, ale je dalek prvoplánovistosti. Konec i přes svou vnitřní dramatičnost nepůsobí dojemně, nijak hrdinivo chování neomlouvá, ani nestaví do lepšího světla, ba není ani velkolepý. Císař se vrátil tam odkud vzešel, do míst kde si hrál jako dítě, kde na něm ještě neležela tíha nevyužité odpovědnosti. (13.03.2005)

Neveselý spektákel o živote večne uväzneného posledného čínskeho cisára. Od detstva mu vsugerovávali, že môže všetko. Takto nadobudnuté povýšenectvo a túžba vládnuť sa ale po niekoľkých dôrazných pribuchnutiach dverí slobody a poznania pred nosom všemocného vládcu zmenia na smutné uvedomenie si, že nezmôže fakticky nič. Ani naplnenie reálneho vládnutia v bábkovom štáte neprinesie očakávané plody. Zriedkavé okamihy šťastia a istá symbolika kontinuity zapôsobila na mňa tak, že som film nakoniec prijal s vnútorným zmierením a pokojom. Príbeh nabitý farbami a symbolmi je, okrem fascinujúcej vizuality v prvej polovici, zároveň úvahou o osude mocných v premenách času, zároveň všeobecným symbolickým vykreslením životnej cesty. Spracovanie si zaslúži veľké plátno kina. Veď ide o jedno z posledných nestupídnych spracovaní historickej témy v tak veľkoryso poňatom filme. (10.03.2005)

Trojhodinová história dejepisu so šikovným učiteľom-rozprávačom na mieste režiséra. Cisár je až do príchodu svojej prvej manželky tým najosamelejším mužom na svete a udalostiach za svojimi múrmi sa dozvedá, rovnako ako divák, iba sprostredkovane. Potom nastane zmena západne mysliaci chalan sa dostáva do sveta. Sklamanie však strieda sklamanie, každý si hrá na svojom piesočku a nedá sa veriť ani domácim, ani Japoncom. Podobný výživný exotický akademizmus, ako napr. Cesta do Indie alebo Indočína. (24.07.2017)

Je to príbeh absurdnosti a nespravodlivosti vládnutia jedného cisára, ktorý nemá šajnu o svete ako takom a využíva svoje kompetencie skrz svoje ego? Áno. Ničí ho takýto životný štýl osamelosti? Áno. Ako je možné, že niet na svete pokoja? Pretože každý sa chce pasovať za pánboha a chce zažívať pocit moci a nadradenosti. Prečo sú ľudia také svine? Pretože sú ľudia...Samotná cisárova prehliadka životom je napriek menším turbulenciam podaná komorne, zaujímavo, plynule. Hlavná postava kvôli spomenutým "cisárskym chybám narodenia a spomalenosti rozhodovania" nedovolí divákovi vzbudiť väčšie sympatie, ale čo je dôležité pre film, drží sa ho. Maskéri a kostyméri vyzdobili okolie sveta rovnako presvedčivo ako tomu bolo vo filme Amadeus. Johna Loneho môžeme teda vidieť hádam v 20-tich rôznych make-upoch. Občasné krížové členenie deja efektne dynamizuje to, čo v pomalších scénach uberajú statickejšie dialógy. Dej sa ale pri svojej dĺžke venuje rôznym väčším i menším detailom, mení charakterovú rytmiku konfliktov a necháva vynikať spomenutou vizuálnou stránkou. Nepolarizuje ani nehaní politické režimy, podáva surové fakty, ktoré naopak prekvapia svojou strihovou rýchlosťou. Symbolický záver v chráme v krátkosti zrekapituluje silu obsahu vďaka poetickej výstižnosti. Vo výslednom efekte ide o kruté posolstvo podané v okulahodiacej technickej štýlotvorbe. Spokojnosť. (12.04.2014)

Tento velkofilm byl natočen, aby dojmul "smutným" příběhem o posledním čínském císaři (John Lone), který možná chtěl změnit zemi, ale doba ho předběhla. Rozhodně odmítám tvrzení, že nejvíce toužil po své svobodě, protože ve chvíli, kdy se mu svobody dostalo, už začal plánavoat, jak se ujme moci ve "své" zemi. Člověk, který toužil po tom vládnout ve své zemi, až se stal loutkou v ruce Japonců. Zpočátku se domníval, že všechny překážky se mu podaří odstranit, poté však zjišťuje, že je stále v kleci, ve vězení, ze kterého nemůže odejít. Nemohl dokázat nic velkého, nemohl změnit nic v probýhajících událostech, ale pro to mámivé pozlátko moci se nechtěně stává loutkou, která musí poslouchat. Příběh o nešťastném muži, který byl na správném místě v nesprávný čas. Velmi pozoruhodný film z hlediska čínských reálií. Pokud mohl, užíval si radostí života dosyta, ale protože byl přesvědčen o svém vyvolení, byl zaslepený ve svém pohledu na skutečnost. A jakožto představitel japonské fašistické moci v Číně za druhé světové války (i když o ničem nerozhodoval) neměl na růžích ustláno ani poté. Ale měl právo výběru. Megapříběh, který se snaží pojmout velkou šířku, ale malou hloubku. (20.11.2009)