Poslední císař

Bertolucci /La Conformista, Ultimo Tango a Parigi/ a jeho Opus magnum, da sa povedat. Nadherny velkolepy filmecek o poslednom cinskom Cisarovi, ktory zacinal ako zacinal a skoncil tak, ako skoncil - ludia venujuci sa vseobecnemu prehladu vedia. Ako male decko ma tento film uchvatil a to iste sa deje po vyse 14 rokoch. 100 % (26.01.2013)

Nesporně zajímavý film, ale nejsem si jista, zda musel trvat téměř tři hodiny. Chudák poslední císař Číny si neužil ani kousek dětství, vládnout vlastně vůbec nestihl, Japonci si z něj udělali loutku, pak prošel kriminálem a stal se zahradníkem. Poselství o tom, že být panovník (byť osvícený), není vlastně žádný med, mohlo být předáno diváctvu za hodinu a půl. Jenže autoři se chtěli zavděčit Hollywoodu a tak spáchali velkolepé historické drama jako kostýmní podívanou s mnoha davovými scénami. (12.07.2012)

Nedostalo mě to tak, jak by asi mělo. On ten celý Bertolucci není nějaký velký intelektuál a nechápu, proč si tu nálepku zasloužil - ano, poslední císař je vizuálně úchvatný, technicky zdařilý, kromě toho ale neoplývá ani sofistikovanou metaforou, ani hlubším poselstvím, vnímal jsem to jako víceméně obyčejný záznam jednoho neobyčejného života. Vadili mi herci (kterým navíc ubíral body toporný postsynchron), děj se nevalí kupředu, spíš klikatí a zabředává do desítek více či méně důležitých scének, ke konci jsem už bojoval s únavou, což by se u tak výpravných snímků nemělo stávat. Výborná lekce dějin z té doby a tohoto koutu planety, krásné obrázky, víc nic. (22.02.2011)

Tak som si po mnohých rokoch opätovne pozrel Bertolucciho veľkofilm, ktorí akademici štedro ovešali Oscarmi. A ako obvykle som znížil hodnotenie o hviezdičku. Síce uznávam, že ide o vysoko nadpriemerný, vysoko nákladový a poriadne dlhý film, ale mal som z neho pocit, že sledujem populárno-náučný film z dejín Číny v 20. storočí. Posledného cisára som vnímal ako celoživotného väzňa, ktorému vonkajšie udalosti iba menili klietku. Pôvodne zlatú v Zakázanom meste, neskôr japonskú v Mandžusku a nakoniec klietku v tvare väzenia pre triednych nepriateľov. Ani z jednej klietky sa mu nepodarilo utiecť a keď ho po prevýchove pustili na slobodu, chvíľu zažil slobodu v nejakej botanickej záhrade, vrátil sa do detstva za lístok do Zakázaného mesta a navždy zmizol v dejinách. Ani neviem, či by som kratšiu verziu hodnotil vyššie (veď tých rituálov tam nemuselo byť toľko), skôr by som ocenil, ak by bolo jasnejšie, čo chceli tvorcovia týmto filmom povedať divákovi, lebo ohúriť veľkoleposťou už nestačí. Vlastne stačí, ale mne nie. (23.07.2017)

Zajímavá a krásná freska posledního císaře Číny. Film sleduje celý jeho život od úplných počátků, jeho nástupu na trůn v brzkém mládí, jeho postupné uvědomování si pravdy až ke konečnému porozumění. Symboly plný a vizuálně uhlazený film, který vás chvílemi může dostat do kolen a jindy chvílemi uspává. To je bohužel častý problém takto dlouhých a životopisně založených snímků. Bernardo Bertulocci nám ukazuje svojí představu a chvílemi umí opravdu dostat každého. Scéna v posteli kde se pod sametovou přikrývkou pochybují těla je krásná a představuje, že nejde o to jak vypadáme, jaké jsme pohlaví, nebo národnost, ale jde o sblížení.... Nebo scéna, kdy císař hraje s poddanými hru kdy na sebe přes plátno sahají a on se úmyslně pohybuje, aby na něj sahalo co nejvíce lidí. Symbolizuje jeho chtíč o to být milován, být hlazen a cítit co necítil(byl odtržen od matky a poté od něj byla odtržena i kojná....). Když císař vyjde a vidí všechny poddané, různých barev(podle mě představuje lidi světa, at černá bílí ...), kteří se mu klaní pochopí, že on vládne jim a je tím čemu oni věří. Přijme odpovědnost a tu nechce ztratit....Je zvláštní jak se změnil císař od první chvíle vládnutí až k jeho uvěznění. Celý film proskakuje životem císaře a chvílemi se možná nebudete orientovat co bylo dříve, ale jistě se to dá zvládnout. Závěr filmu symbolizuje... ale to vám dojde a snad i chytí za srdce. (05.03.2005)