Párty Hárd

Tak tady procenta totálně selhaly, herci žijou asi někde v jeskyni takže neví jaký je svět venku, protože natočit takhle fekální sračku a hnus jsem dlouho neviděl. Příběh hloupý až katastrofický, herce zakopat to se nikdy nezmění, soundtrack hnus. Bože na čem ty dětské frčí že točí takový ubohý hnusy. (27.03.2020)

Kino jsem nestíhal, tak jsem si s tímhle dal dost na čas. No ale nevadí, takhle to aspoň tlumí smutek z toho nešťastně načasovaného zákazu podobně zábavných akcí jaké jsou k vidění tady v tom filmu. Odpoledne při parádním novém španělském hororu Platform jsem si smutně říkal jací jsou ti čeští filmaři loseři že něco podobného nezvládnou taky, a najednou Martin Pohl mi ukazuje že ono to jde, a celkem bez problémů. Ti ostatní čeští filmaři by se tu měli hodně učit. Stačí mít to správné nadšení, žádné zbytečné skrupule, a hlavně talent, který je tady vidět překvapivě dost, on Řezník ten žánr evidentně má docela v malíku a umí s ním pracovat - čekal jsem trochu že půjde hlavně za vršením čím dál větších nechutností, a ono tu přitom často ještě lepší jsou ty humory spíš civilnějšího rázu. Samotný úvod je slabší, jede se v něm podle klasického mustru a víc to připomíná standardní české komedie jen s tím hnisem a hovny navíc, takhle klame tělem btw i trailer, ale graduje to velmi slušně až ke komediálně dokonale dotažené hodině chemie s vařením perníku. Řezník jede jak Vorlíček s Macourkem na amfetamiech. No a pak nástup Sultána, Huga a Goldena to posunul na ještě vyšší level, pak to konečně dostojí i svému podtitulu. Jen film začne trochu rozbíjet že ti tři jsou i před kamerou mnohem zábavnější než hlavní postavy filmu, a tak střihy na hlavního hrdinu a jeho snahu o první zásun začnou být spíš otravné. Naštěstí to došlo i Pohlovi a moc se s tím nemaže, a navrch přisadí i povedenou pointu. (10.05.2020)

Bohužel viděno až po dvojce. Ta je nejen věrně názvu harder, ale taky o mílové kroky ve všech ohledech propracovanější i odvázanější. Oproti ní jednička působí jako na koleně spíchnuté proof of concept video, kterým si začínající tvůrce zajistil zázemí na profesionální produkci. Což přesně odpovídá i realitě. "Party hard" se po zásluze stala undergroundovým fenoménem, ale až s pořádným zázemím Pohl ukázal, čeho je reálně schopný. U jedničky vlastně překvapí, že nejlépe zde fungují gagy s dospěláky, zatímco teenagerská hlavní linie klopýtá a jen marně zkouší s nimi držet krok. Pohl tu vlastně převrací pelíškovské moudro na "Šukání je pro starý. Děcka se jen vypijou.", přičemž zároveň napravuje neadekvátní prcičkovský mýtus, že nejdivočejších a nejzvrhlejších věcí se dopouštějí nadržení teenageři. (10.07.2022)

Jestli mě chtěl Martin Pohl šokovat, šel na to úplně blbě. Hromada hoven, vulgarismů a pár deci hnisu mě v dnešní době fakt nešokuje. Exkrementům se vyhýbám (hlavně kvůli zápachu), ale nešokují mě, vzhledem k tomu, jak mluvím, když nemůžu projít autocenzurou (jakou na sebe používám, když píšu na čsfd), mě nemohl šokovat ani použitý slovník a otázka hnisu je úplně o ničem, vzhledem k mému zlatému stafylokokovi. Větší problém byl v tom, že mě nebavil použitý humor (kromě scény s přezůvkami), a celou dobu jsem se strašně nudil. Už by mě to sice nemělo překvapovat, ale zase jsem se nechal nachytat, takže jsem byl opět překvapen, že se dá natočit film, aniž by někdo ze zúčastněných podal herecký výkon. (13.05.2020)

Ač je éra komedií o teenagerech dávno pryč, po letech tu máme mladé smolaře, tentokrát v českém provedení. A po vzoru amerických kousků je to o největší kalbě a o doufání v pořádný zásun. Spousta divných, divokých, divnějších i divočejších situací, o kterých se obvykle nemluví, ale mnozí z nás se s nimi „často“ setkávají. Za tak krátký čas to vlastně ani nestihne nějak nudit, já nicméně až takovou porci situačního i dialogového humoru „neviděl“. Výsledek rozhodně netrhá bránici, ale (navzdory nizoučkému rozpočtu) je poměrně přímočarý a nenucený, s několika říznými momenty či specifickými dvojsmysly. Nejvíc by mě asi zajímalo, jak moc dělá Pohl (nejen v hudbě) ramena. (07.07.2023)