Hra snů

Čo treba uznať je, že Costnerovi športové drámy seknú, ale táto sa mi z nich zdá najslabšia. Režijne a technicky ide síce o dokonale zvládnutý snímok, ale scenár ma vôbec nenadchol. Príbeh je priemerný, ničím výnimočný a dosť často nudí. Veľká časť je založená na boľavej ruke a ako to komplikuje hru a pod. Mne to ako nápad pripadá málo silné, možno až naivné. Neviem prečo by som mal ľutovať milionára s boľavou rukou a problémami so ženou. Preto neprišli ani žiadne emócie a celým príbehom som len nútene preplával. Záver celkom ušiel, ale to nestačí, keď dve hodiny predtým charakterizuje sterilná dejová prázdnota. 55/100 (04.04.2014)

Strhující drama: nebýt těch 56000 diváků řekl bych i komorní. Raimi dokázal notočit velmi působivý snímek, přestože scénář není kdovíjak zajímavý, spíš naopak. Jen díky nápadům a schopnostem Raimiho a výbornému Costnerovi je tenhle obyčejný příběh o běžných věcech tak silný. Jen díky Raimiho formální ekvilibristice, stylovosti a režisérské vášni, která probublává i z navenek klidného filmu, nevzniklo tuctové sentimentální drama, které slepě ždíme slzy. (07.10.2003)

Nezaujalo. Nezachrání to ani Costner ani krásná Preston. Čitelné od přečtení synopse. Pěkná produkce. Přínos pro (filmový) svět = nula. Teda, Raimi měl v CV něco, co pomohlo zformovat Sipdermana, který tu romantickou linku měl aspoň fungující a uvěřitelnou. Trochu mi ten film přijde jako definitivní pohřeb filmů z osmdesátých let. (02.07.2023)

Smířlivě přívětivé. I přes lehkou averzi k baseballu. Costnerovi jeho ublížené pohledy věřím, John C. Reilly je ideální parťák a Kelly Preston doslova září, ale stopáž je pro sportovně-rodinné drama téměř až nestravitelná. Po dvou hodinách už jsem volal po jakékoli formě happyendu, s pár dalšími minutami by šel celý dramatický oblouk definitivně pryč. (04.03.2007)

Basseball jsem nikdy nehrál, pochopení jeho pravidel mne stálo několik let dřiny i odříkání a na zápas MLB bych neletěl ani na osobní pozvání některého z amerických vládců světa. Přesto mne filmy o tomto podivném sportu většinou baví, ale tohle je poměrně slabota. Dělá mi totiž problémy litovat prošedivělého nadhazovače Billy Chapela, kterého bolí ručička po letech pohazování míčkem do catcherovy rukavičky. Sice se snažím, ale multimilionáře prostě litovat neumím. Celý stadion nadšeně kouká na Chapelovu ČISTOU HRU, což paradoxně znamená to, že se vlastně žádná hra nehraje, pouze Chapel dělá pápá všem palkářům. Určitě je to z hlediska baseballu úžasná událost, ale sledovat míček, jak se prakticky neustále pohybuje po stejné trajektorii mezi dvěma sportovními dědečky, je poměrně nezáživné. (21.01.2012)