Temný cypřiš (S09E02)

Divák je zvyklý na následující průběh: Hercule si vyjede na dovolenou (nejlépe na Kanáry) - zavětří nepřátelství - ohledá mrtvolu - a začne se chlubit svou dedukcí! Ale zde je v pozici zevlouna, jež baží po jakémkoliv vzrušení, jež mu průběh jeho prozatímní penze nemůže nabídnout. Ergo začne být nesnesitelný, jelikož v každé hádce zří potencionální motiv vraždy. V obklopení dvou krásných žen (ty se nám vyčerpali alespoň na pět dílů dopředu) se Hercule touží předvést, a proto nechává exhumovat těla, po večerech v putyce popíjí absinth a přitom pozoruje, kde se co šustne a v neposlední řadě posílá tweety svému psíkovi, jež naneštěstí není v krajích nabízející fixní internetové připojení. Zjevně by nebylo na škodu si k večeři koupit tu krabí paštiku, že Hercule?! 87% (15.04.2014)

Rozuzlení této detektivky je klasicky "Christieovské", tedy napsané v duchu anglických "křížovkářských" detektivek, v nichž ani tak nejde o pravděpodobnost či uvěřitelnost, ale o skládání tajenky na základě drobných nápovědí, které autorka dovedně vložila do jinak zdánlivě jasného a přehledného příběhu. Motiv i způsob vraždy jsou tudíž i zde patřičně překombinovány a ve své složitosti naprosto nepravděpodobné. Vymyšleno je to celé ovšem božsky a natočeno tak, že se složitost a překombinovanost daří skrýt za skvělé herectví a výborně vybudovanou atmosféru. David Suchet je i zde bezchybný už tradičně, kromě něj je ovšem nutné zmínit i výborný herecký výkon Elisabeth Dermot Walshové v roli Elinor Carlisle. Její, velmi plasticky a životně ztvárněné postavě, plné emocí, strachu, bolesti, ale také noblesy a velkorysosti, takřka nebylo co vytknout. Rozhodně by se takový herecký výkon neztratil ani na velkém plátně. Celkový dojem: 80% (08.05.2010)

S09E02 - Nové Poirotovky mi zatím moc nesedí. Předloha je dobrá, hezky zapletené, Poirot se musí hodně snažit a hodně domýšlet, co si kdo přikrášluje nebo zatajuje. Ale tady než se něco stalo, tak by jeden zešedivěl. Sice na konci to tempo bylo slušné, Poirot už obvinění házel jedno za druhým, tak jako obvykle, ale než se k tomu došlo... dlouho dlouho. (07.11.2015)

Temně staroanglická atmosféra. Arogance Belgičana si opět zaslouží uznalý pokyv hlavou... Je fakt, že mi hlavní podezřelá alias Elinor byla od začátku velmi sympatická a za travičku bych ji nepovažovala:). Jo, zaškrtit vlastnoručně rukama, to možná:). Válka růží a zamilovaný doktůrek (sympaťák od pohledu, hrál v Hornblowerovi) jsou třešničkou na dortu. Jinak aby nebylo mejlky, mi tento díl připadal na herculovské poměry velmi přímočarý, ale možná právě proto ve mně zanechal velmi příznivý dojem. (05.06.2009)

Další příběh s poirotovsky půvabným humorem a jemu vlastní "skromností". Věty typu "jednou jste mně dal málem šach" jsou stejně rozkošné jako jeho gurmánské zhnusení nad standardní paštikou. Fantastickou atmosféru má rodové sídlo, kde se převážná část děje odehrává. Je typické pro poirotovské příběhy a nádherně dokresluje atmosféru staré dobré Anglie 30 tých let v okruhu lepší společnosti. Myslím, že naprostá většina diváků si u tohoto prostředí jen povzdechne a zatouží po něčem podobném - bez závisti, ale s notnou dávkou obdivu. Film rozhodně patří k tomu nejlepšímu z natočených příběhů, a jeho sledování zcela určitě není ztrátou času. (09.04.2011)