Nástrahy zubařského křesla (S04E03)

S04E03 - Jsem trochu na rozpacích. Počet postav mi nevadil. Základní dámskou šarádu jsem kupodivu odhalila, ale to je asi tak vše. Bylo potřeba pořádně poslouchat, kdo se jak jmenuje a jaké jsou mezi všemi vztahy. Totožnost mrtvoly v koši mi tak pasovala do mé představy "kdo je kdo" dobře. Ale jak byly provedeny ty vraždy v zubařské ordinaci a ta druhá v hotelu, to už šlo mimo mě. Ani závěrečné rozluštění Poirotem mi moc nepomohlo. Je to díl, u kterého jsem zatím nejvíce namáhala svoje šedé buňky mozkové. Bylo tu na můj vkus příliš náhod. Především dáma s přezkami na botách se v Londýně objevila náhodně a proto s její účastí přece vrah nemohl počítat. Vždyť na její přítomnosti stál celý plán. Pak někdo náhodně někomu doporučil svého doktora, někdo jiný zase náhodou viděl do objednací knihy a přitom na konci to vyzní jako promyšlené do jediného detailu i se záložním plánem. Jinak celkem nevýrazný díl. Jen mě tu doslova vytáčely ty dvě holky, co pořád poskakovaly po chodníku. (25.10.2015)

Poirotův kolega Jap, který slavného detektiva pozval do své domácnosti na malé pohoštění, byl patrně HiFi manem, konkrétně průkopníkem sterea jelikož v pokoji, kde se setkání konalo, měl dva radiopřijímače umístěné proti sobě. Paní Japová se o5 nezúčastnila… ____ Bylo by fajn tento text umístit do Zajímavostí, ale nemám sílu to zkoušet. (06.10.2020)

Staršie diely sa mi nezdajú až tak pútavé ako tie novšie, avšak tento je v tomto smere svetlou výnimkou. Dômyselne, ba priam až geniálne premyslená vražda tu narazí na šedé bunky mozgové H. Poirota. Tento tuhý boj tu vyvrcholí v nádherne vysvetlenom rozuzlení s extra prídavkom šarmantnosti H. Poirota. Veľká spokojnosť. 85/100 (21.08.2016)

Mám naprosto přesně stejné pocity, když vcházím do zubařské ordinace jako tento slovutný detektiv. Takže i on je pouze člověk. Nicméně, zubaře považuji za nutné zlo, které musíme všichni chtě nechtě podstupovat. Tento příběh je velice zamotaný a komplikovaný, ovšem chyřte vymyšlený. Ale žádný zločin není dokonalý. (06.10.2012)

"Nástrahy zubařského křesla" jsou herecky, režijně, filmařsky brilantním zpracováním spíše podprůměrné detektivky. Výsledkem je cosi, co spolehlivě zapadá do "šedého průměru" Poirotovských příběhů. Na jedné straně můžeme sledovat řadu výborných hereckých výkonů, na straně druhé skutečně neuvěřitelnou, zcela nepravděpodobnou zápletku. Přitom nelze říci, že by příběh byl špatně napsán. Problém je totiž právě v tom, že promyšlen až příliš. Děj tak připomíná spíše složitě vybudovanou konstrukci než reálně možný a uskutečnitelný zločin... Můžete namítnout (a právem), že tohle jednoduše patří k britské detektivkářské škole. Koneckonců Christie takové křížovku připomínající konstrukce vytvářela dosti často. Problém je spíše v tom, že "Nástrahy" jsou svým způsobem nedotažené, plné detektivkářských klišé obecně a těch poirotovských zvláště. Spíše než mimořádné dílo tak jde o značně šablonovitě utvářenou "chlebovku", jejíž podstatné rysy jsme už viděli mnohokrát zpracované jinde a jinak. Přes všechnu rafinovanost tu vlastně úplně chybí překvapivé vyústění. Kdo je vrah a proč svůj ohavný čin provedl je totiž v podstatě jasné od počátku. Spíše jde o to, jakým způsobem se tak konkrétně stalo, což je ovšem na slušnou detektivku samo o osobě dosti málo. 80% (17.09.2009)