Tragédie o třech jednáních (S12E01)

Tragédie o třech jednáních je velmi "teatrální" díl, nejen tím názvem a prostředím (jedna z hlavních postav je herec, rozuzlení se dočkáme na jevišti), ale i celým pojetím - postavy jsou představovány jedna po druhé, s dramatickým nájezdem kamery a nad každou mrtvolou, která přibyde, se rozsvítí kužel světla. Taky tu máme hned několik míst činu a mezi nimi desítky kilometrů (zdolávaných Poirotem opakovaně vlakem). Upřímně řečeno, celá ta snaha o přikrášlené drama je v podstatě zbytečná. Suchet sám o sobě dokáže vybudovat napětí až až, a první díly celé série se naprosto obešly bez berliček zpomalených záběrů a prostřihů na létající karty kolem Poirotovy hlavy. Na druhou stranu, pořád je to kvalitní detektivka podle geniální předlohy a to se nevidí dnes a denně. Takže i přes kritiku za pro mě minimální Poirotovské 4 hvězdy. (31.01.2012)

Díl zajímavý, i když na můj vkus až moc divadelně teatrální, všechny ty cool efekty, dramatická nasvícení a podobně se mi osobně do Poirota moc nehodí. Při prvním zhlédnutí jsem si říkal, že ten Cartwright je nějak moc chytrý oproti dřívějším přitroublým sidekickům, ale zdál se to být dobrý přítel Poirota, tak jsem nečekal, že se vrah vyklube zrovna z něj. Zajímavý fakt, že vlastně většina úmrtí byla na odvedení pozornosti od té jedné, Poirot klasicky perlil ("nejhorší by bylo, kdy sklenici s jedem vypil Hercule Poirot") a na konci i projevil emoce. Podezřelí jsou tady méně výrazní než v jiných dílech, ale nijak moc to nevadí. Jeden velký fail ohledně zápletky tu ale je - vrah si nazkoušel vraždu náhodné osoby, aby viděl, zda bude někdo předpokládat, že došlo k vraždě. Vražda prošla jako přirozené úmrtí, ale jen díky tomu, že jed náhodou vypil starý reverend (ne s úplně nejlepším zdravím), což se ale nedalo předpokládat. Kdyby sklenici s jedem vypil někdo z mladších účastníků párty, tak by jistě nějaké podezření vzniklo. (23.04.2021)

Přestože ke konci je velmi rychle jasné, kdo byl vrahem tří osob, je konec tak geniálně poskládán, že napětím při čtvrt hodinovém vysvětlení, co se vlastně stalo, ani nedýcháme. Jinak jde o tradiční poutavý příběh, který zaujme tím, že Poirot si znenadání zařve a rozčílí se, a zase kolem sebe trousí moudra typu "ještě horší by bylo, kdyby sklenici s jedem vypil Hercule Poirot." Prostě díl, který beze zbytku stojí za vidění. Hudba: Christian Henson (22.12.2010)

Naprosto jiné a přitom velmi neotřelé zpracování, kde jistá teatrálnost a až divadelní melodrama s prvky dokumentu rozhodně nejsou na škodu. Ne každému, kdo má rád typického Suchetova Poirota bude nadšen, ale mně se to líbilo. Bylo to pro mne o to lepší, že tuto knižní předlohu jsem nikdy nečetla, takže rozuzlení pro mne bylo opravdovým překvapením. Navíc Martin Shaw jako elegán boduje.Za mne plný počet. (05.10.2016)

No a pak že Martin Shaw nikdy nezahrál pořádně nic než Raye Doylea:) Ehm, tedy, vlastně pokud bych měl soudit jen podle této Poirotovské eskapády, tak sice zahrál dobře, ale v příšerně zmatlané detektivce, které se mi nechtělo věřit ani na vteřinu, že je míněna vážně. Prý si tehdy Agatha Christie holt vybrala slabší chvilku;) Že jsou klíčové momenty schválně teatrální, to bych byl schopen přijmout. Ale on je celý ten příběh úplně šílený. Takže zůstávají obvyklé klady v podobě svědomité výtvarné a kostýmní práce, přinášející zážitek z doby, na kterou se (pokud jde o vizuálno) nedá hledět jinak než s libými pocity. 60% (24.03.2019)