Tragédie o třech jednáních (S12E01)

Díl zajímavý, i když na můj vkus až moc divadelně teatrální, všechny ty cool efekty, dramatická nasvícení a podobně se mi osobně do Poirota moc nehodí. Při prvním zhlédnutí jsem si říkal, že ten Cartwright je nějak moc chytrý oproti dřívějším přitroublým sidekickům, ale zdál se to být dobrý přítel Poirota, tak jsem nečekal, že se vrah vyklube zrovna z něj. Zajímavý fakt, že vlastně většina úmrtí byla na odvedení pozornosti od té jedné, Poirot klasicky perlil ("nejhorší by bylo, kdy sklenici s jedem vypil Hercule Poirot") a na konci i projevil emoce. Podezřelí jsou tady méně výrazní než v jiných dílech, ale nijak moc to nevadí. Jeden velký fail ohledně zápletky tu ale je - vrah si nazkoušel vraždu náhodné osoby, aby viděl, zda bude někdo předpokládat, že došlo k vraždě. Vražda prošla jako přirozené úmrtí, ale jen díky tomu, že jed náhodou vypil starý reverend (ne s úplně nejlepším zdravím), což se ale nedalo předpokládat. Kdyby sklenici s jedem vypil někdo z mladších účastníků párty, tak by jistě nějaké podezření vzniklo. (23.04.2021)

I kdyby byl příběh sebenepravděpodobnější a sebevyumělkovanější, stojí za to jej shlédnout jednak kvůli Suchetovi, druhak kvůli prostředí. Obojí by bylo na pět hvěz. Nicméně - motiv je příliš nepravděpodobný, ale za to nemohou tvůrci filmu. Úchvatná je scéna na jevišti. Ale poutavost jiných dílů byla pro mne větší, (22.11.2014)

S12E02 - Zvláštní díl. Úplně se vymykal všemu, co jsme dosud viděli. Je to celé jako snaha studenta filmařiny dostat do své filmu ke zkoušce co nejvíc vychytávek. Nálety kamery, násilné nasvicování jako v divadle, což ale koresponduje s rázem celé zápletky. Někdy to bylo prostě na sílu, překombinované techniky. V podstatě jsme viděli filmově zachycené divadelní představení. I to seznamování s osobami bylo nezvyklé .... každá postava ve svém typickém mikroprostředí a za ním jen prázdno. A ani samotné to provedení vražd nebylo ničím, co by mi přivodilo mrazení v zádech. Vraha jsem odhalila při druhé vraždě, protože něco podobného už myslím bylo v dílu Žlutý iris, takže jsem měla radost, že jsem si všimla. Ale tím jsem si zkazila celý zbytek filmu, protože to bylo okaté a myslím, že i kdybych si zrovna nevšimla, tak to i v tom případě bylo celkem jasné, protože ta osoba se chovala tak pitomě, že k tomu musela mít nějaký důvod. (07.01.2016)

Něco ze starého dobrého Poirota mi tady chybělo, otravy nikotinem pomáhá řešit Doyle z Profesionálů a slečna Vajíčko, pěkný závěr v divadle: ...Slečna Willsová: "Napadá mě něco strašného, ten otrávený koktejl mohl vypít kdokoli, mohla jsem to být já." Poirot: "Hm, a je zde ještě mnohem strašlivější možnost. Mohl jsem to být já." (26.11.2014)

Sice trochu netradiční zpracování, mně nicméně nevadilo. Naopak, závěrečná scéna v divadle, kde se zvedne opona a tam stojí Poirot v celé své kráse, ukolní hlavu a pak se obraz setmí je opravdu fascinující. Velice povedený díl. Jediné, co mě trochu vyděsilo, že na ty vyděračské dopisy za kamny nepřišel sám Poirot (hned jsem tušil, že v tom bude nějaký háček :-) ), naštěstí se to však v závěru vysvětlilo... (26.12.2010)