Vražda v Orient expresu (S12E03)

Pro mě o veliký kus lepší než původní film. Je to nejen díky Suchetovi a jeho podání Poirota, kterému se klasicky nikdo nevyrovná ani z bla, ale je to hlavně díky tomu morálnímu dilematu, které v této verzi trápí Poirota a tedy i diváky a dost více......aneb "Ty, kdo jsi bez viny, hoď kamenem....My bez viny byli a tím kamenem jsme hodili". (02.01.2011)

"Boli sme civilizovaní ľudia. Potom prišlo zlo." Vražda v Oriente exprese je jednak skvelá detektívna (toto je ozaj jedno z najsilnejších, ak nie vôbec najsilnejšie, rozuzlení, aké som v kriminálkach a detektívkach za desaťročia videl, na konci som zostal úplne zdrvený, šokovaný a mimoriadne emočne naplnený) a jednak je kľúčová pre Poirotove univerzum, keďže na konci sa zachová tak, ako sa zachová.  Svoje robí i netradičné prostredie parádnej vlakovej súpravy uväznenej v zasnežených horách, aj keď mi tak nejak úplne nebolo jasné, či to má tri vozne alebo dvadsať a či je tam okrem personálu, Poirota a podozrivých aj niekto ďalší. Finále vyvoláva mrazenie na skoro celom tele. Tento film by mal byť vhodný aj pre divákov, ktorí nepoznajú predchádzajúce Poirotove príbehy. To, že tento muž neodpúšťa žiadne nespravodlivosti voči spravodlivosti, je znázornené už na začiatku, kedy "odklepne" samovraždu vojaka a následne "pochopí" ukameňovanie nevernej ženy zaživa. "A keď zlyhá spravodlivosť?" - "Potom nech trestá Boh, ale nie vy!" - "A keď Boh netrestá?" (15.12.2016)

Zatím nejlepší a nejtemnější Poirot, kterého jsem kdy viděl. Skutečně se producenti mohli trochu pochlapit a pustit tenhle vynikající film do kin. Zasloužil by si to a já bych na něj stoprocentně šel. Už jen ten dramatický začátek! Ani u Dobyvatelů ztracené archy jsem nebyl tak rychle vtažen do filmu! Ze všeho nejvíc se mi líbilo, že tvůrci správně předpokládali notorickou známost díla a tedy i pointy, takže tu ani tak nejde o totožnost vraha, ale o to, jak se slavný detektiv vypořádá s problémem viny a spravedlnosti, který se mu zde postavil do cesty. Je jasné, že to otřese s jeho vnímáním světa. V tomhle místě také Vražda v Orient expresu nabírá nejvyšší obrátky. (03.01.2011)

Královská disciplína adaptací madam Agathy - Vražda V Orient Expresu (ten spojovník nepochopím...) v troufám si říct naprosto nedostižném provedení. Je jiné než dřívější verze, působí realističtěji (zimu ve stojícím vlaku je skoro cítit na vlastní kůži), a také podstatně temněji a osobněji. Tísnivosti atmosféry napomáhá i hudba Christiana Hensona. Jsou tu drobné změny v rozložení úloh, a také přibyly velmi silné rozhovory na téma boží, zákonné a lidské spravedlnosti. A z iluze pozvolna se exponujících fotografií dokreslovaných popisem Casettiho skutku z Poirotových vzpomínek tentokrát tuhne krev v žilách, stejně jako z proslovu nejmenovaného vraha k jeho oběti. Zmínil jsem to kdysi u Stalo Se Za Bílého Dne - vražda dítěte byla ještě nepříliš dávno zcela oprávněně vnímána jako nepředstavitelně odporný zločin, ale my už jsme značně otupěli. Tento Poirot dokáže ty krajně nepříjemné pocity vzbudit, a o to je vzácnější. Nemůžu jinak - za ten sevřený žaludek v poledne horkého letního dne - 100%. (11.08.2014)

Se sklonkem Poirotovy kariéry i seriálu jsem se právě na „Vraždu v orient expresu“ těšil nejvíc; ač jsem o jejím ději nic bližšího nevěděl, patří mezi ty nejznámější a své vykonalo i zdejší vysoké hodnocení. Tento díl je předně mistrovsky natočený, v duchu těch lepších z nových dílů. Prostředí Orient expresu se svou různorodou vznešenou společností, luxusem, krásnou ubíhající krajinou a obzvlášť stísněností je pro Poirotův případ jako stvořené; film překypuje tajemstvím, jež s sebou jednotliví cestující nesou, napětím, je temný a vhodně dramatizovaný (zejména hudbou). Má spokojenost však vyprchala úměrně odhalování zápletky; nečekal jsem, že právě takto ceněný příběh bude možná úplně nejvíc trpět tím největším nedostatkem Christiiných předloh - nesmírnou nepravděpodobností. Její míra je zde tak vysoká, že děj prakticky opustil pozemskou skutečnost a stal se spíš podobenstvím, což je jednak krajně nezvyklé (ale ne nutně špatné), jednak konkrétně zde pochybné. Zatímco soudní porota by měla (sic) rozhodovat nestranně na základě faktů, ta zdejší je na celé věci osobně zaujatá, koná z emocionálních pohnutek a její trest představuje hlavně odplatu; Poirot na jedné straně odmítá spravedlivý trest provedený prostým lidem, protože by se tím společnost navrátila do barbarského středověku, na druhé straně však hájí ukamenování cizoložnice zběsilým davem, neboť překročila zákon. Úvahy o morálce a pozemském/božím trestání do Christiiných příběhů nesedí a výsledek na mne působí nejvíc jako nepřirozený konstrukt, jehož účelem je nabídnout závěrečnou nesmírně dramatickou a efektní scénu váhání a těžkého rozhodování modlícího se (sic) Poirota. „Vražda v orient expresu“ tak je jedním z jeho nejzajímavějších případů, ku prospěchu jí to však příliš není. (17.05.2015)