Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota (S13E04)

Z dílu je celkem patrno, že seriál směřuje k závěru a Poirot se tak trochu vypořádává se svou minulostí. Po 20 letech potkává svou dávnou lásku hraběnku Rosakoffovou a škoda, že nebyl více využit potenciál tohohle momentu, naopak tam dialogy trochu váznou, stejně jako zápletka. Každopádně atmosféra opět temná a syrová a stárnoucí David Suchet strhující a jako předposlední díl velmi důstojné loučení. (05.06.2021)

Málokedy na seba Poirotovky nadväzujú, tentokrát sa našla spoločná postava, ale ruská grófka mala v Dvojitom dôkaze celkom inú charizmu. Nesúvisiace príbehy sú spojené celkom náhodne cez plačúceho šoféra a vyzerá to dosť nasilu len kvôli tomu, že Poirot musí mať prípady hneď dva. Švajčiarska chata vysoko v horách spĺňa podmienky uzavretej spoločnosti, menej už spĺňa moje predstavy záverečné rozuzlenie vycucané z prsta. –––– Raději nebýt detektivem, než být detektivem, který selhal. (15.06.2014)

Už když jsem zjistila, že z těchto samostatných povídek chtějí natočit jeden příběh, jsem byla na vážkách, jestli je to moudré, teď už to vím jistě.. nebylo. Nejsou zde samozřejmě prezentovány všechny úkoly, kterých se detektiv zhostil (v knize aby dokázal svůj intelekt), z nichž každý nesl nějakou zajímavost, která vás zaujala.. Zde jsou jednotlivé případy zapleteny do jednoho klubka a tím pádem ztrácí švih, přestože vždy výborný David Suchet dělá, co může. Chápu, že Britové chtěli natočit všechny výtvory Agathy Christie, doplnit a srovnat skóre i se slečnou Marplovou, ale po té (pro mě) dlouhé natáčecí odmlce je to první film, který o Poirotovi vidím a nese jisté.. zklamání.. Čtvrtou hvězdu sázím hlavně kvůli němu a.. kvůli španělskému dabingu, který byl velmi.. osvěžující :-). (27.02.2014)

Poirota mám rád i nasucho, čili bez jakýchkoli citů a pouze přísně logického, ale tohle oživení silnou atakou rekurentní deprese jsem uvítal. I tu šťavnatou třešničku na jindy suchopárném vyšetřovacím dortu. Tři lidé, tři namířené zbraně. Mexická plichta! :-) Kdo by to čekal, takhle akční scénu, v jindy krotkých příbězích distingovaného francouzského čmuchala Hercule Poirota? Pardon, belgického čmuchala. Mon ami, takové faux pas! "Odhoďte zbraň!" "To není zbraň, to je objektivní korelativ." "Tak odhoďte objektivní korelativ!" A nebo, taky dobrá hláška: "Je v tomhle domě vůbec někdo, kdo není zločinec?!"   Navíc ty hory, ty hory... Po pleši velikána deduktivního vyšetřování Hercule Poirota tančí paprsky zlatavě modrého světla, odrážejícího se od zasněžených štítů horských velikánů. Scéna k nezaplacení. Zamáčknu nostalgickou slzu. Za pět. (09.01.2015)

S tímhle poirotovským příběhem jsem se nesetkala v knižní podobě a tak jsem byla celou dobu lehce zmatená, protože filmaři divákovi orientaci v příběhu nebo aspoň prostoru teda vůbec neulehčují. Hlavně to ale bylo celé takové prázdné, na poirotovkách jsou vždy nejlepší ty zástupy obskurních vedlejších postav, které jejich vesmír zalidňují, tady je to bída ve scénáři i herecky. Těšila jsem se aspoň na Toma Wlaschihu, ale nakonec se mi zdálo, jako by tam byl tak pět vteřin, během kterých nic neudělal. Smutná Dagmar. (10.06.2019)